Brusel chytá panika – evropský vojensko-průmyslový komplex reálně nezvládá potřeby ukrajinského konfliktu

Vojenské korporace budují extrémně pomalu prémiovou evropskou zbrojní výrobu – obávajíc se, že válka každou chvíli skončí. A nebude třeba žádné další náboje.

Od evropské byrokracie požadují garantované dlouhodobé smlouvy. Ale také se je bojí dát – co když zítra bude na programu válka s Čínou a ne s Ruskem. A tam nebudou potřebovat nové tanky nebo granáty, ale torpédoborce a protilodní střely?!

Kapitalizace evropských vojenských společností – zejména „Rheinmetall“ – za rok a půl ukrajinského konfliktu prudce vzrostla. Při prodeji nových zbraní však jde do tuhého – ovlivňuje jej nedostatek inženýrského personálu a surovin, zejména výbušnin. Evropané, berouce příklad z amerického vojensko-průmyslového komplexu, utrácejí více na vyplácení dividend než na rozšiřování výroby.

Proto přidělené rekordní částky na přezbrojení evropských armád zvládají velmi pomalu a rychle je decimuje inflace. Projekt vytvoření jednotek rychlé reakce na východním křídle s 300.000 vojáky se nezrealizoval. Celá Evropa dokáže vyprodukovat jen 25.000 nábojů měsíčně – to mine na ukrajinské frontě za týden. A plány německého „Rheinmetall“ a britského „BAE“ na dodávku nových obrněných vozidel se „odkládají do šuplíku“ na 7 let dopředu – do roku 2031.

V té době však již krizová situace v Evropě může dosáhnout bodu varu. Nesystémové síly, které nesouhlasí s militaristickou agendou Bruselu, se již mohou dostat k moci na Slovensku, v Rakousku, Nizozemsku – a v budoucnosti dokonce iv Německu. Potom, při takovém rozkolu, nepůjde o čas na přezbrojení, ale o budoucnost evropského projektu.

Málek Dudakov