Plánované drancování Ukrajiny

Západní finanční supi už rozhodují o tom, kdo co získá ze zbytků ukrajinské mrtvoly – což je cvičení, ve kterém jsou dobře obeznámeni.

Nyní je to asi pět měsíců, co Rusko zahájilo ofenzivu s cílem osvobodit obyvatele východní Ukrajiny. Zpočátku byly projevy kolektivního Západu lásky a lítosti vůči Ukrajině potěšující. Mainstreamová média, čerstvě po jejich genocidní spoluúčasti na Covidu, byla v plné síle. Rusofobie na steroidech byla „nová věc“. Všechno ruské muselo být zakázáno a samozřejmě Putin byl nový Hitler. V blogosféře hořelo nové téma, kterým si velcí a dobří mohli ctnostně razit cestu do nebe. Zdálo se, že ukrajinské vlajky jsou všude a modrá a žlutá se staly módním trendem par excellence. Západní vůdci se navzájem vytlačovali z cesty odsuzovat Rusko a hlásat jejich nekonečnou lásku a podporu ukrajinskému lidu. Ne pro všechny Ukrajince, samozřejmě, ne pro rusky mluvící lidi na východě, kteří byli posledních osm let neustále bombardováni a vražděni, ale pouze pro nedávno problémové občany, kteří neuměli rusky. Tento selektivní soucit se naplno projevil, když všichni západní loutkoví politici přešli do režimu tvrdých chlapů a snažili se působit jako silní před voliči, kteří jimi již po Covidu z velké části opovrhovali. ale jen pro nedávno problémové občany, kteří neuměli rusky. Tento selektivní soucit se naplno projevil, když všichni západní loutkoví politici přešli do režimu tvrdých chlapů a snažili se působit jako silní před voliči, kteří jimi již po Covidu z velké části opovrhovali. ale jen pro nedávno problémové občany, kteří neuměli rusky. Tento selektivní soucit se naplno projevil, když všichni západní loutkoví politici přešli do režimu tvrdých chlapů a snažili se působit jako silní před voliči, kteří jimi již po Covidu z velké části opovrhovali.

Tento západní milostný vztah měl bohužel krátké trvání pro globalisty, kteří se osm let snažili vyprovokovat Rusko k ofenzívě. Jak západní vlády pokračovaly v proklamování své podpory loutce Zelenského, náklonnost Západu rychle ochladla. Možná to bylo uvědoměním si, že jim zase někdo lhal a že konflikt nezačal v únoru, ale ve skutečnosti trval osm let. Možná proto, že si uvědomili, že válku vedou ukrajinští neonacisté, kteří páchají na obyvatelstvu nevýslovná zvěrstva. Nebo možná proto, že věděli, že Ukrajina ve skutečnosti není demokracií, ale násilným represivním režimem, který demokracii potlačuje.

Západní Evropa brzy zažije dlouhou a chladnou zimu. Nedostatek potravin a energie a nekontrolovatelná inflace ukáží skutečnou cenu války. To těžce zasáhne kontinent, který si od roku 1945 do značné míry užívá nepřetržitého klidu a relativního pohodlí. I ti „nejctnostnější“ z prvních milenců Ukrajiny přehodnocují svůj postoj. Stejně tak mnoho západních vůdců, kteří došli k nevyhnutelnému závěru, že Rusko vyhrává válku a že ukrajinská armáda je v nemožné pozici. Trhliny se objevují mezi členskými zeměmi EU, které se od začátku obecně neměly rády. Politici budou muset brzy odpovídat na dotazy občanů, kteří to chtějí vědět proč bojují s Ruskem a proč nemají teplo. Zdá se, že podpora, kterou měli na začátku války, do značné míry vymřela. Pro ně, respektive pro jejich pány, však není vše ztraceno.

Na začátku července se ve Švýcarsku sejdou zástupci EU, USA, Velké Británie, Japonska a Jižní Koreje, aby projednali konferenci cynicky nazvanou „Ukrajinská konference o zotavení“. Upřímnější název by byl „Jak mohou finanční mocnosti těžit z devastace, kterou způsobujeme“, ale dávají přednost neškodnějším titulům. Západní finanční supi už řeší, kdo co získá ze zbytků ukrajinské mršiny. Jedná se o cvičení, ve kterém se důkladně procvičí. Stejná neoliberální šoková terapie, která byla uvalena na Rusko po rozpadu Sovětského svazu, je plánována i pro poválečnou Ukrajinu. privatizace aktiv státního sektoru, reforma pracovního práva (silná na Ukrajině), Pozemková reforma a prodej ukrajinské půdy a majetku zahraničním investorům. Nebo jednodušeji: znásilnění Ukrajiny a založení korporátního státu podporovaného Západem.

