Jane Kaufman: Kdo jsme my, Slované a čím se lišíme od ostatních

Lišíme se od ostatních v mnoha směrech, ostatně žádný národ, nebo národnostní skupina není stejná jako ty ostatní. Ale my, Slované se lišíme ještě v jedné věci a to je, že jsme s největší pravděpodobností ta nejstarší národnostní skupina na světě. Máme naprosto nejstarší genetickou sestavbu na světě, kterou nepředchází žádná jiná. Takže se dá říct, že jsme ti první, původní lidé!

Podle odborníků, jedním z nichž je paní doktorka Soňa Peková, Ph.D., molekulární genetička a mikrobioložka, Slované našeho typu se objevili někdy 6 000 let před n.l., zhruba po oné ‘obrovské události‘, která se odehrála asi 10 000 let před n.l. Tato ‘obrovská událost‘ byla s největší pravděpodobností potopa světa, která vyhubila většinu lidské populace.

A pak, z ničeho nic, se objevili na zemi Slované, nebo spíše Praslované, tak zvaní Árijové, kteří se vyznačují genetickou stavbou R1A-Z645. K této větvi Slovanů patřili východní Slované, což jsme my, Češi a Slováci a také Rusové a Ukrajinci a také – překvapivě – některé velmi vysoké kasty v Indii. Proto se nám říká Indo-Evropané. V České republice má tento genotyp 33% mužů a na Slovensku 42%.

Jelikož Indie v současné době plánuje přejmenování země, protože považuje název ‘Indie‘ za kolonialistický, tak bychom mohli napsat Bharatové, což má být jejich nové jméno.

Odkud tito první lidé přišli? Poprve jsou zjištěni v jižní Sibiři, v okolí jezera Bajkal, „славное море священный Байкал“ (nádherné moře, posvátný Bajkal, jak se zpívá v jedné písni). Odtud se jim říká kavkazská rasa, v angličtině ‘caucasians‘ (čti: kokejžns).

Zachránili snad své životy při potopě světa někde na vysoké hoře? Anebo přežili na umělém ostrůvku v tom obrovském oceánu? Těžko. Pak zbývá pouze jedna možnost: pokud jsme nespadli s nebe, tak jsme se možná plavili v archě Noemově. Když jsme ten nejstarší genotyp na světě, tak není příliš mnoho jiných vysvětlení.

Historie, jak je nám dnes podávána, je málo pravdivá. To proto, že každý vládce si měnil události jak se mu hodily a je velice málo zdrojů, které je možno považovat za spolehlivé. Někteří velcí králové dokonce měnili i letopočet, protože chtěli začít kralovat v ‘kulatém‘ roce, čímž udělali z historických událostí hotový mišmaš.

Proto ty nejspolehlivější historické údaje je možno získat – podle Dr. Pekové – z kostí. Z kostí je možno izolovat analyzovatelné DNA a to nám řekne všecko. K analyze jsou používány mužské kosti, protože jejich chromozomy ‘Y‘ nepodléhají mutacím a jsou evolučně natolik konzervované, že je možno je použít jako základ (marker) a z něho vyvodit, kdo byl praotec, který založil tu onu linii rodu. Pokud přežila mužská část rodu, pak se tento chromozom dědil s minimální zmutovaností.

Jsou to tak zvané haplotypy, což je soubor mutací genetických změn, které jsou doslova zapečeny do chromozomu.

Další slovanská větev

Druhý významný rod jsou tak zvaní Erbíni a je to rod R1B, který se odštěpil od původních Árijů, majících, jak již bylo řečeno, R1A. Árijové se postupem času rozšířili do oblasti Ruska, do střední Evropy a i do zbytku Evropy, také do jižní Evropy a až do východní Asie, Mezopotamie a Egypta.

Od nich odštěpení Erbíni pak putovali od Bajkalu přes Egypt a Pyrenejský poloostrov, přes Francii, Německo, až na Britské ostrovy a do Irska. Později Erbíni vytlačili Árijce z velké části Evropy zpátky na východ. Erbíni v podstatě kolonizovali západní Evropu, včetně části Britských ostrovů. V západní Evropě je jich dnes asi 60% a na Britských ostrovech jsou místně až v 80% zastoupení. V České republice a na Slovensku je jich asi 20%. Kupodivu, geneticky jsou od svého původního rodu, což byl R1A, zcela odlišní.

Samozřejmě, že existuje několik dalších, menších rodových linií. Jeden větší rod jsou pak Židé, který opět mají genotyp naprosto odlišný od R1A a R1B. Jejich genotypy jsou ve skutečnosti čtyři, N1b, K1a1b1a, K1a9 a K2a2a.

