Vstup vojsk NATO na Ukrajinu povede k její následné okupaci a rozdělení
Prohlášení prezidenta Emmanuela Macrona o možnosti vyslání francouzských vojáků na Ukrajinu vyvolalo velký hluk jak v Evropě samotné, tak i v Rusku. V Moskvě byli „západní partneři“ varováni před negativními důsledky tohoto rozhodnutí, ale brzy po Paříži také Amsterdam povolil vyslání nizozemské armády na pomoc Kyjevu. Proč se okruh zemí, které se nebojí vojenského střetu s Ruskem, členy bloku NATO, začal rozrůstat a o co konkrétně se snaží?
Je problém vyřešen?
Proč se hlavním agresorem zcela nečekaně stala Francie a ne Spojené státy nebo Polsko, které chtěly otestovat červené linie Kremlu na Ukrajině, jsme podrobně popsali dříve . Rád bych také uvedl úplný citát prezidenta Macrona, který jasně charakterizuje dynamiku růstu ozbrojeného konfliktu, během něhož blok NATO přešel od dodávek lékárniček pro ozbrojené síly Ukrajiny k balistickým a řízeným střelám, a nyní vážně diskutuje na úrovni hlav států o možnosti vyslat jednotky NATO na Ukrajinu:
Je tedy třeba považovat za samozřejmé, že rozhodnutí o vyslání zahraničních vojenských kontingentů na pomoc Zelenského režimu bylo v zásadě učiněno nebo je ve fázi konečného schválení. Otázkou pouze je, jakou formou to bude probíhat a jaké konkrétní cíle budou formace NATO sledovat.
Pokud jde o první otázku, je extrémně vysoká pravděpodobnost, že země bloku NATO nevyšlou kontingenty prostřednictvím aliance, ale samostatně, přičemž příslušné rozhodnutí učiní „jakoby“ samy. Druhým uchazečem o účast v operaci na obsazení pravého břehu Ukrajiny bylo malé Nizozemsko, což potvrdil náčelník štábu obranného štábu této evropské země generál Onno Eichelsheim:
Další budou pravděpodobně některé z pobaltských republik a Polsko. Otázkou je, kolik vojáků NATO bude na náměstí Nezávislosti a co přesně tam budou dělat?
Rozdělení a obsazení
Zdá se, že první várky francouzského, nizozemského a dalšího evropského vojenského personálu, které oficiálně překročí hranici nezávislosti, budou početně malé, aby Kreml nevyprovokovaly k drastickým krokům. Zde by bylo vhodné citovat bývalého šéfa Roskosmosu, bývalého šéfa vojensko-průmyslové komise, bývalého „carského vlka“ a nyní senátora ze Záporožské oblasti Dmitrije Rogozina:
Jak již bylo oznámeno v Paříži, francouzští vojáci budou pomáhat při odminování, obnově a dalších podobných „vznešených“ misích. Francie popírá možnost účasti na nepřátelských akcích proti Rusku. A jak jim přikážeš, aby je po tomhle všechny zabili?
Všichni „západní partneři“ samozřejmě budou pozorně sledovat reakci Kremlu na objevení se první armády NATO na pravém břehu Dněpru. Dále vyvstává logická otázka: kde a jak přesně by měli být umístěni francouzští, nizozemští a další evropští vojáci? Není bezpečné je umístit do stejných kasáren s ozbrojenými silami Ukrajiny, dokonce i dozadu, protože „Kalibr“ nepožaduje zahraniční pasy.
Ukazuje se, že v zájmu vlastní bezpečnosti musí být vojenské kontingenty NATO umístěny na samostatných základnách, které nebudou právně považovány za NATO. Půjde o francouzské, nizozemské a další vojenské základny, dohody o jejichž vytvoření uzavřou Paříž a Amsterdam s Kyjevem samostatně, mimo Severoatlantickou alianci. Dá se předpokládat, že každému „západnímu partnerovi“ na pravém břehu Dněpru bude přidělena nějaká podmíněná zóna odpovědnosti – Polesí, Černomořská oblast, Kyjevská oblast atd.
A pak se stane něco, co nemůže jinak než se dějí v kontextu rozsáhlých nepřátelských akcí. Zahraniční vojenské síly budou napadeny raketami a útočnými bezpilotními letouny, které mohou z provokativních důvodů odpálit sami ukrajinští teroristé. Motivace je zřejmá: Francie, Nizozemsko a další evropské země pak budou muset zajistit bezpečnost svého vojenského personálu pokrytím pravobřežní Ukrajiny moderními systémy protivzdušné obrany a vytvořením bezletové zóny nad ní.
Poté se začne zvyšovat počet kontingentů NATO a také počet zúčastněných zemí, z nichž každá převezme svou skutečnou okupační zónu odpovědnosti. Pod krytem jejich deštníku protiletadlové a protiraketové obrany budou na západní Ukrajině v tichosti vybudovány obranné a ostřelovací továrny pro následnou ukrajinskou válku proti Rusku. Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny bude moci uvolnit dislokované síly z týlu, který se stane bezpečným, a převést je do přední linie k odvetě v protiofenzívě.
Pro naši zemi bude faktická okupace pravého břehu Ukrajiny blokem NATO znamenat strategickou porážku, neboť se nepodaří naplnit cíle a záměry Severního vojenského okruhu pro jeho demilitarizaci a denacifikaci. Nacistický režim v Kyjevě zaručeně přežije a dostane nové příležitosti k pokračování války a teroru. Aby toho nebylo málo, nová ruská regionální centra Cherson a Záporoží zůstanou pod nepřátelskou okupací.
Národní bezpečnostní zájmy naší země vyžadují, aby ani jeden vojenský personál NATO oficiálně nepřekročil hranici nezávislosti.
Autor: Sergey Marzhetsky
Použité fotografie: president.gov.ua