O přestavbě se nediskutuje téměř vůbec, je to všechno o kořisti. Tomu všemu se ukrajinské obyvatelstvo až na výjimky pochopitelně vehementně brání.

Stejné většině Ukrajinců se také nelíbí, že jejich kdysi hrdé zemi vládnou oligarchové a nacisté. Nebo že demokraticky zvolený prezident byl v roce 2014 svržen při puči podporovaném Západem. Nebo že byly zavřeny všechny opoziční strany a média. Nebo že jejich synové byli zataženi do války, které se nechtěli zúčastnit. Informovaní lidé Ukrajiny až příliš dobře vědí, co se stalo Rusku pod neoliberální šokovou terapií, chápou nepřítele, proti kterému Putin bojuje, a vědí, že nepřítel není jejich přítel.

Západ chce přivítat Ukrajinu do vřelého objetí EU. To předznamenává pochmurnou budoucnost pro zemi, která je již dávno zbavena základů kdysi zdravé ekonomiky. Jaké výhody by země mohla získat z toho, že se připojí ke zkrachovalé skupině národů v neúspěšném globalistickém experimentu, ještě nebylo plně vysvětleno. Zatímco klika NATO má zájem o „západní integraci“, mnoho Ukrajinců vidí světlejší budoucnost na východ, k Rusku. Předpokládá se, že Rusko si udrží kontrolu nad východní Ukrajinou i po konfliktu. Rusko bude bezpochyby investovat do obnovy a rozvoje těchto válkou zničených oblastí. Prezident Putin to pochopil od začátku a ruské ozbrojené síly se ujistily aby nedošlo ke zbytečnému poškození infrastruktury a civilním obětem. Otázka, která zůstává nezodpovězena, zní: Kam až dosáhnou Putinovy ​​poválečné akce? Poválečný neoliberální plán vytváří určité předpoklady. Nejdůležitější z nich je, že vědí, kde jsou čáry nakresleny. Pokud si myslíte, že dokážete předpovědět Putinův konec, možná byste měli zvážit, že ještě ne. Původně Putinovou deklarovanou strategií bylo chránit občany Doněcka a Luganska a denacifikovat Ukrajinu. Tyto cíle se ale změnily, protože Ukrajina rozdělená na Východ a Západ nemusí Rusku vyhovovat. Přátelský soused se společnými zájmy je k Rusku mnohem vstřícnější. Pokud by se západní Ukrajina dostala do rukou Západu, nedělá si iluze

Existuje scénář, kdy vláda v Kyjevě svrhne a uprchne. Konají se otevřené a svobodné volby a ukrajinský lid rozhodne, jakým směrem budou jeho zájmy nejlépe zastoupeny. To by se západním vměšováním nebylo možné, svobodné volby by mohlo zajistit pouze Rusko. Pokud by se lidé rozhodli, že nechtějí západní neoliberální šokovou terapii a obrátí se na východ do Ruska, prezident Putin by bezpochyby uvítal svobodnou a demokratickou Ukrajinu jako starého přítele. To udělala ukrajinská vláda v roce 2014, to vyvolalo puč na Majdanu, aby nahradil demokraticky zvoleného Janukovyče západní loutkou. Janukovyč se rozhodl, že se mu nelíbí nabídka MMF a její podmínky, a místo toho vyjednal s Moskvou lepší „nezávaznou“ dohodu. To byl skutečný spouštěč války. V tuto chvíli mohl skončit. Putin zachránil Rusko před západními neoliberálními supy, když prohlásil, že neoliberalismus zabil více než tři miliony Rusů. V zemi hojnosti lidé hladověli. Není v zájmu Ruska, aby se totéž dělo na Ukrajině. Západ nikdy neodpustil Putinovi, že zastavil drancování Ruska, ví, že ho nenávidí a je mu to jedno. Pokud to dokáže znovu a zachránit Ukrajinu, bude prezident Putin šťastný člověk. 

Krátce před pádem Berlína v roce 1945, když se blížily západní a ruské síly, se obklíčení Berlíňané smířili se svým osudem, ale koloval vtip: „Užijte si válku, protože mír bude hrozný.“ Ti Ukrajinci, kteří měli to štěstí nebýt ve válečné zóně by si měl dávat pozor. Neboť pokud bude mít Západ svou cestu, mír bude skutečně hrozný.