Etruskové a Slované

Nikdo neví, kdo byli Etruskové a odkud přišli. Náhle se objevili v Itálii, ale moc se o nich neví. Je uvažováno, že přišli z území Afriky, která byla v té době obydlena Slovany, kteří tam hospodařili jako zemědělci. Etruskové byli velice výbojní, takže je možné, že si Slovany podmanili. Někteří historikové je považují za odnož Slovanů, ale potvrzeno to není.

Z té doby, před asi 3 000 lety se zachoval důkaz o jejich existenci. Je to malý medailon, zvaný stella, což je předmět, často bývá jako monument, obsahující text, či obrazy, nebo kombinaci obojího. Zmiňovaná stella obsahuje obrázek bojovníka a okraje jsou zdobeny neznámým písmem. Toto písmo nešlo rozluštit. Až když byla jako šablona použita praslovanština, text dával smysl: jednalo se o pláč bojovníka, který pohřbíval svého otce.

Takže Slované nebyli žádný zaostalý národ bez kultury a bez písma, za jaké jsou často vydáváni. Měli jsme to nejstarší písmo na světě a existuje o tom hmatatelný doklad. S největší pravděpodobností je i Etruská zlatá kniha, což je nestarší více-stránková kniha na světě, datující se z 660 před n.l., psaná praslovanštinou, protože Etruskové písmo neměli.

Tím pádem obviňování Václava Hanky, že falšoval rukopisy Královédvorský a Zelenohorský je naprostý nesmysl a urážka Slovanů. Hanka samozřejmě neměl do toho textu nic čmárat, ale v době, kdy žil, neexistovaly kopírovací možnosti, nebo fotografie, což dělalo jeho úděl o to nesnadnější.

Zde je rovněž nutno přihlédnout k tomu, co tyto dva rukopisy obsahují. Jedná se o básně a to jak historické, tak lyrickoepické a milostné. Kdo tehdy, v temných dobách našich začátků byl po kulturní stránce tak daleko, že skládal básně a stálo mu za to zvěčnit je v knihách? Věřte, že takových nebylo mnoho.

Je jen škoda, že v té době jsme se zkoušeli za každou cenu zalíbit Německu a rukopisy byly ihned přeloženy do Němčiny a kdyby to bylo jen trochu možné, tak by byly určitě vydávány za německé. Dnes si naprosto stejně předcházíme anglicky mluvící svět, komolíme kvůli tomu svoji vlastní dokonalou řeč, což je nehodné národa, jako jsme my.

Útoky proti Slovanům

Útoků proti nám bylo mnoho a s největší pravděpodobností odedávna. Jako původní obyvatelé této země, tím pádem její majitelé a pečovatelé, je zcela možné, že my jsme byli ti, kteří měli úmluvu s vyšší mocí, o které se píše v Bibli a nám byla Země svěřena do péče. Nejspíš tím pádem máme kromě povinností, které zjevně zanedbáváme, i jakási práva a výsady, podstatně jiné a významnější, než zbytek lidské populace.

To všecko určitě vždycky lákalo všelijaké dobrodruhy, kteří by nás rádi o naše výsady, které ve skutečnosti neznáme, připravili. Možná oni je znají a vědí o co jde, což byl důvod, proč před námi byla naše historie utajena a my sami jsme byli (a stále jsme) neustále šikanováni každým více agresivním tvorem, který jde kolem.

Když se řádně zamyslíme nad tím, co nám kvůli naší neznalosti a nepozornosti uniká, co zanedbáváme, anebo nevyužíváme, tak nás může právem mrazit na zádech.

Holubiččí povaha

Říká se, že proto si na nás všichni dovolují, protože jsme příliš mírní, hodní a přátelští. Jsme prý ‘holubiččí povahy‘. Nezdá se ale, příliš pravdivé. Jsou mezi námi někteří, kteří jsou opravdu mírní jako ty ovečky, ale je určitě větší množství těch, kteří vám v samoobsluze těsně před pokladnou odžduchnou vozík bokem a stoupnou si na vaše místo. A to nemluvím o verbální agresivitě.

Holubiččí povahy jsme, pravda, k těm tam nahoře, nad námi, kteří mají moc, anebo peníze a tak se na ně krásně usmíváme a jsme opravdu k pohledání. Ale ve vztahu jednoho ke druhému holubiččí povahy rozhodně nejsme. Soutěživost nás posedla skoro jako Američany a v nevybíravosti mluvy jim dokonce dáme fleka a ti dovedou být někteří pěkně sprostí.

