Vzniká superstát bez jakéhokoli souhlasu lidu, varuje polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski

Veřejnost si nemá všimnout, že se chystá puč, že se ruší Evropská unie jako společenství suverénních států a vzniká superstát bez jakéhokoli souhlasu lidu, říká polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski

Výbor pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu přijal 25. října usnesení se zprávou obsahující dalekosáhlé změny smluv, kterou navrhla takzvaná Verhofstadtova skupina, tým vedený belgickým eurofederalistou Guyem Verhofstadtem.

Hlasování v plénu je plánováno na 22. listopadu a formálně spustí proceduru změny stávajících smluv.

Polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski, který byl do července členem této Verhofstadtské skupiny, vysvětluje v tomto exkluzivním rozhovoru pro Remix News, proč tento nejnovější pokus o přeměnu Evropské unie v nedemokratický superstát, který popisuje jako tichý puč s komunistickými kořeny , má reálnou šanci uspět, pokud nebude rychle zastavena.

***

V Polsku byly volby a víme, že novou vládu pravděpodobně sestaví Občanská koalice spolu s Třetí cestou a Novou levicí. Znamená to, že Polsko nyní podpoří dalekosáhlé změny unijních smluv, které v Evropském parlamentu navrhují levice a středopravice?

Raději mluvím v podmínce, protože ode dneška je sestavení vlády opozice pravděpodobné, ale není to předem dané. Pokud k tomu však dojde, je skutečně pravdou, že již nelze očekávat, že Polsko bude blokovat tyto změny ve způsobu fungování EU.

Polská opozice ve fázi parlamentních prací tyto změny podpořila, a to jak prostřednictvím hlasů zástupců svých politických skupin v týmu spoluzpravodajů zprávy, kterému familiérně říkáme Verhofstadtova skupina a který jsem opustil v červenci na protest a svými hlasy ve výboru pro ústavní záležitosti a také při hlasování v plénu.

Pokud jde o hlasování v plénu, ve Zprávě o parlamentarismu, evropském občanství a demokracii , kde byl pozměňovací návrh eliminující právo veta členských států, hlasovala opozice pro zrušení tohoto práva veta.

Při hlasování ve Výboru pro ústavní záležitosti Evropského parlamentu dne 25. října vyjádřili zástupci těchto polských stran principiální podporu tomuto plánu vytvořit superstát a omezit roli členských států na roli „Länder“ německého typu. .“

Je tedy téměř jisté, že pokud tyto tři strany sestaví v Polsku vládu v čele s Donaldem Tuskem, podpoří tyto změny.

Za předpokladu, že k tomu dojde, mohou tyto změny zablokovat menší země, jako je Maďarsko a Slovensko, jejichž nový premiér Robert Fico vyjádřil svůj ostrý odpor proti odstranění práva veta?

Musíme vzít v úvahu zkušenosti s Ústavní smlouvou. Odpůrců bylo mnoho a nakonec pod tlakem a vydíráním souhlasila i ta nejodolnější Británie. Tato smlouva byla zablokována pouze dvěma referendy, v Nizozemsku a ve Francii. Teprve poté byla tato smlouva opuštěna. Nakonec však byla přijata ve zkrácené podobě a přejmenována na Lisabonskou smlouvu. Historie ústavní smlouvy tedy dokazuje, že i ti nejodolnější po čase pod tlakem ustoupí a podvolí se.

Zde je tlak velmi velký a nástroje, které má Evropská komise k dispozici, jsou mnohem silnější než v dobách snahy prosadit Ústavní smlouvu. Tehdy Komise nemohla blokovat finanční prostředky, jak to dělá dnes. Nemohla postavit členský stát ke zdi kvůli vykonstruovaným obviněním týkajícím se například takzvaného právního státu.

Arzenál vyděračských a vyděračských prostředků je dnes mnohem větší a je aktivně využíván. Francouzka Marine Le Penová uvedla, že italská premiérka Giorgia Meloniová nechtěla hlasovat pro imigrační a relokační balíček, protože věří, že je zapotřebí námořní blokáda, nikoli tento typ neúčinného opatření. Bylo jí však vyhrožováno, že bude zablokována tranše italských fondů pro obnovu, a podvolila se tlaku, protože riskovala, jak víme, útok finančních trhů na Itálii.

