Dušan Vaňo: Fiktivní žaloba na organizované zneužití moci

Žalobce:

Řadový občan

Žalovaní:

1. Ministerstvo vnitra Slovenské republiky

2.Ministerstvo spravedlnosti České republiky

Čl. 1

Obracím se zdvořile na všechny dostupné Lampárny na železnicích se žalobou na výše uvedená ministerstva. Činím tak po neúspěšných pokusech na všemožných institucích, které by měly mít výkon spravedlnosti ve svých kompetencích, jako jsou soudy vyšších a nejvyšších stupňů, až po ty evropské. Za bývalého režimu byla železniční lampárna oblíbená ustanovení pro nespravedlivě odsouzené, protože výkon spravedlnosti nebyl ani tehdy na úrovni a občané se v bezradnosti obraceli alespoň fiktivní na ajznboňáky v lampárnách. V případě, že by už všechny lampárny zrušily, posílám tuto žalobu i na jiné instituce, které by se navzdory zažitým moresům mohly na to mrknout a utvrdit si názor na to, co se v této republice považuje za výkon spravedlnosti. Za tímto účelem adresuji moji žalobu i některým médiím, případně i jiným osobám, aby si snad nenamýšleli, že zde šafáři spravedlnost Ani náhodou!!!

Byl jsem donucen, milí ajznboňáci, obrátit se na Vás, neboť obrátit se na soudy a instituce, které by měly dodržování práv občanů garantovat, je nereálné. Mám s tím své zkušenosti, když  jsem spoléhal na to, že spravedlnosti se lze dovolat zákonnými postupy cestou soudů. Byl jsem totiž obviněn a odsouzen za skutek, který jsem nespáchal, ani jsem ho nemohl spáchat, a to bez důkazů, jen na pofiderní udání Manika-svědka, který byl k tomuto činu přinucen policisty, jednající zřejmě podle pokynů politiků, vyznačujícími se zločinnými praktikami , co se zde v této republice usadili. A to všechno proto, že jsem vydával nenáročný občasník, ve kterém jsem ty praktiky popisoval.

Nebudu to zde podrobně rozebírat, protože jsem to popsal už knižně a v mnoha dokumentech. Podstata celé story je v tom, že policisté donutili Manika, kterého měli v hrsti za to, že se dopustil dříve nerozvážného činu, za což mu hrozil trest, aby upletl na mě komplot. Namluvil skupinku, mladé lidi, co měli k tomu prostředky, aby pro jeho reklamní agenturu vyhotovili padělky zahraniční měny a pak to hodil na mě, že já jsem ten jedinečný vyhotovitel. Já jsem to zpočátku byl donucen přijmout, abych chránil vyhotovitele před aranžovaným postihem od policie s vědomím, že při vyšetřování se přijde na to, jaký je to sviňský podvod. Cíleně se na to nepřišlo, vyšetřování se nekonalo, přestože Maník své udání později několikrát popřel, ale vyšetřovatelé ani soudci mu to nerespektovali. Udělali z něj administrativní mrtvolu a dali mu novou identitu. Popis případu je jen velmi stručný, náznakový, ale popsal jsem to podrobně v jiných písemnostech, které jsou k dispozici. Je to neuvěřitelné, asi kroutíte hlavami milí ajznboňáci, ale je to tak, protože v naší republice je to tak.

Čl. 2

Při styku s vyšetřovatelem, který odcházel v té době do civilu, vyjádřil přede mnou údiv nad tím, jaký tlak byl vyvinut shora, aby mě řádně při vyšetřování přimáčkli. Když jsem se později přes Wikipedii dopátral, kdo v té době šéfoval na vyšetřovacím oboru v Nitře, tak mi tam vyskočili dva policisté. Jeden z nich se později stal prezidentem policistů a dnes kandiduje za jednu stranu do parlamentu. Je to náhoda?

Po odsouzení jsem podal v zákonné době žádost o dovolání a předseda nejvyššího soudu žádost zamítl se zdůvodněním, že nižší soudy nepotřebují dokazování, na to mají právo.

Pan předseda nejvyššího soudu asi chyběl na fakultě při přednáškách, když se přebírala zásada z římského práva „ in dubio pro reo“, kterou převzala i naše ústava v článku o presumpci neviny. Pana expředsedy nejvyššího soudu tato nevědomost zřejmě inspirovala k tomu, aby kandidoval na prezidenta republiky. Zřejmě proto, abychom se mohli těšit, že se zařadí mezi prezidenty republiky se srovnatelnou mentální výbavou, jak to u nás chodí.

Předseda poroty u odvolacího soudu ignoroval písemné odvolání Maníka, který tam velmi jednoznačně uvedl, že k jeho původní výpovědi proti mně byl donucen policisty, že já jsem s mým hardwarovým a softwarovým vybavením nemohl dělat inkriminované padělky. Porota ignorovala, i mé písemné odvolání, kde jsem fundovaně na čtrnácti stránkách faktů s podporou polygrafického odborníka vyvrátil všechna podezření proti mně.

Maník se odvolacího řízení nezúčastnil, aby mohl potvrdit svou písemnou výpověď, neboť těsně před jednáním beznadějně umřel až tak, že nevěděla o tom ani jeho vlastní máma.

Pan vedoucí odvolací poroty zřejmě také chyběl při přednáškách na právnické fakultě, neboť se stal potom fundovaným podšéfem na generální prokuratuře, neboť u nás je tomu tak.

Dnešnímu šéfovi na speciální prokuratuře jsem poslal tehdy jako ministrovi pravosudí na jeho úřad, kde se specializoval na vydávání protiústavních zákonů (např. § 437. odst. 2, který i mě postihl), trestní oznámení na neznámého pachatele, za zinscenování administrativní smrti svědka, který mohl dosvědčit, že jsem nevinný a jeho původní a jediná výpověď proti mně byla jen konspirace pořádaná policií.

