Vrací se studená válka s pomstou? Vlastně nikdy neskončila

Studená válka bude pokračovat, dokud přežije válečný západní systém.

Nepřátelská prohlášení NATO vůči Rusku za poslední týden nade vší pochybnost ukázala, že mentalita studené války je mezi západními vůdci zakořeněná více než kdy jindy.

Přenesete se zpět do světa, kde jsou Američané zobrazováni jako dobří hoši v bílých kloboucích, jejichž vznešeným cílem je zachránit všechny před padouchy v černých kloboucích. Všechno je to velmi kýčovité a klišé. A přesto je svět veden k tomu, aby tomu uvěřil a sledoval reprízu starého filmu. Studená válka – pokračování.

Vojenská aliance vedená USA pořádala ve dnech 11. až 12. července výroční summit ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. K americkému prezidentovi Joeovi Bidenovi se připojili hlavy států a vlád dalších 30 členských států, včetně nově přijatého Finska. Přítomno bylo také Švédsko, jehož přistoupení bylo ratifikováno a brzy se stalo 32. členem.

Závěrečné komuniké schůzky zní (trochu příliš dramaticky, dalo by se říci) jako plán globální války.

Rusko, mimo jiné, bylo samozřejmě ostře odsuzováno a obviněno z vedení „nevyprovokované útočné války proti Ukrajině“. Rétorika byla ponořena do militarismu a nouze. Celý evropský kontinent je ve válečném stavu, který nebyl od druhé světové války viděn, a vinu za tuto krizi nese Rusko, uvedlo NATO.

Není zde místo pro diplomacii. Konflikt na Ukrajině byl zredukován a zkroucený do jednoduchého klamu dobro versus zlo, ve kterém Spojené státy jako obvykle spěchají na pomoc evropským spojencům ohroženým údajnou ruskou zlobou a údajnými plány invaze. Toto je opakování Sovětského svazu jako velkého zlého padoucha.

Západní média samozřejmě poskytla nezbytnou atmosféru strašlivého napětí zprávou, že Biden a další vůdci NATO se scházejí v přísně střežené oblasti, aby zabránili možnému ruskému vojenskému úderu za použití „chemických a radiologických zbraní“.

Konference se zúčastnil také ukrajinský prezident Vladimir Zelenskij, který si oblékl svou typickou vojenskou uniformu a zopakoval svou únavnou rétoriku žádající o další zbraně z bloku NATO. Jeho výzvy se setkaly s dalšími sliby, že udrží zbrojní bazar pro Ukrajinu při životě navzdory strašlivým masakrům v této zemi za posledních 17 měsíců. Přesto Zelenského neustálé kňučení o větší vojenské štědrosti a vstupu Ukrajiny do NATO ukázalo, že za fasádou „spojenecké jednoty“ a statečnosti se skrývají rozdělení a slabosti.

Prezident Biden a další lídři NATO vyloučili plné členství Ukrajiny a zopakovali jen vágní závazky. Vědí, že přijetí kyjevského režimu do aliance v tomto bodě by mohlo vyvolat třetí světovou válku s Ruskem vyzbrojeným jadernými zbraněmi. Zelenského přehnané žebrání a přemlouvání odmítli Američané a Britové, kteří nenáviděli vysoce profilované dovádění bývalého komika, který se stal prezidentem.

Bez ohledu na dovádění a chvástání je nadmíru jasné, že Spojeným státům se do určité míry podařilo prohloubit propast studené války, v níž je Evropa více než kdy jindy podřízena aspiracím Washingtonu na geopolitickou hegemonii. Zatímco Američané se chtějí vyhnout požáru s Ruskem, chtějí vymezit válečnou konfrontaci. Toto je odvážný čin na laně.

Prohlášení NATO z tohoto týdne také ukázalo, že Organizace Severoatlantické smlouvy převzala roli globálního prosazování. Cynická rétorika na obranu demokracie a řádu založeného na pravidlech byla namířena nejen proti Rusku, ale také proti Číně a Íránu. Každý kout zeměkoule je nyní označen jako mise pro „bezpečnost“ NATO, tj. pro bezpečnost hegemonie USA.

Není přehnané, že NATO se prohlásilo za globálního vojenského prosazovatele zájmů USA, jehož nárok na dominanci bojují jiní pod hrozbou smrti. Komuniké, vydané tento týden ve Vilniusu, zní jako obsedantní válčení – i když je ponořeno do orwellovské rétoriky na obranu demokracie, míru, Charty Organizace spojených národů a právního státu. A to západními mocnostmi, které se vysmívaly demokracii a mezinárodnímu právu nespočtem nelegálních válek a infiltrací po celém světě.

Rusko i Čína si stěžovaly na návrat mentality studené války na Západ vedený USA. Moskva a Peking si stěžují, že toto polarizované rozdělení mezinárodních vztahů je anachronické a odporuje současnému historickému vývoji multipolárního světa, kterému neovládají domnělé mocnosti.

Zesnulý americký diplomat a stratég George Kennan v roce 1997 varoval, že rozšíření NATO povede k „návratu studené války“. Kennan, který formuloval zahraniční politiku USA vůči Sovětskému svazu a Čínské lidové republice na počátku studené války, měl v pozdějším životě dostatečnou intelektuální integritu, aby uznal, že rozšiřování NATO po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 bylo nerozumnou provokací. Kdyby byl dnes naživu, Kennan by v podstatě potvrdil ruské argumenty, proč se Ukrajina tragicky stala pro Moskvu krvavou červenou čárou.