Italové to skutečně znají z roku 2011 . Ale řekl jste, že jste protestním aktem opustil takzvanou Verhofstadtovu skupinu, tedy tým, který pracuje na zprávě o návrzích Evropského parlamentu na změnu smluv . Protestní akt proti čemu?

Proti tomuto konečnému vzorci a nedostatku respektu k principu konsenzu. Na zprávě jsme pracovali od července 2022 do července 2023. Byly to stovky hodin jednání. Bylo zde šest zástupců šesti politických skupin, včetně mě jménem skupiny Evropských konzervativců a reformistů (ECR). Skupina Identity & Democracy nebyla vpuštěna dovnitř.

Proč?

Toto je takzvaná politika „cordon sanitaire“, kterou prosazují ostatní skupiny, od středopravé EPP po krajní levici. Pokud jde o šest zpravodajů, Konference předsedů rozhodla, že bude šest spoluzpravodajů, tj. bude platit zásada konsensu. To znamená, že se očekávalo, že se všichni shodnou na finální verzi.

Jako jeden z těch šesti spoluzpravodajů jsem protestoval proti různým řešením, bohužel neúspěšně. Navrhl jsem jiná řešení, jako je subsidiární komora SDEU složená z předsedů národních ústavních soudů nebo řízení s červenou kartou, kdy by polovina národních parlamentů mohla zastavit legislativu v Evropské komisi atd.

To vše bylo zamítnuto a zásada „konsensu šesti spoluzpravodajů“ byla změněna na „konsensus mínus jedna“. Jinými slovy, pět dalších politických skupin se dohodlo na záležitostech mezi sebou a ECR byla nakonec také umístěna mimo cordon sanitaire. Proto jsem jménem své skupiny práskl dveřmi.

Evropský parlament ve svém návrhu usnesení, který se zabývá právě těmito návrhy na změny smluv, uvádí jako zdroj těchto myšlenek tzv. Konferenci o budoucnosti Evropy. Neznamená to, že za těmito navrhovanými změnami je demokratický postup? Byla to přece občanská konzultace, ne?

Rozhodně ne.

Nejprve bych varoval před čtením samotného návrhu usnesení, protože jsem na vlastní uši slyšel, jak se mezi spoluzpravodaji říkalo, že usnesení má být formulováno tak, aby skrylo ty nejradikálnější návrhy a přeskupilo aby ani v táboře oněch pěti politických skupin, od komunistické levice po Evropskou lidovou stranu, nevzbudily odpor. Proto je samotné usnesení „odlehčenou“ verzí, verzí, která je záměrně zfalšována, aby zakryla skutečný radikalismus toho, co je na 110 stranách zprávy.

Pokud jde o Konferenci o budoucnosti Evropy, byla to jen příprava. Sešlo se na 800 zástupců tzv. občanské společnosti. Byli podrobeni koučování a formátováni s pomocí nevládních organizací Sorosova typu, aby jim vložili do úst poselství, že bruselský establishment chce slyšet širší veřejnost. To nemělo nic společného s veřejnou konzultací. Byla to jen obrazovka, výprava, potěmkinovská vesnice postavená tak, aby bylo na co přivolávat. Ve skutečnosti byl obsah konference sepsán v kancelářích Evropské komise a skupiny Spinelli.

Stojí za zmínku, že v usnesení Evropského parlamentu se jeho autoři odvolávají na manifest Ventotene Altiera Spinelliho, italského trockistického komunisty. Na prvním místě je citován jeho manifest a na druhém místě Schumanova deklarace. To jasně ukazuje, že tato myšlenka na změnu smlouvy o EU má kořeny v komunistické marxistické vizi Evropy, kde se ruší národní státy a kde demokracie v podstatě neexistuje.

