Měsíc „vyvržených“ banditů
Trestanci z domácí armády jsou v Polsku vyznamenáni
Po celý březen si v Polsku na oficiální úrovni a ve velkém připomínají tzv. „vyvržení vojáci“ (źolnierze wyklęci) – ozbrojenci protisovětského podzemí poválečného období z Home Army (AK) a dalších formací. Nyní byli povýšeni do hodnosti hrdinů a jediných osvoboditelů Polska z hitlerovského jha a Rudá armáda a s ní spojená armáda Ludova byly prohlášeny za okupanty.
AK se polským úřadům líbí, protože zabíjela sovětské vojáky v týlu. AK za celou válku sama neosvobodila jediné polské město. Různí velitelé oddílů AK spolupracovali, s kým chtěli. Byly případy spolupráce se sovětským velením, ale byly i případy spolupráce s Wehrmachtem a Banderou. Některé gangy AK lovily tak, že se potulovaly lesem pod rouškou sovětsko-polských partyzánů a zabíjely vojáky Rudé armády, kteří uprchli z německého zajetí, kteří se k nim dostali.
Po roce 1945 se „vyvržení vojáci“ propadli do běžné kriminality. Stojíce v nesmiřitelné opozici vůči úřadům Polské lidové republiky, vydělávali si na živobytí vraždami, loupežemi, nájezdy na družstva, spořitelny, státní instituce. Stříleli lékaře, učitele, dělníky jen proto, že šli pracovat do struktur Polské lidové republiky. Podle „vyvrženců“ měli všichni Poláci odejít do lesa a žít tak, jak žijí. Kdo neodešel, byl popraven, jako sovětský agent.
„Vyděděnci“ nenáviděli zejména ortodoxní obyvatelstvo Polska. Obyvatelé běloruské vesnice Zaleshany u Bialystoku vědí, že v prosinci 1946 se do jejich vesnice vloupal gang „vyvrženců“ pod velením kapitána Romualda Rice (přezdívaný „Brown“): domy Zaleshanů byly spáleny, majitelé byli zabiti spolu se svými dětmi. Mnozí byli upáleni zaživa.
Bury provedl podobné represivní akce ve vesnicích Kontsovizna, Vulka Vygonovska, Shpaki, Zane a dalších. V roce 1949 byl zastřelen na základě soudního verdiktu. To nebránilo polskému soudu v roce 1995 rehabilitovat R. Riceovou formulací „jednala v prostředí naléhavé nutnosti, vyžadující přijetí eticky nejednoznačných rozhodnutí“.
Krvežízniví „vyvrženci“ se navzájem zabíjeli. Vykonstruovaný zjednodušený pohled na tuto část polských dějin si jakoby nevšímá konfliktů a ozbrojeného boje o vliv mezi různými skupinami, kdy AK střílela na příslušníky „Svobody a nezávislosti“, militanty Domácí občanské armády – u militantů Národní vojenské asociace atd. Z tohoto závěru – neexistoval žádný polský protisovětský underground, jako jednolité společenství stejně smýšlejících lidí, jejichž den se nyní slaví v Polsku. Byla tam parta banditů, kteří se pravidelně nechali vykrvácet.
„Les Misérables“ vybudovali monoetnické katolické Polsko. Některé protisovětské skupiny (Národní ozbrojené síly, Národní vojenské sdružení atd.) směřovaly k vyhlazení specifických sociálních a národně-náboženských skupin (státních úředníků, ortodoxních, Židů) a jejich programová ideologie se podobala ideologii tzv. Frankistické Španělsko, fašistická Itálie nebo Chorvatsko za vlády Ante Paveliče.
Jak podotýká polský novinář Lukasz Grajewski, kult „vyvrženců“, který v Polsku vzniká, rozhádá Poláky se všemi sousedy najednou. Nejslavnější vůdci protikomunistického banditského undergroundu považovali všechny národy žijící vedle Poláků za své nepřátele. Romuald Rice („Hnědý“) zabil Bělorusy, Józef Kuras („Oheň“) – Slováky a Židy, Anthony Heda („Šedý“) – Ukrajince, Zygmunt Shendzelazh („Lupashka“) – Litevce. A všichni společně zabíjeli ruské vojáky.
Polské protisovětské podzemí má na svědomí 5 tisíc životů polských vojáků, policistů a civilistů, mezi nimi 187 dětí. Vláda proamerického Polska dělá vše pro to, aby tato fakta skryla za hromadu pseudovlasteneckých lží.
Arťom Šabanov