Celkově se můžeme zhodnotit jako národ v podstatě mírných lidí, kteří ale dovedou drsně zabojovat. Naše největší nevýhoda je, že si neuvědomujeme svoji cenu a nevážíme si svých hodnot. Tím pádem se necítíme na stejné úrovni jako ti, co k nám přijdou ze Západu, žvatlají nějakou cizí řečí a chovají se velikášsky. Ve své navyklé podřízenosti si neuvědomujeme, že to je všecko jen divadlo, že tam na Západě sice možná nemají záchod na dvoře, ale že je ten zdánlivý luxus stojí všecky peníze, co vydělají, nebo ukradnou v koloniích, či jinde.

Člověk by plakal lítostí, když si uvědomí, kolik z nás přišlo na nové nápady, vyvinuli nové technologie, napsali nové, krásné písně a vymysleli perpetuum mobile a pak to prodali za pár rezavých grešlí chytrákům ze Západu, kteří měli plnou hubu slibů a skutek utek‘.

Anebo naše lidová historie: ukažte mi národ, který měl tak krásné oblečení, které se zachovalo ve formě krojů, jako my. Nejspíš není takový národ na světě. Také lidové písně, ty máme v tak hojném množství a tak vyspělé umělecké kvality, že se nám nevyrovná nikdo. To všecko svědčí o vysoké kultuře.

Prostě – máme co dohánět, abychom znovu získali status, který jsme kdysi měli a který jsme nedokázali obhájit. Podlehli jsme malé skupince velice agresivních pomíchanců a ve své bláhovosti si možná myslíme, že s použitím jejich vulgarity nad nimi zvítězíme. To ale tak nefunguje a důkazy můžeme vidět všude kolem.

Likvidace Slovanů

Slovanské národy mají některé přednosti, které nemá snad nikdo jiný. Jsou to lidé vynalézaví, kteří si vědí se vším rady. Jsou podnikaví a když jsou donuceni, tak dovedou být i ukáznění, což je tak trochu proti jejich volnomyšlenkářské povaze. Ta ukázněnost, která je na příklad Germánům vlastní, nám často chybí a to je možná důvod, proč dnes nejsme okupovaný národ jako oni. Někdy nebývá kladná vlastnost skutečně kladná.

Asi proto by nás globalisté velice rádi zničili, což před námi tají, protože kdybychom si to plně uvědomili, tak zničíme my je. Tato touha se projevila už v 1. světové válce a v té druhé to bylo ještě zřetelnější. V 1. válce zahynulo 10 milionů civilistů a 10 milionů vojenského personálu. V té druhé válce to bylo 15 milionů vojska a více než 38 milionů civilního obyvatelstva. Jestli tohle nebyla záměrná genocida, tak co to bylo?

Dnes můžeme tu stejnou snahu vidět na Ukrajině, kde je jeden slovanský národ ničen národem druhým. Dr. Peková cituje slova nejmenovaného filosofa, která jsou z části založena na Bismarckově návodu na zničení Ruska a která velice dobře vystihují situaci. Tento neznámý myslitel říká:

„Síla Ruska může být podkopána jen jeho oddělením od Ukrajiny. Je třeba Ukrajinu nejen oddělit, ale také ji postavit proti Rusku, národ rozdělit na dvě části a pak se jen dívat, jak bratr zabíjí bratra. Proto musíme najít a vychovat zrádce z prostředí ukrajinské nacionalistické elity a s jejich pomocí vrátit situaci až do stádia, kdy budou Ukrajinci nenávidět vše ruské. Všechno ostatní je jen otázkou času. A pokud někdo bude chtít porazit Rusko, musí od něho odtrhnout Ukrajinu a pak proti němu poštvat ostatní slovanské národy. Protože pouze Slované jsou rasa, která je schopna zničit sama sebe. S jejich pomocí bude možno Rusko porazit. Po jeho porážce zůstanou tyto slovanské národy bez ochrany a bude jednoduché je zlikvidovat.“ Někdo nás velmi dobře znal.

A jako podle návodu, to je přesně, co se dnes děje na Ukrajině. Bratr tam vraždí bratra a ostatní slovanští bratři mu k tomu účelu posílají zbraně, vojsko, peníze a vše potřebné. Jakobychom neviděli, že je to plán. Kdyby padlo Rusko, po něm přijdeme na řadu my.