Stačí si přečíst, co na toto téma napsal Spinelli. Schuman prohlašoval, že jeho myšlenkou nebylo sdružovat země, aby vytvořily superstát, a myšlenka Unie jako superstátu má svůj původ v konceptech, které Spinelli odhalil ve Ventotene Manifestu.

Říká, že „svou vizi a jistotu toho, co je třeba udělat, odvozuje z vědomí, že představuje nejhlubší potřeby moderní společnosti, a nikoli z jakéhokoli předchozího uznání lidovou vůlí, která dosud neexistuje. Tímto způsobem vydává základní směrnice nového řádu, první společenské disciplíny zaměřené na nezformované masy. Touto diktaturou revoluční strany vznikne nový stát a kolem tohoto státu vyroste nová, skutečná demokracie.“

To je čistý bolševismus! Tato budoucí demokracie, stejně jako v komunismu, má být vedena diktaturou revolučních stran. Manifest Ventotene dále říká, že půjde o stabilní federální stát s evropskou armádou atd.

Aby bylo jasno: Tento projekt reformy smluv EU je komunistický a odmítá Schumanův křesťansko-demokratický koncept. Skupina Spinelli, která je spoluautorem návrhů, je neformální skupinou v Evropském parlamentu s desítkami europoslanců. Tvrdí, že jsou federalisté, ale jejich projekt je ve skutečnosti antifederalistický.

Ve federaci, když se podíváte na Německou Bundesrepubliku, Švýcarsko nebo Spojené státy, jsou složky federace stejné nebo téměř stejné. Každý stát ve Spojených státech má v Senátu dva zástupce. Německé spolkové země (státy) mají v Bundesratu téměř rovné zastoupení. Totéž platí o Radě států ve Švýcarsku.

Naproti tomu v Evropské unii je hlasovací váha členských států úměrná jejich počtu obyvatel. Nejde tedy pouze o antidemokratický projekt, ale také o projekt antifederalistický, přestože se sami nazývají federalisty. Ve skutečnosti mají k federálním konceptům daleko. Jsou to centralizátoři.

Jde o jakousi skupinu politických ideologů, z nichž některé bych označil i za fanatiky, kteří chtějí na troskách národních států vybudovat superstát, kde bude nezodpovědně vládnout politická oligarchie a uniknout demokratické kontrole občanů.

Mezi navrhovanými změnami smluv EU je i toto oproti dosud platnému dosti revolučnímu pravidlu: Následné smlouvy by přijala 4/5 většina členských států. Na druhou stranu tato první smlouva, která by byla průlomová a zavedla by takový princip, bude muset být přijata jednomyslně, ne?

Ano. A jakmile bude přijata, nebude již potřeba vnucovat vůli některých členských států, když ji lze obejít. To je kuriozita, protože nikde v žádné mezinárodní organizaci neexistuje, aby byl zákonný, ústavní akt organizace přijat jinak než jednomyslně.

Další revoluční změna se týká způsobu přidělování kompetencí Unie. Až dosud – alespoň teoreticky, protože v praxi je to trochu jinak – jsou to členské státy, které Unii udělují nové pravomoci. Naproti tomu podle této nově navrhované smlouvy, o které Evropský parlament právě projednává, by Unii oficiálně umožnilo udělovat si nové kompetence a rozhodovat o kompetencích členských států.

V tuto chvíli, alespoň na papíře, podle článku 5 existuje tzv. princip svěření. To znamená, že Unie má pouze ty pravomoci, které jí byly svěřeny členskými státy a jsou vyjmenovány ve smlouvách.

Naproti tomu zpráva tzv. Verhofstadtovy skupiny navrhuje převedení 10 oblastí působnosti na Unii, z toho dvě jako výlučné kompetence v oblasti klimatu a životního prostředí a osm jako tzv. sdílené kompetence. Smlouva říká, že sdílené kompetence jsou ty, kde má Unie přednost při jejich výkonu, a členské státy mohou jednat pouze do té míry, do jaké Unie tyto kompetence nevykonává.

