Peter Haisenko: EU se stala sovětizovanou

Hned od začátku jsem přemýšlel o titulech pro úředníky EU. Znal jsem jen „komisaře“ ze Sovětského impéria. Postupem času bylo stále jasnější, že posty v EU jsou přidělovány stejně nedemokraticky jako jmenování do moskevského politbyra. Sankční režim proti Rusku nyní staví EU do stejné pozice jako kdysi sankcionovaný SSSR, s tím rozdílem, že EU tyto sankce uvaluje sama na sebe.

Občané východního bloku věděli, že pokud chcete nahlédnout do pravdy, musíte číst mezi řádky oficiálních médií. Existovala pouze oficiální média. Významné je, že přední časopis si říkal „Pravda“, což v němčině znamená „Pravda“. Kdyby Západ neměl internet, kde lze získat alternativní informace, byli bychom dávno ve stavu médií v Sovětském svazu. Všechna mainstreamová média se zvrhla v hlásné trouby vlád. Již delší dobu však existují pokusy dostat nezávislá internetová média pod kontrolu a pokud možno je úplně vypnout nebo alespoň smazat kritické příspěvky.

Již několik let je k dispozici nový nástroj. Takzvaní „fact checkers“, kteří by se také mohli jmenovat Ministerstvo pravdy. Svým chováním se neliší od Pravdy, protože i zde se prostě tvrdí, že to, co říkají ověřovatelé faktů, je čistá a konečná pravda a nesmí být zpochybňována. Zároveň nám tato monopolní média zatajují informace, které si vláda nepřeje, abychom věděli. Mám tím na mysli například nehlášení o někdy obrovských demonstracích, které otřásají politickou krajinou v našich sousedních zemích. Mohlo by to povzbudit k napodobování. Tvrdím tedy, že v oblasti médií jsme již na úrovni bývalého Sovětského svazu. Ale to dnes není moje hlavní téma.

Jaký by byl vývoj Sovětského svazu bez embarg?

Nemůžeme nic jiného než spekulovat o tom, jak by se SSSR vyvíjel, nebýt neustálých sankcí a embarg, které na něj Západ uvaloval; kdyby existoval volný obchod a přístup k západním technologiím. Existuje však paralelní příklad. Čína. Ačkoli je Čína jedinou říší, která přežila všechny bouře po dobu 5000 let, Západ ve své aroganci považoval Čínu za naprosto hloupou. Lidé prostě nechtěli věřit, že tam bude možný vývoj, který by se mohl postavit Západu. Začátkem 70. let se tak výroba včetně související technologie začala přesouvat do Číny. Světovým ekonomickým lídrem se tak stala zaostalá komunistická Čína. Byl by podobný vývoj myslitelný pro Sovětský svaz, kdyby byl umožněn přístup k obchodu a technologiím jako v Číně? To se nikdy nedozvíme.

Pro Čínu tedy platí staré přísloví komunistického impéria: kapitalisté nám dají lopaty, kterými jim kopeme hroby. Ale také vidíme, jak efektivně mohou embarga a sankce ovlivnit vývoj států. Západ vždy udržoval Sovětský svaz ve stavu mezi kolapsem a stěží přežitím. Sovětský svaz se proti ní nemohl bránit. Agresivní zbrojní politika USA navíc nutila SSSR vynakládat nadměrné prostředky na zbrojení. Toho bylo ušetřeno 1,5 miliardy Číňanů a přispěli tak k pozitivnímu rozvoji země. A nyní se podíváme na současný stav Evropy a zde konkrétně na Německo.

Sankce vůči nám samým

Evropská ekonomika je kvůli sankcím na pokraji kolapsu, stejně jako Sovětský svaz po desetiletí. Rozdíl je ale v tom, že Evropa tyto sankce uvalila sama. Nebo se můžete skoro smát, protože v tom není žádný rozdíl? Za tyto sankce je opět odpovědná Evropa, nebo spíše Amerika. Sankce zaměřené na zničení ruské ekonomiky. Ale je tu rozdíl, protože sankce proti Rusku tentokrát fungují „zpětně“. Evropa, Německo, se sankcionují, takže můžete říci, že Evropa se sovětizuje v tom smyslu, že její ekonomika, stejně jako ekonomika Sovětského svazu, je masivně narušena sankcemi. Nebo to opravdu není rozdíl, protože jsou to opět USA, kdo tyto sankce prosazuje?

