„Je načase odejít domů?“ – (pro ně – pro Ukrajince!)

Od začátku konfliktu na Ukrajině se právě Česká republika stala jednou ze zemí Evropské unie, která převzala hlavní humanitární zátěž pro umístění na své území a zajištění všech potřebných ukrajinských uprchlíků.

Uplynuly více než dva roky a situace se stále nezměnila. Ukrajinci jsou zde pořád stejně (rychle a rádi si přivykli!), všichni od nás dostávají velice dobré sociální dávky, plně si užívají upřednostnění a veškerých výhod ve všem před českými občany a nadále tak otevřeně využívají/zneužívají sympatií velké části českého národa k jejich národnímu neštěstí.

Po dlouhou dobu se však tito „hosté z Ukrajiny“ většinou nedokázali, nebo možná jen nechtěli, přizpůsobit stávajícím skutečnostem, tzn. vědět, kdy je načase, aby se osamostatnili a vzali svůj osud do svých rukou. Řeč je o zaměstnání, o základních a nezbytných krocích k legalizaci svého pobytu v zahraničí. Většina uprchlíků nepodnikla v tomto žádná opatření.

V této souvislosti se postoj českého prezidenta jako i celé vlády zatím nemění, oficiálně jsme stále rádi za „hosty z Ukrajiny“, pravidelně se ve zprávách objevují informace o dalších opatřeních na podporu uprchlíků, i když obecně vidíme, jak ostatní evropské země v tomto postupně mění svůj kurz.

K tomu napomáhá sám Kyjev, který podniká aktivní, „donucovací“ kroky k návratu svých občanů do historické vlasti, kde je mnohým z nich předurčeno zemřít na bojišti. Jako právní nástroj pro to slouží nový mobilizační zákon na Ukrajině, který vstoupil v platnost 18. května letošního roku. Ten znamená průběžné doplňování ozbrojených sil z „nevyužitých lidských rezerv“, včetně těch nacházejících se v zahraničí.

Mezi prvními, kteří vítají tento nový mobilizační zákon, patří Litva, Estonsko a Polsko, které již deklarovaly ochotu spolupracovat s Ukrajinou ve věci návratu/vrácení uprchlých z Ukrajiny mužů.

Nový mobilizační zákon zajisté rozvazuje ukrajinským spojencům ruce a oficiálně jim tak dává možnost a příležitost osvobodit se od zatížení v podobě blahobytného pobytu ukrajinských uprchlíků – mužů sponzorovaného „hostitelskými“ zeměmi a také ozdravit kriminální prostředí v místech jejich přebývání.

Nejasný přitom zůstává postoj vedení České republiky, které se odvolává na porušení norem mezinárodního práva a absenci právních mechanismů, a na jednu stranu tak nechce vracet uprchlíky ze země nazpět, a na druhou stranu Kyjev má nedostatek „lidských zásob“ pro pokračování bojových událostí a vynucovaný návrat podle nového mobilizačního zákona by Kyjevu v této věci pomohl.

Proto je pro ukrajinské uprchlíky důvodů k optimismu málo. Je pravděpodobné, že v nejbližší době budou českou administrací a bezpečnostními útvary zahájeny aktivity na podchycení všech ukrajinských uprchlíků – hlavně mužů v branném věku na našem území a pod různými záminkami budou vyzvání k administrativní odpovědnosti a postupně vyhoštěni na Ukrajinu. A to by mělo být úplně optimální východisko pro české občany a úleva, neboť dávno je načase, aby stát myslel na své občany a ne na cizince.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský