Dušan Vaňo: Nenávist, kde Tě lidé berou…

… na horách nerosteš, v poli tě nesejí. Je to známý text lidové písně, ale v jiné konotaci. Původně šlo o lásku. Ta se změnila na jakýsi genderismus a podobné novoty, ale nenávist se nemění, snad už od vzniku lidstva. Když se zahledíme do dějin, byla příčinou všech vojenských tažení. Ty starověké a středověké, o kterých máme písemné zmínky i ty novodobé s ještě žijícími svědky a samozřejmě i ty současné, kterými jsme svědky my, řadoví občané. Nejen svědky, ale také postiženými oběťmi.

Když chceme, abychom si zodpověděli uvedenou otázku, tak odpověď je, že ji máme vrozenou, nosíme tu plégu v sobě. Jen je třeba ji rozjet a pak vesele plení všechno dokola. Jelikož se zvykneme považovat na inteligentní bytosti, umíme ji vědomě potlačit, ale ne vždy to vyjde. Například nejnovější událost, která je ve všech médiích, je atentát na našeho premiéra Roberta Fica důchodcům, kterému byla nainfikována nenávist přes média a politickými urvalci, kteří si předsevzali zvoleného premiéra občany zrušit, a to všemi prostředky. K nim patří i vražda, a tak tomu důchodci ruplo v hlavě a vpálil do těla premiéra pár koulí, jak v Sarajevu. Skutek nadmíru odsouzeníhodný a zřejmě k odsouzení po zásluze přijde. Z množství odezev, které jsem sledoval v televizi, mě nejvíce zaujala vsuvka s generálním prokurátorem Žilinkem. Viděl jsem tam jeho zkřivenou tvář nenávistí a slíbil nám, že atentátník bude po zásluze exemplárně potrestán. Tedy ne podle platného práva, ale podle zásluhy, kterou asi posoudí on sám s příslušnou dávku nenávisti v jeho tváři. V právním systému se berou v úvahu různé okolnosti, které případ přešetří a teprve poté se vynese rozsudek. U nás v republice to neplatí. V našem soudním systému rozhodují politické postoje, o čemž mám vlastní zkušenosti, když jsem byl odsouzen za skutek, který jsem prokazatelně nevykonal, ale zapracovali postoje.

Můj případ jsem už na mnoha místech popsal, ale jen ve zkratce poukážu, jak se zde nenávist rozjitřila hned po politických změnách a rozpadu federace. Nenávist proti politickým odpůrcům, Maďarům, Čechům, novinářům a všem těm, kteří se opovážili špitnout proti. Politici se zmocnili soudnictví, policie i té tajné, zřídili v ní dokonce zvláštní komando na likvidaci odpůrců, spolupracovali s podsvětím a sem tam někoho zlikvidovali, aby nemohl svědčit. Zorganizovali komploty se soudním postihem, jak se to stalo i mně, a to jen proto, že jsem vydával občasník, ve kterém jsem jejich činnost popisoval. Nezaujaté, bez nenávisti, satirou a s humorem ale pravdivě.

První dávku nenávisti jsem dostal hned po vydání prvního čísla mých novin. Oponenti nereagovali na obsah v nich, ale na mou osobu. Čtenáři by měli vědět, že jsem zloděj, kurevník, alkoholik a že jsem se oženil proto, abych viděl nahou ženu. Autorem byl shodou okolností neúspěšný absolvent protialkoholického léčení a bylo právě proti němu vedeno soudní řízení pro krádež, kterou mu Havel amnestoval. V dalším tažení jsem byl již označen za feťáka, co prodává drogy, zorganizoval jsem si k tomuto účelu vlastní gang, se kterým jsem vyráběl a distribuoval padělky cizích bankovek. Nic z toho nebyla pravda, neznal jsem nikoho z gangu, nečichl jsem nikdy k žádné droze, netlačil a nedistribuoval jsem padělky, ale vyšlo to v médiích, které odepřely dodatečnou opravu uvedených painformací.

Celou frašku zorganizovali policisté prostřednictvím agenta, kterého měli v rukou pro předchozí trestný čin, s příslibem, že mu ho pardonují, když se zúčastní komplotu. Agent svou výpověď pak stáhl, písemně prohlásil, že byl donucen proti mně vypovědět policií, ale učinili z něj utajeného svědka, kterého nechali administrativně umřít, aby nemohl potvrdit změnu své výpovědi a dali mu novou identitu. Nedávno jsem ho však viděl docela živého v televizi s jiným jménem, takže nejen Ježíšek mohl oživovat nebožtíky, ale i naši policisté. Celé jsem to popsal, poslal jsem to na všechny kompetentní adresy, ale nic se neudálo. Vysvětlení je jen takové, že zde nevládne spravedlnost, ale postoje a zejména nenávist na oponenty, kritiky a nepohodlné nepodvolené.

Podobné politické postoje se zde praktikují po celou dobu trvání našeho nového státu a nenávist se aplikuje i mezinárodně. Z velkého množství příměrů vyberu báryšňu Tymošenkovou, bývalou ukrajinskou premiérku, která veřejně před kamerou prohlásila, že Rusy je třeba zabíjet, kde se jen nachomýtnout. Jen proto, že jsou Rusové. Podobný názor mají mnozí její soukmenovci, až z toho vznikla vyprovokovaná válka, které se nehorázně účastníme i my. Rusové si to nenechají líbit, aby byli zabíjeni jen proto, že jsou Rusové, to by si měl každý uvědomit, hlavně ti, co si libují v rusofobii. Naše hlavní média rusofobii podporují na plné pecky spolu s ostatními takzvanými demokratickými a pseudoliberálními státy v zájmu světových korporací, které nenávidí Rusko. Fašistům a neonacistům, kteří vždy rádi zabíjeli z nenávisti, posílají zbraně a patrony, které nemají jiné poslání než zabíjet. V tomto případě se nejedná o jednotlivce, ale o miliony jednotlivců. Najde se nějaký rozzlobený generální prokurátor, který pachatele exemplárně potrestá? Asi sotva:

Našemu premiérovi přeji brzké uzdravení ze závažných zranění a doufám, že bude moci pokračovat ve své činnosti. Nikdy jsem nebyl jeho fandou, ačkoli je lokální rodák. Napsal jsem pár postřehů i o něm, sice kritických ale s nadhledem a humorem. Bez nenávisti, i když jsem měl podezření, že se spojil s osobami, které proti mně vykonaly komplot. Poslední volby jsem ho však volil, neboť se pokoušel s jeho stranou tu mezinárodní protiruskou nenávist mírnit, což je v naší politické pospolitosti jaksi neobvykle. Tak tedy, Robo, hodně síly a vůle do života.

Dušan Vaňo, Topoľčany