Pravdou však je, že studená válka se „vrátila“ nejen díky nemoudré politice postupných amerických administrativ, které proti sobě svévolně stavěly Rusko a Čínu. Studená válka v roce 1991 nikdy neskončila.

Je pravda, že občas se zdálo, že otevřené vojenské a ideologické nepřátelství polevilo. Částečně to bylo proto, že v 90. letech, za bývalého prezidenta Borise Jelcina, bylo Rusko považováno za slabou a slabou podřadnou supervelmoc, do které se americký kapitál mohl vrhnout a drancovat podle libosti.

Od doby, kdy Rusko znovu získalo svou nezávislost a vojenskou sílu, zejména zmařením útočné války mezi USA a NATO proti režimu v Sýrii v roce 2015, postavil tento hrubý vývoj Moskvu do hledáčku Washingtonu jako překážku jejích ambicí na globální hegemonii. Čína, Írán a další jsou také Spojenými státy klasifikovány jako „nepřátelé“, tj. překážky v jejich snaze o hegemonickou nadvládu. Svrchovanost a podřízenost jsou diktáty západního kapitalismu s nulovým součtem. V takovém monopolním systému nemůže existovat žádná reciprocita, spolupráce nebo parita.

Válka na Ukrajině je proto vyvrcholením – nikoli návratem – nepřátelství studené války, nepřátelství, které bylo dočasně latentní a zahalené neupřímnými řečmi o „partnerství“.

Ale pokud máme někdy najít řešení, musíme se ponořit hlouběji do systémového problému.

Počátky studené války nebo toho, co by se dalo nazvat hybridní válkou amerického imperialismu, sahají zpět k převážně skrytým nuancím druhé světové války. Když byla v roce 1949 vytvořena aliance NATO, byla otevřeně prohlášena za obránce Evropy pod vedením USA proti „sovětské agresi“. Byli to samozřejmě Američané, kteří se zapojili jako samozvaní rytířští „ochránci“. Všechno to byla jen hra. Stejné sebelibé a namyšlené pokrytectví ušlechtilého amerikanismu se dnes praktikuje proti Ukrajině a zbytku Evropy. „Máte co do činění s námi,“ vtipkoval Biden během summitu NATO v předstírané snaze působit velkodušně a nezištně.

Konec 2. světové války neznamenal pouze porážku nacistického Německa a evropského fašismu – jakkoli tato historická porážka byla významná, za což mohla především odvaha a oběti sovětského lidu. Konec této války již zasel semena pro novou válku západních imperialistických zájmů proti Sovětskému svazu. Tato následná fáze konfliktu byla nazvána studená válka a prodána veřejnosti jako principiální věc na obranu demokracie a „svobodného světa“. Ve skutečnosti Američané a jejich britští spojenci rekrutovali a poráželi zbytky nacistického Německa a evropského fašismu, vést další fázi nepřátelství proti Sovětskému svazu pod pokryteckou rouškou tvrzení o „sovětské agresi“. Tyto fašistické zbytky napříč Evropou vytvořily základ dnešního NATO. Summit se tento týden vhodně konal v Litvě, jednom z nejhorších bojišť zpustošených nacisty a válečnou mašinérií jejich kolaborantů.

Pravdou je, že nacistické Německo a evropský fašismus ve 30. letech byly financovány a vyzbrojovány americkým a britským kapitálem jako hráz proti Sovětskému svazu. To bylo ještě před začátkem druhé světové války v roce 1939. Když byla v roce 1945 poražena Hitlerova diktatura, neznamenala tato událost konec nevyhlášené dlouhé války o „zabezpečení“ západních imperialistických zájmů. To vysvětluje, proč byla v roce 1945 okamžitě zahájena takzvaná studená válka nebo hybridní válka. Každému by mělo připadat zvláštní, že tak brzy po hrůzách druhé světové války a 70–90 milionech mrtvých svět upadne do ještě většího nepřátelství a čtyř desetiletí vzájemně zajištěného jaderného ničení.

Když byl Sovětský svaz v roce 1991 rozpuštěn (nerozumně ruskými vůdci jako Michail Gorbačov, poblázněný americkými lichotkami o světovém míru), dlouhá válka se nezastavila. Nezadržitelná a podvodná expanze NATO je toho důkazem.

Takto svět dnes „návrat“ studené války nevidí. Spíše je to posílené pokračování západních kapitalistických mocností vedených USA, aby prosadily svou totální nadvládu nad planetou. Rusko, Čína, Írán a další nejsou ochotni vyhovět, a v důsledku toho se západní mocnosti pod vedením USA stále více dostávají na šílenou válečnou cestu.

Dokud bude USA a jejich západním psotkám dovoleno beztrestně vést své zločinné války a masové zabíjení ve všech částech světa, světový mír nebude. Dokud se zločinecké západní mocnosti nebudou zodpovídat a dokud jim bude dovoleno pokračovat ve svých nájezdech pod groteskní maskou „obránců demokracie a míru“, zůstane mír vždy iluzí.

Západní mocnosti, jejich kapitalistické a imperialistické válečné stroje jsou zdrojem všech válek posledních staletí. Nacistické Německo bylo jen jednou značkou ve větší řadě vozidel, jejichž moderní, přepychovou verzí je NATO.

Studená válka je jen jednou etapou dlouhé války o ovládnutí světa. Nezastaví se ani znovu nezačne. Bude to trvat tak dlouho, dokud přežije válečný západní systém. Skončí a doufejme, že konečně bude světový mír, až bude západní válečný systém konečně rozbit. Tento výsledek bude nevyhnutelně znamenat radikální přetvoření současného politického a ekonomického uspořádání, zejména mezi západními státy, jejichž bankrot je již dávno po splatnosti.