17. 4. 2024

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Zbyněk Fiala: Dělejte ve vlastním, radí ESOP

Vláda částečně odstranila daňovou překážku pro rozšíření zájmu o akcie vlastního podniku. Neměli bychom však zapomínat, že nejde jenom o kapitál, ale také o možnosti samosprávy a kontrolu vlastního osudu.

V minulém komentáři jsem měl zmínku o americkém modelu zaměstnaneckého vlastnictví ESOP, kde představuje rozšířenou variantu důchodového spoření. Nejde o izolovaný nápad, zaměstnanecké vlastnictví najdeme i v seznamu 40 doporučení vládě, které připravil NERV. Vláda už se tím začala zabývat dřív, takže NERV jen vyjádřil podporu.

NERVem se samozřejmě obtížně argumentuje, protože doporučoval i výpovědi bez důvodu. Ve skutečnosti nabídl nesourodý soubor návrhů, v němž přemnohé ptákoviny zakrývají výhled na občasné perly. Podporu myšlenky zaměstnaneckého vlastnictví počítám k těm perlám.

„Zaměstnanecké akcie jsou senzační benefit, který zvyšuje efektivitu firem a trhu práce,“ říká k tomu v Novinkách ekonom Dominik Stroukal, který přípravu doporučení NERV koordinoval. Uvádí, že to bezvadně funguje v pobaltských zemích anebo třeba v Kanadě či Izraeli. Překvapivě se však nezmiňuje o USA, kde je po 50 letech této praxe do systému zapojeno 14 milionů zaměstnanců či 10 procent soukromé pracovní síly.

„Důležité je, aby se část zisku společnosti dostala i k zaměstnancům,“ zdůrazňuje Stroukal. „Bohužel to dnes děláme špatně a zaměstnancům nabytí akcií rovnou zdaníme, což je dostává do situace, kdy třeba vůbec na zaplacení té daně nemají. Ideální je tedy danit až při prodeji, ačkoliv i tam je potřeba určit, zda by se z prodeje mělo odvádět sociální a zdravotní pojištění, nebo by to byl kapitálový příjem. Vláda se to teď snaží zlepšit, ale dalo by se to zlepšit ještě víc.“

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-zamestnanecke-akcie-by-zvysily-efektivitu-firem-rika-ekonom-z-nerv-40459416

Zajímavá debata expertů na toto téma proběhla na stránkách Finmag, kde si všímají i toho zlepšení. Nově se placení daně a pojistného odkládá až do doby, než zaměstnanec akcie prodá, odejde z firmy, nebo než je drží alespoň deset let. A právě druhá podmínka, tedy odchod z firmy, je podle mnohých v obecně fluktuačním prostředí startupů nově hlavní překážkou.

Zdroj: https://www.finmag.cz/finance/452261-zamestnanecke-akcie-ocima-expertu-proc-stat-stale-brzdi-mlade-firmy-v-rozletu#jana-osecka

Stále se však k zaměstnaneckým akciím nebo opcím, za které se dají tyto akcie po čase vyměnit, uvažuje jen jako o kapitálu. Smyslem tradičních opcí je povzbudit zájem manažerů o růst ceny akcií společnosti, pro kterou pracují. Když se jim to podaří, vymění opce za akcie a akcie prodají. Serióznější literatura si však všímá i toho, že takové opce nejsou vždycky jen motivací pro vysoké osobní nasazení („vše pro firmu“), ale i pro účetní podvody a manipulace s kurzem („všechno pro vysokou cenu akcií“). V lepším případě soustřeďují zájem o krátkodobá opatření bez ohledu na dlouhodobé důsledky.

Zaměstnanecké vlastnictví v podobě modelu ESOP (Employee Stock Option Plan) sice také obsahuje výraz „option“, ale ten se týká pouze úvodní lhůty, kterou musí nový zaměstnanec v podniku absolvovat, aby měl taky nárok na zaměstnanecké akcie. V Americe jde o další formu penzijního spoření podle zvláštního zákona, na kterou přispívá zaměstnavatel i stát a která je podpořena daňovou úlevou.

Ekonom David Ellermann, který spolupracuje s Evropskou federací zaměstnaneckého vlastnictví a slovinským Institutem pro ekonomickou demokracii, je přesvědčen, že podobný přístup je životaschopný i v evropských podmínkách. V ideálním případě by mohlo jít o stoprocentní zaměstnanecké vlastnictví, kde by je provázela i zaměstnanecká samospráva, nejlépe v režimu družstva. Samospráva samozřejmě nezahrnuje manažerské řízení, ale je tam silná role dozorčí rady a valné hromady nebo různých výborů. Systém by tak nabízel vedle kapitálu do penze a průběžných dividend obhajobu pracovních míst a orientaci na dlouhodobé cíle.

https://www.ellerman.org/european-esop/

Dělat ve vlastním může mít strategickou hodnotu zvláště v dobách pandemií, krizí a podobných pohrom, jaké prožíváme i dnes. Ellermann proto vyvinul model, který by mohl fungovat i bez zvláštního zákona. Jakmile by se však začal rozbíhat, vznikala by po takovém zákonu poptávka.