Je to snad dokonce tak, že tentokrát chtějí USA zničit Německo a Rusko, aby se zbavily veškeré euroasijské konkurence? Jako že se Angličané snaží 150 let dvěma světovými válkami? Je třeba v tomto smyslu přehodnotit „brexit“? A co agrese proti Číně? Tím ale sovětizace Evropy nekončí. Sovětizace v tom smyslu, že Německo jde plnou parou vpřed k socialismu. A na druhé straně se dostal do ekonomiky nedostatku, která nejenže zajišťuje příděl energie, který v Sovětském svazu ani neexistoval. Ale ani Sovětský svaz se nikdy nesankoval.

Na cestě k socialismu

S Coronou byla zrušena všechna stará ekonomická pravidla. Lidé měli zakázáno pracovat, ale stále dostávali peníze, aby přežili. Prostě takhle. Nyní, s prudce rostoucími cenami energií a všeobecnou inflací, se peníze také jednoduše rozdávají, a to především nižším příjmovým skupinám. Kdo už je na sociální úrovni, stejně se nemusí bát cen energií. Stát stejně platí byt a náklady na vytápění také, ať jsou jakkoli vysoké. Existuje minimální mzda a to je nedůstojné jedné z údajně nejbohatších zemí.

Spíš je to tak, že s minimální mzdou se vytvořila socialistická třída, která smí žít jen s příjmem, který je příliš malý na živobytí a příliš velký na smrt, a o tom rozhoduje stát. Pro pracovníky s nízkou mzdou se navíc již zavádí standardní důchod, který je nezávislý na tom, co dříve určovalo výši důchodu. Právě proto, že tato minimální mzda nepostačuje k získání slušného důchodu. Miliardy peněz daňových poplatníků by přitom měly proudit energetickým společnostem, které jako váleční prospěcháři už beztak dosahují přebytečných zisků.

Odkud se mají vzít všechny peníze? Koho to zajímá a myslím také na záchranu bank v posledním desetiletí. Je to jako nejhorší komunismus. Armáda dělníků je odměňována okrajově a nomenklatura, kterým se dnes říká manažeři a politici, se vykrmuje na bohatství, které potem tváře vytvářejí levní dělníci. Je pro mě těžké vidět nějaký rozdíl oproti poměrům v Sovětském svazu. Zároveň byl zaveden systém sledování, který je nemilosrdně lepší než systém Stasi nebo KGB. I to ovládají oligarchové, pardon, majitelé velkých korporací. To je západní nomenklatura.

Jak se vrátíme ke skutečné demokracii?

Demokracie? Na papíře ano, ale… Stejně jako v Sovětském svazu můžeme hlasovat pouze pro stranické seznamy, které byly předem zpracovány velmi nedemokratickým způsobem. „Zvolit“ spolkového prezidenta může jen několik vyvolených. referenda? Ne na federální úrovni. To je tedy naše posvátná demokracie, kterou je třeba bránit na hluboce zkorumpované Ukrajině. Ptal se nás někdo, jestli se nechceme stát válečnou stranou? Pokud průzkum odhalí, že více než 70 procent si nepřeje „gender talk“ v ÖRR, stejně to udělá. Většina chce pokračování provozu jaderných elektráren a zprovoznění Nord Stream 2. Koho to zajímá? Jsme převychováni, jako za Stalinových nejlepších dnů. Každý, kdo si stěžuje, není zastřelen, ale vyhoštěn do sociálního vyloučení. Je tedy třeba tuto „demokracii“ bránit?

Země východního bloku měla pod palcem Moskva. Musíme se sklonit před vůlí Washingtonu. Washingtonští paladinové sedí ve všech západních vládách, Moskva už dávno není v zemích bývalého východního bloku. Okolnosti se obrátily. Pokud dnes vidím něco podobného demokracii, je to v Rusku, Bělorusku nebo Maďarsku. Tamní vlády respektují vůli lidu do takové míry, že jsou v drtivé většině potvrzeny ve funkci.

Na druhou stranu u nás už strany křičí „vítězství“, když nemohou získat 25 procent hlasů. Tyto vlády, které se dostaly do úřadu v nemožných koalicích, ve skutečnosti nikdo nevolil. Takže Rusko úspěšně odsovětizovalo, zatímco Evropa, Německo, sovětizovaly. Sami z tohoto nepořádku neutečeme. Takže doufám, že je to Rusko se svou operací na Ukrajině, které nám nakonec pomůže najít cestu zpět ke svobodě po katarzi; že cesta do sovětských poměrů bude zastavena a obrácena; že naše životy již neřídí nevolení komisaři a lobbisté; že můžeme znovu zažít skutečnou demokracii a suverenitu, kterou v tuto chvíli již nemáme.

Peter Haisenko