Je to zkrátka Unie, kdo rozhodne, jaké jsou pravomoci a rozsah suverenity států, a ne naopak. Suverenita v rámci Evropské unie by tak již nestála v členských státech, ale v Unii samotné, a ty by byly podřízeny.

Mimochodem, měna euro se má stát povinnou pro všechny členy EU. Také proto mluvím o hrozbě, že se členské státy stanou jednoduchými „Länder“: Budou to jen státy Evropské unie, stejně jako jsou německé státy.

Teoreticky je imigrace v tuto chvíli stále ve výlučné pravomoci členských států EU…

Ekonomické přistěhovalectví je v tuto chvíli skutečně výlučnou pravomocí členských států na základě stávajících evropských smluv, ale v praxi to není respektováno. Migrační pakt, který je v procesu dokončování, svým principem relokace dává EU pravomoci, které nebyly svěřeny členskými státy.

A pokud jde o budoucí kompetence, pokud projdete všemi těmito kompetencemi, které by EU získala – životní prostředí, klima, lesnictví, veřejné zdraví, přeshraniční dopravní infrastruktura, politika vnějších hranic, zahraniční věci, vnitřní bezpečnost, obrana, civilní obrana, průmysl, školství… na členské státy toho moc nezbývá. Pravomoci členských států tedy budou zbytkové a částečné.

K tomu se přidává velká kapitola kulturní revoluce neboli genderové ideologie, kde je všude ve Smlouvě „rovnost mezi muži a ženami“ nahrazena pojmem „gender“. A to vstoupit do katalogu tzv. evropských hodnot.

Znamená to, že pokud budou smlouvy upraveny podle aktuálních návrhů Evropského parlamentu, bude EU moci oficiálně a legálně zavést sňatky osob stejného pohlaví na všechny členské státy?

Nepovolení sňatků osob stejného pohlaví v členském státě bude skutečně představovat porušení právního státu, jak jej chápe nová definice EU. K tomu přidejte, že článek 7, kterým Polsko a Maďarsko léta grilovaly, by byl upraven tak, aby bylo možné konstatovat nedostatek úcty k právnímu státu a trestat zmíněnou zemi již nikoli jednomyslně, ale většina ostatních členských států.

Přijetí těchto změn bude mít za následek ztrátu způsobilosti států v této věci. Bude jednodušší potrestat členský stát a blokovat fondy EU, na které má nárok. Stručně řečeno, to, co nyní dělají nezákonně, by od nynějška mohli dělat legálně, protože vše by bylo zakotveno ve Smlouvě.

Jaké jsou tyto změny ve srovnání s těmi, které v září navrhla skupina odborníků jmenovaná Francií a Německem? Souvisí ty dvě iniciativy nějak?

Ne nejsou. Práce parlamentního týmu začala v červenci 2022. Naproti tomu zde hovoříme o týmu vytvořeném z iniciativy německých a francouzských ministrů evropských záležitostí. Jejich zprávu píší akademici, kteří na zakázku napsali něco, na co se nyní mohou tito dva ministři odvolávat. Témata jsou podobná a záměry se shodují, ale tím podobnosti končí.

Zpráva Parlamentu je dřívější, širší a hlubší a má především formální roli. Vychází z článku 48 Smlouvy o Evropské unii a spouští proces změny Smlouvy, zatímco německo-francouzská zpráva je pouze odborným posudkem na zakázku. Tyto dvě zprávy mají velmi odlišnou váhu.

Jaká je tedy vaše předpověď? Má nová smlouva dostatečnou podporu ve velkých zemích EU a bude ostatním prostě vnucena?

Nejprve projde v Evropském parlamentu. Zhruba soudě podle předchozích hlasů předpokládám, že by to mělo být asi 330 hlasů „pro“ a 170 „proti“. To ukazují předchozí hlasování, například o úplném odstranění práva veta, které předpokládá další zpráva, o které se v září v Evropském parlamentu hlasovalo.

Návrh na změnu unijních smluv po jeho přijetí Evropským parlamentem přistane na stole Rady EU, která sdružuje dotčené ministry z EU27. Bude postoupena Evropské radě, tedy jednání hlav států a vlád.

