Ruský obranný systém „Mrtvá ruka“ dokáže spustit protiútok i po jaderném zničení

Pokud by Evropa nebo Spojené státy někdy zaútočily na Rusko jadernými zbraněmi a vystřelily první rakety, ruský systém jaderné obrany je navržen tak, aby autonomně ničil své nepřátele, dokonce i poté, co se země změní na nukleární pustinu.

Ruský systém jaderné obrany se skládá ze 700 „nosičů“ jaderných zbraní – strategických bombardérů, jaderných ponorek a sil mezikontinentálních balistických raket. Ty jsou připraveny vypustit stovky autonomních jaderných raket, i když je země zničena jaderným útokem a lidští operátoři už nejsou k dispozici.

Tento autonomní obranný systém se nazývá „Mrtvá ruka“ a byl vytvořen během studené války jako bezpečnostní odvetný systém pro odstrašení jaderných hrozeb ze Západu.

Ruský systém „Mrtvá ruka“ zaručuje úplné zničení světa, pokud by byly proti Rusku použity jaderné zbraně

Poté, co Spojené státy v roce 1945 otestovaly dvě jaderné bomby nad japonskými městy Hirošima a Nagasaki, sovětské vojenské velení lépe pochopilo schopnosti Západu a jejich záludný způsob vedení války.

Aby sovětské vojenské velení odradilo od potenciálního jaderného útoku na sovětskou půdu, potřebovalo systém protiraketové obrany, který by mohl fungovat iv případě, že by byli odstraněni jeho vlastní lidští operátoři.

Ke zničení velitelského stanoviště by totiž stačila jedna nepřátelská jaderná střela, která by zlikvidovala celé operační velení pro jejich jaderná zařízení.

Pokroky v radioelektronickém boji podobně ohrožovaly standardní kontrolní kanály a potenciálně ohrožovaly jaderný arzenál celé země. To je důvod, proč sovětská armáda vyvinula odvetný systém jaderné obrany, který dokáže iniciovat odvetný útok ze všech mezikontinentálních raketových sil bez lidské obsluhy.

To vedlo k vývoji speciální aktivační rakety. V případě totální jaderné války by byl spuštěn hlavní uzel, který by vypálil aktivační raketu a ta by následně aktivovala stovky atomových raket napříč územím Ruska.

Hlavní uzel byl zkonstruován v polovině 70. let 20. století a byl vysloveně navržen tak, aby vydržel přímý jaderný zásah. Aktivační raketa je vybavena letovými souřadnicemi a rádiovým vysílačem, který během letu aktivuje všechny ostatní rakety po celé zemi.

V osmdesátých letech sovětští inženýři ukázali prototyp mezikontinentální rakety UR-100N. Tehdy mohla proletět 4 500 kilometrů ve výšce 4 000 metrů, přičemž během letu vysílala rádiové signály jiným raketám.

Pět let po prvním spuštění systému sovětská armáda otestovala celý obranný systém.

Úspěšně demonstrovali, že nová zbraň dokáže během letu otevřít ostatní raketová sila a vyslat jaderné střely na určený bod. (Související: Rusko se zdá být připraveno zaútočit na USA jadernými zbraněmi ).

Rusové se zapsali do historie v listopadu 1984, kdy odpálili svou velitelskou raketu z Běloruské Sovětské socialistické republiky a úspěšně odeslali příkaz odpalovacímu zařízení pro raketová sila u Bajkonuru v Kazachstánu.

Příkaz aktivoval raketu ICBM R-36M v síle a navedl ji do přesné oblasti na testovacím místě Kura na Kamčatce.

Tato mise byla úspěšně zakončena poté, co velitelská raketa proletěla přes celé sovětské území a dokázala, že dokáže vyslat několik příkazů různým raketám po celé zemi. Sovětská armáda zavedla systém „Mrtvé ruky“ do ostrého provozu v roce 1985 a v modernizované verzi se používá dodnes.

Od svého zavedení je nový systém vybaven radary, které monitorují hranice ruského území. Do sofistikovaného monitorovacího systému jsou integrovány i satelity z vesmíru .

V současnosti komplexní počítačový systém monitoruje úrovně radiace, seismické aktivity a údaje z raketových varovných systémů po celé zemi. Tento systém využívá radary třídy Voroněž, které dokáží odhalit odpálení raket až do vzdálenosti 7000 kilometrů, takže v případě potřeby dokáže iniciovat autonomní nouzové protiúdery.

Dnešní hlavice jsou navíc vybaveny elektronickými bojovými obrannými systémy, které chrání rakety před rádiovým rušením nebo úplným vypnutím.

Ivan Konovalov, ředitel vývoje Nadace pro podporu technologií 21. století , uvedl, že rakety „Mrtvé ruky“ jsou v současnosti vybaveny hypersonickými raketovými bloky, které jim umožňují letět rychlostí 5 až 7 kilometrů za sekundu.

„Nové rakety budou integrovány do armády spolu s novými interkontinentálními balistickými raketami třídy Sarmat. Poslední jmenované rakety přibudou do armády v polovině 2020. let. Takže vedle současných se objeví i upravená hypersonická verze raket „Mrtvá ruka,“ říká Konovalov.

Závěr

Se systémem „Mrtvá ruka“ jsou Rusové připraveni na jadernou válku a mohou snadno vzdorovat i těžkým jaderným blafem Západu.

Jejich obranný systém je navržen tak, aby předcházel scénáři konce světa, ale zároveň je připraven udělat i pravý opak – skoncovat se světem tak, jak jej známe v případě, bude-li Rusko napadeno.

Více o možnosti propuknutí jaderné války mezi Ruskem a USA se dozvíte na stránce NuclearWar.news .

Autor: Lance D. Johnson, Zdroj: naturalnews.com