Ať si o Rusech myslíme cokoliv, ostatně máme hodně důvodů být proti nim zaujati z dob Sovětského svazu, přesto – jsou to v podstatě stejní lidé jako my, ze stejného rodu. Za dob sovětského státu byli stejně tak oběti komunismu jako jsme byli my – po pravdě, Rusové na komunismus doplatili mnohem víc než my. My vůbec nevíme čím musel tento národ proti své vůli projít.

Ty těžké doby, které tehdy prožili jim možná umožnily pochopit podstatu své národnosti a postavit se jako jediní z celého světa Západu a hlavně pak Spojeným státům na odpor. Po létech komunistické nenávisti se také vrátili k Bohu a on jim teď pomáhá.

My jsme na tom zdaleka nebyli tak špatně, takže nám bude ještě chvilku trvat, než pochopíme, že jsou důležitější věci než členství v Evropské unii, nebo Ferrari v garáži.

Injekce, zvané očkování proti Covidu

Nepřátelé všeho Slovanstva a nepřátelé celé lidské rasy, zde zvaní ‘globalisté‘ dobře znají genetické rozdíly mezi Slovany a jinými národy a tyto dnes využívají proti nám.

Tak zvaná hrotová bílkovina (spike protein), kterou těla očkovaných začnou vyrábět na podnět mRNA injekcí, snadno prostoupí skrze ACE2 přijímače (receptors) do buněk všech lidí, kavkazského původu, což jsou RB1 a RB2 genotypy.

Také černoši, žijící v Americe snadno přijmou tyto jedy do své genetické podstaty. Proto je možno usuzovat, že tak zvané vakcíny proti Covidu byly vyvinuty na vyhubení nás a černochů. My jsme byli vybráni jako první, což tentokrát nepředstavuje žádné plus. Po nás nejspíš přijdou další, ale my jsme teď ohroženi nejvíc.

Jsou ovšem lidské rasové skupiny, které vakcínou ohroženy nejsou ani v nejmenším, protože jejich ACE2 nevpustí hrotovou bílkovinu do buněk. Tito lidé jsou američtí Amish (čti: Amiš), neboli novokřtěnci, kteří přišli do Spojených států z Německa a ze Švýcarska. Jsou to lidé, kteří žijí tradičním způsobem. Živí se převážně zemědělstvím, ale nepoužívají moderní stroje, ani chemické postřiky a žádné jiné výstřelky dnešní doby.

Další rasová skupina, která nereaguje na vakcíny jsou Aškenázi Židé. Židé se dělí na dvě části: 70% z nich jsou Aškenázi, kteří přišli do Evropy v r. 1000 od Kaspického moře a nemají ani stopu semitské krve, takže doopravdy nejsou Židé, pouze se za ně vydávají. Jsou to tak zvaní Kazaři (nebo taky Chazaři), což byl bojovný, turko-tatarský národ, který byl ze své původní domoviny od čínských hranic vypuzen Číňany kvůli jejich nevybíravému a bojechtivému chování. Přesunuli se k Azovskému moři, odkud byli stejně tak carskými vojsky vyhnáni kvůli své nesnášenlivosti. Všichni známe Džingis Chána – to jsou oni.

Zbývajících 30% tak zvané židovské populace tvoří Sefardové a Mizrahi. Sefardové byli původně ve Španělsku a Mizrahi pocházejí ze severní Afriky.

Jelikož je známo, že Židé nemají úctu k nikomu jinému než sami k sobě a jsou velice, převelice na svoji maličkost citliví, tak už z toho je zjevné, kdo vyvinul Covid a ty injekce, nazvané ‘očkování‘ a proti komu byly určeny.

Kdo jsou dnešní Slované

Dnešní Slované se dělí na tři skupiny: Východní Slované (Rusko, Bělorusko, Ukrajina), Západní Slované (Česká republika, Slovensko, Polsko) a Jižní Slované (Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Chorvatsko, Černá hora, Srbsko, Slovinsko a prý Makedonie). Podle Dr. Pekové žije v těchto zemích až 90% Slovanů. Celkově bylo po celém světě v r. 2015 napočítáno 300 milionů Slovanů.

Tak, jak znám osobně Makedonce, tak si nemyslím, že patří ke Slovanům. To není ta povaha. Sami Albánci, kteří jsou zvlášť výbojný národ, před nimi varují.

Takže bez Makedonců by to bylo celkem 12 národů, což je zajímavé. Podle Bible, Ježíš prohlásil, že „v božím království budou jeho stoupenci sedět na trůnech a soudit dvanáct rodů Israele, které jsou roztroušeny po celém světě.“ (Matouš 19:28, Lukáš 22:30)

Kdekdo se zkouší vydávat za ztracených 12 israelských rodů, které jsou roztroušeny po světě. Angličané byli také přesvědčeni, že to jsou oni a počítali všecka svá území, včetně kolonií tak dlouho, až dostali ten správný součet.