Pan tehdejší ministr to vyřešil tak, že mé trestní oznámení dal vyšetřit venkovským policistům, kteří ho stornovali úmrtním listem. Papír je jen papír, ale důležitá je v takovém případě mrtvola a ta nebyla.

Neboť u nás je tomu tak.

Podnikl jsem pak poslední pokus na revizi rozsudku a podal jsem žádost na obnovu řízení. Jako důvod jsem uvedl, že byl zneužit svědek, který křivě svědčil proti mně a nemohl změnu výpovědi, o kterou se pak vícekrát snažil, vyřknout na odvolacím řízení, protože z něj policisté udělali administrativní mrtvolu a dali mu novou identitu. Porota, která o mé žádosti rozhodovala, mě odpinkla jak tenisový míček, protože nemám důkaz o takové policejní transakci a nemůžu potvrdit, že svědek opravdu neumřel. Zamítavé usnesení bylo asi poplatné i tomu, že v porotě figurovala i soudkyně, která mě bez důkazů odsoudila, přestože měla informace od vyšetřovatele, že je to jen podvod. Neboť u nás je tomu tak.

Já jsem se pak léta snažil zjistit, jak to vlastně s tím svědkem je. Bombardoval jsem žádostmi o informaci úřady, které o utajených svědcích rozhodují, ale bezvýsledně. Buď mi vůbec neodpověděli nebo použili metodu tenisového míčku s nějakou právní floskulí za účelem, abych neotravoval (když je to u nás tak). Na takovou skutečnost jsem si pomalu za ta léta začal zvykat, přestože jsem napsal i slečně Justice do panteonu římských bohů i samotnému pánu Bohu do Nebes. Ty fiktivní dopisy mě utvrdily v tom, že i bohové jsou proti lidské hlouposti bezmocní a tak teď ani nevím, jestli je to zásah boží prozřetelnosti nebo věc náhody, že při náhodném dívání do televize jsem tam svého zatajovaného svědka uviděl.

Docela živého ale s jiným jménem. Zjistil jsem si jeho současné zaměstnání, bydliště, (přes internet to není dnes problém) a chtěl jsem se s ním zkontaktovat osobně. Šel jsem za ním do města, kde je zaměstnán, ale momentálně se hodil na služební cestu. Já se tomu ani nedivím, je mu to zřejmě trapné, ačkoli já proti němu v současnosti necítím žádné jedy. Chtěl jsem se s ním jen domluvit, co s tím uděláme. Za tím účelem jsem se chtěl zkontaktovat i s jeho bývalým blízkým přítelem, kolegou v bývalém zaměstnání, který byl, předpokládám, s celým případem obeznámen od samého začátku, ale na domluvenou schůzku nepřišel. A tak takto samostatně bez předběžné úmluvy se obracím po dlouhém zvažování na Vás, milí ajznboňáci v lampárnách a také všelikde jinde se svou žalobou, protože jsem nepochodil u těch institucionálních aparátníků, co rozhodují jménem politiků s programy, abychom se měli dobře, i když by nám měly přitom i krky vykroutit..

Ti politici, co případ v devadesátých letech minulého století iniciovali, jsou dnes zaleženi ve svých ukradených penzionech, v luxusních haciendách a zprivatizovaných továrnách. Ze starého antického Řecka vzali místo proklamované demokracie systém plutokracie a oligarchie. Z bývalých internacionálních bolševiků se stali oligarchové, kapitalisté a nacionální vlastenci. Změnily světovou orientaci a jsou dnes za vodou. Ti dnešní politici a také novináři reagují jen na dotace od ambasád, fondů mecenášů, neoconů a podobnou chasu, což má úmysl změnit tento svět podle jejich zvráceného vkusu a na mé apelace vůbec neměly chuť reagovat. A tak mi zůstáváte jedině Vy, ajznboňáci z lampáren, lidí z verštatí a jiných pracovišť, kde se živíte poctivou prací.

Čl. 3

Toho utajeného a domněle mrtvého svědka jsem se rozhodl nezveřejňovat. Nechci mu kazit život, neboť je obětí policejní zvůle tak jako já, co mi ten život už pokazili. Vládní úřady si hravě mé tvrzení mohou ověřit přes úřední databáze as mým stanoviskem se zřejmě ztotožní. Vám ostatním stačí zdravý rozum, který Vás dovede k přesvědčení, pokud se tak už dávno nestalo, že to tady hapruje ve vykloubených kloubech, sakumprask.

Mohl bych k mé žalobě připojit množství dokumentů adresovaných na různé právnické instituce, kde podrobně popisuji ten brajgl v justici a co na mně napáchali institucionální aparátníci, ale

Vám bude zřejmě stačit, milí ajznboňáci a jiní pracanti, jen vědomí, že státní aparát přes zneužitého svědka, co samo o sobě by se nemělo ve slušném státě udat. Pro některé adresáty, kterých se to profesně týká, přiložím k této žalobě skutečnou žalobu bez beletristických nuancí, kterou jsem v roce 2016 poslal do Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (podle zvyku také odpinknutou, jako všechny ostatní). Možná jen tak k osvěžení paměti. V ní je to o něco fundovanější, adresnější, s poukázáním na přílohy, které dokonale dokládají, že zde jde o podvod ze strany státních orgánů činných v trestním řízení (OČTK). Ty doklady mám uloženy v souborech PDF a jsou k dispozici, Pro úplnost přikládám ještě link, a když na něj kliknete, můžete se dostat zdarma ke knížce, kde je toho o tom našem brajglu více.

Řadový občan D. Vaňo

https://www.1000knih.sk/obchod/nezaradene/musena-kniha