Špičková klimatoložka vyvrací hysterii ohledně horkého počasí v roce 2023

Nový dokument od klimatické skepričky Dr. Judith Curryové vyvrací klimatickou hysterii kolem letošního horkého počasí.

Uznávaná klimatická vědkyně přišla s několika zajímavými zjištěními zkoumáním nedávných změn tepelné rovnováhy v horní části atmosféry a vnitřních toků poháněných vzduchem a oceánskými proudy na povrchu.

Portál Daily Sceptic uvádí:

Dr. Judith Curryová zvažovala také vliv přechodu z El Nino na La Ninu, erupce podmořské sopky Hunga Tonga a změn atmosférických proudů způsobených loděmi používajícími méně znečišťující paliva.

Jakékoliv zvyšování skleníkového efektu kvůli oxidu uhličitému „se v tomto mixu téměř úplně ztrácí,“ říká.

Uvedený závěr povede k tomu, že Curryové vynikající práce bude ignorována v mainstreamových médiích, které se do velké míry řídí názorem IPCC OSN (Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu), že většinu klimatických změn způsobují lidé spalováním fosilních paliv.

Curryový výzkum je podrobnou vědeckou prací a celý její článek si můžete prohlédnout zde (v angličtině).

Na tomto místě se pokusíme zdůraznit některé z nejvýznamnějších prvků, které ukazují, jak mohou vědci využít sílu pozorování k rozšíření svých vědomostí o tom, jak chaotická a nelineární atmosféra skutečně funguje.

Co opravdu způsobilo oteplení na jaře a v létě 2023

Podle Curryové je nedávné oteplení pro jaro/léto 2023 spojeno s prudkým nárůstem tepelných toků v horní části atmosféry.

Uvádí se, že oteplování odráží nárůst přicházející krátkovlnné radiace (v podstatě je slunce o něco jasnější), pokles vysoké oblačnosti, vliv sníženého množství aerosolů lodního síranu, menší rozsah sněhu a ledu a erupce sopky Hunga Tonga, která o 13% zvýšila obsah ve stratosféře (vodní pára je silnější skleníkový plyn než CO2).

Na povrchu Země došlo ve středních zeměpisných šířkách severní polokoule k anomálnímu ohřevu od slunečního světla a podle Curryové zde byl také vliv redukovaných síranových částic z lodního paliva.

Východní severní Atlantik se měl oteplit z anomálně nízkých turbulentních tepelných toků, které vyplývaly ze slabých povrchových větrů zejména v Karibiku a Mexickém zálivu.

Ve středních/vysokých zeměpisných šířkách oceánů jižní polokoule došlo k silnému ochlazení z povrchových turbulentních proudění, které jsou spojeny se silnými rychlostmi větru.

Curryová poskytuje nezaujatou analýzu některých anomálií, respektive odklonu od nedávno zaznamenaných norem, což je v ostrém kontrastu s hysterickými zprávami , které se vyskytují v běžných médiích.

Začátkem tohoto měsíce britská BBC oznámila, že byly překonány teplotní rekordy oceánů „s pochmurnými důsledky pro planetu“. Dr. Matt Frost z námořní laboratoře v Plymouthu varoval, že „vystavujeme oceány většímu stresu, než kdykoliv předtím v historii“.

Dr. Curryová však poukazuje na to, že současné oteplování v severním Atlantiku „je srovnatelné se změnami během po sobě následujících tříměsíčních obdobích v zimních/jarních sezónách let 1983, 1987, 1989 a 2010“. Tato maxima byla posílena z relativně teplého začátku roku.

Po každém z uvedených minulých oteplení následovalo ochlazení přibližně stejné velikosti v průběhu následujících 6 až 24 měsíců, což vedlo k relativně malým zprůměrovaným změnám povrchových teplot moře a obsahu tepla v horních vrstvách oceánu.

Současné teplotní anomálie v severoatlantickém oceánu se vyskytovaly v „obloukovém“ vzoru, což je znakem přirozené variability.

Curryová identifikovala také dvě extrémnější přirozené variace. Kolem roku 1970 došlo k silnému oteplení, po kterém následoval velký pokles teploty povrchu moře v roce 1971, což znamenalo začátek dlouhého období chladných podmínek a slabé hurikánové aktivity.

Během let 1994-95 se atlantická vícedekádová oscilace posunula do teplé fáze a mořský proud v té době zvýšil povrchové teploty kolem oblouku. To přineslo období teplejších podmínek, které „v některých ohledech“ přetrvává dodnes.

Autor: Niamh Harrisová, Zdroj: thepeoplesvoice.tv