Evropská rada pak může prostou většinou hlasů, což je něco neobvyklého, rozhodnout o svolání Konventu. Jedná se o typ Konventu, kterému kdysi předsedal Giscard d’Estaing a který vytvořil neúspěšnou Ústavní smlouvu EU. Taková úmluva je orgánem stanoveným podle současných smluv. Dalším krokem je rozhodnutí svolat mezivládní konferenci, která toto vše uzákoní společnou dohodou o dodatcích ke smlouvě.

Moje odpověď na vaši otázku je, že pokud se nyní společnosti a politické síly neprobudí a nezastaví to v rané fázi, parní válec EU dojede až do konce. Na druhou stranu existuje šance, pokud se nyní postaví proti a ve společnostech členských států se postaví odpor a bude mít vliv na politické debaty a volby, pokud se ve Francii dostanou k moci síly, které jsou proti této změně režimu, např. očekává se, a pokud dojde v příštích volbách do Evropského parlamentu k posunu politické scény doprava, pokud se to stane důležitým tématem těchto evropských voleb, jak by mělo, pak je šance tyto změny smluv zablokovat.

Ale pokud se to bude dělat v tichosti, jako tomu bylo doposud, s tím, že politici a média budou mlčet, pak tento proces půjde až do konce. Nyní se pracuje pod radarem. Všimli si toho jen odborníci a velmi malý počet novinářů.

To je mimochodem záměr udělat to in-house, diskrétním způsobem. Veřejnost si nemá všimnout, že se chystá puč, že se ruší Evropská unie jako společenství suverénních států a vzniká superstát bez jakéhokoli souhlasu lidu a že se redukují členské státy. na roli německých států.

Proto, stejně jako Kapitolské husy, je dnes nutné varovat a varovat, že se tento převrat chystá. To by bylo v pořádku, kdyby s tím evropské společnosti souhlasily. Pokud lidé chtějí zrušení národních států, pak je to v pořádku, i když se mi to nelíbí. Chcete superstát, kde bude vládnout kasta eurokratů bez kontroly občanů? Pokud ano, vyjádřete svůj souhlas.

V Bruselu ale dobře vědí, že taková dohoda neexistuje a nebude. Takže to chtějí dělat tajně, a proto tomu říkám spiknutí a puč. Je to útok na demokracii. Robert Schuman se musí obracet v hrobě. Kdyby byl naživu a byl dnes europoslancem, hlasoval by proti. Stejně tak Ital Alcide de Gasperi, další ze zakladatelů Evropy.

Problém je v tom, že Evropa byla unesena, byla ukradena. Stejně jako Zeus v podobě býka unesl Evropu, levicově-liberální kruhy se zmocnily něčeho, co bylo konceptem s křesťanskou genezí, něčeho, co bylo založeno na principu subsidiarity, který je mimochodem odvozen ze sociálního učení církve. Toto něco přetvářejí v projekt s komunistickými kořeny. Autoři návrhu usnesení a zprávy Evropského parlamentu se tím ani netají.

***

Jacek Saryusz-Wolski je ekonom a odborník na evropská studia. Byl jedním z hlavních polských vyjednavačů o členství v Evropské unii a měl na starosti vztahy s EU v několika vládách v 90. letech a na počátku 21. století. Od roku 2004 je poslancem Evropského parlamentu. V letech 2004 až 2007 byl místopředsedou Evropského parlamentu a v letech 2007 až 2009 předsedal zahraničnímu výboru EP. Jacek Saryusz-Wolski byl rovněž členem odborového svazu Solidarita za komunistické vlády v 80. letech. Znechucen tím, jak se jeho liberální kolegové snažili prosadit v Bruselu sankce proti Polsku po jejich volební porážce v roce 2015, se distancoval od Občanské platformy (PO), jejímž byl vůdčí osobností (tehdy byl místopředsedou evropské lidové strany) a přiblížil se k Právu a spravedlnosti (PiS), s níž nyní zasedá ve skupině Evropských konzervativců a reformistů (ECR).