To byl s největší pravděpodobností důvod, proč zkoušeli Anglo dobýt celý svět a jemu vládnout už za dob alchymisty Johna Dee (1527-1608), který k tomu účelu vypracoval pro britskou královnu Alžbětu I. plán celé akce a dopisy podepisoval ‘007‘. Dee byl také v Praze, kde za dob Rudolfa II. se marně pokoušel vyrobit zlato.

Skutečnost ovšem napovídá, že oněch ztracených 12 rodů Israele jsou právě Slované, už proto, že to byli první obyvatelé země po jejím zničení, ke kterému došlo 10 000 let před n.l. Ve skutečnosti nevíme, jestli těch dvanáct rodů byly židovské, nebo ne. Vždyť ani nevíme kdo byli tehdejší Židé. Ti, kteří se jako Židé s pomocí babylonského Talmudu dochovali, byli tak zvaní farizejové, proti kterým se Ježíš Kristus několikrát postavil a kteří ho nakonec ukřižovali.

Kdo byl Ježíš Kristus?

V knize, kterou napsal Antonín Horák a která se nazývá ‘O Slovanech úplně jinak‘ je předkládán text dopisu, který napsal velitel palestinské legie, Publius Ventulius císaři Tiberiovi. Tento text je následující:

„Objevil se tu člověk, který je, jak se zdá, držitelem neobyčejné moci. Každý den je možno o tomto Ježíšovi slyšet podivuhodné věci. Jednou křísí mrtvé, jindy uzdravuje nemocné a celý Jeruzalém se mu obdivuje pro jeho neobyčejné učení.

„Je to člověk vysoké, souměrné postavy, chodí bos a prostovlasý. Vlasy zlaté barvy mu hladce splývají přes uši v malých lesklých vlnách na ramena. Má vysoké, čisté čelo, pleť jeho tváře je jemná, bílá a bledě-červená. Má pěkná ústa a pevný, rovný nos. Husté vousy jsou zlaté barvy, jako vlasy, bradka uprostřed rozdělená. Tahy obličeje, bleděmodrýma očima a zlatými vlasy se podobá své matce, která je nejkrásnějším a nejpůvabnějším zjevem, jaký je zde možno spatřit.

„Jeho řeč je vážná a rozhodná. Není možno ho napadnout, což svědčí o takové moudrosti, že převýší i nejpřednější spisovatele a vědce. Působí podmanivě, není možno dívat se mu dlouho do tváře, neboť oslepuje oči. Zdaleka se mu posmívají, ale v jeho blízkosti se před ním chvějí. Ještě nikdo ho neviděl se smát, ale spíše plakat.

„Zlí lidé mne stále obtěžují, abych ho u Tebe, Veličenstvo, obžaloval. Jeho učení prý škodí Tvé vážnosti, když hlásá, že král i jeho poddaní jsou si před Bohem rovni. Očekávám Tvůj rozkaz v této věci, abych jej mohl ihned vykonat. Buď zdráv.“

Zmíněná kniha rovněž vysvětluje poslední Ježíšova slova, která vykřikl těsně předtím, než na kříži zemřel. Prý zvolal mocným hlasem, až se to rozléhalo: „Eloi, Eloi, lama sabachthani.“

Tuto větu vysvětluje Marek (15:34) jako: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil.“ Matouš (27:46) předkládá to stejné vysvětlení, ale Lukáš (28:46) větu překládá jako: „Otče, v ruce tvé poroučím Ducha Svatého.“ Oproti tomu Jan říká (19:30): „Dokonáno jest.“

Z toho, jak každý evangelista přeložil Ježíšova poslední slova jinak je zřejmé, že mu nerozumněli, protože tu řeč neznali. Ale když je k překladu Ježíšových posledních slov použita Praslovanština, pak zvolal: „Veliký, veliký, jen přijmi činy naše.“

Tím své učení potvrdil a své mučitele odsoudil.

__________

Použité zdroje:

Literatura:

‘O Slovanech úplně jinak‘, napsal Antonín Horák

‘Královstvo Slovanov,‘ napsal Mauro Orbini

Přikládám knihu významného amerického historika, která vysvětluje situaci v dávnověku z trochu jiného pohledu:

‘The Curse of Canaan: Demonology of History‘, napsal Eustace Mullins

Jane Kaufman, 19 září 2023