Klíčové je, že akcie ESOP (nebo odvozené evropské varianty „generativní ESOP“) nejsou na trhu. Nedají se koupit od jejich zaměstnaneckých vlastníků. Jejich správa je svěřena zvláštnímu fondu, do kterého zaměstnanci přispívají, a ten je schopen akcie odkoupit od toho, kdo odchází do důchodu nebo do jiného zaměstnání. Odkupují se za odhadní cenu. Z fondu je pak kupují noví zaměstnanci, kteří je postupně splácejí. Ze splaceného podílu se vyplácí dividenda.

Ellermann řešil i problém, že u starších zaměstnanců se začnou po čase akcie hromadit, zatímco noví jsou vůči nim ve stále větší nevýhodě. Navrhl proto systém průběžného odkupu části akcií od nejstarších zaměstnanců (rollover), aby viděli nějaké peníze navíc i dříve než při odchodu do důchodu. Princip uzavřeného oběhu akcií je však velice důležitý, protože brání nepřátelskému převzetí velkým kapitálem. Z toho je zřejmé, že investice se musí financovat dluhem nebo jinými nástroji bez hlasovacích práv.

Ekonomické výhody zaměstnaneckého vlastnictví, pro které jsou nejvhodnější malé a střední firmy, nespočívají jen v dlouhodobém uvažování a atmosféře spolupráce. Ellerman vypočítává sedm problémů, které tento systém řeší. Psal to roku 2020. Už jsem je na našich stránkách uvedl, ale zopakuji to, aby bylo vše na jednom místě:

  1. Problém následnictví. Táta zakladatel firmy zestárne, jde na odpočinek, umře, a děti na podnikání moc nejsou. Někomu to prodají, ten to vydrancuje a vytuneluje, podnik zanikne – a s ním i pracovní místa a daňové příjmy. Ale i kdyby to nedopadlo tak hrozně, vzdálený vlastník má jiné zájmy než místní komunita. Přechod na ESOP tomu může zabránit a lze jej provést v rozložení do delšího času.
  2. Místní zakotvení. Cizí investor může být dobrák, ale musí se rozhodovat podle ekonomické výhodnosti, zatímco propojení práce s místem nabízí jiné výhody. Místně zakotvené podnikání je šetrnější k životnímu prostředí a může vycházet vstříc dalším potřebám komunity.
  3. Odliv kapitálu. Tak to dneska chodí, že není problém najít místo na druhém konci světa, kde se dá něco vyrobit levněji, s menšími ohledy na sociální a environmentální požadavky. Vlády i regiony rády lákají investory různými podněty, takže přelétavost kapitálu je pak ještě výhodnější. Kdyby veřejné peníze nabídly místo toho zaměstnancům, vyšlo by to podstatně levněji. Už 20 nebo 30 procentní podíl zaměstnaneckého vlastnictví dává prostor pro účast zástupce zaměstnanců ve vedení. Zaměstnanci pak mohou být včas varováni před nebezpečným vývojem a mohou se bránit.
  4. Mladí utíkají. Studenti dostanou diplom a mizí v dáli, konkurenceschopnost regionu klesá. Možná by mladí tak neutíkali, kdyby měli vedle práce i podíl na podniku.
  5. Lidé jsou zklamaní z politiky, která se jim odcizila. To platí zejména pro starší občany postsocialistických zemí, kteří přišli o sociální jistoty. Když budou mít vlastnický podíl na svém pracovišti, vrátí se aspoň část pocitu, že mají společenskou váhu a mohou věci ovlivnit. Efekt participace a větší aktivity se pak může šířit dál.
  6. Větší odolnost. Tohle je důležité v krizi. Výzkum potvrdil, že podniky vlastněné zaměstnanci mají míru přežití o 20 až 50 procent vyšší než ostatní. Je tam také o polovinu méně dobrovolných odchodů za lepším. V době minulé krize tyto podniky propouštěly o 20 až 50 procent méně.
  7. Změna distribuce bohatství. To je odpověď na možná největší krizi, která tiká pod povrchem – neudržitelné sociální nerovnosti. Demokratizace tvorby bohatství sníží potřebu jeho přerozdělování. Výzkum ukázal, že průměrné úspory zaměstnanců se středními a nižšími příjmy tvořily v běžných podnicích 17 tisíc dolarů a v podnicích vlastněných zaměstnanci 165 tisíc dolarů.

Zbyněk Fiala

 

Sdílet: