Pro Rusko je třeba odpovědět na otázku, zda může Spojeným státům věřit v odzbrojení
USA se nadále zdržují dohod o kontrole zbrojení. Proč by tedy Rusko mělo důvěřovat nedávným nabídkám Joea Bidena? Záznamy Washingtonu o dodržování smluvních závazků nejsou vynikající.
Minulý týden americký prezident Joe Biden v projevu na 10. konferenci o revizi NPT důrazně apeloval na Rusko, že je třeba obnovit rozhovory o kontrole zbrojení.
„Moje administrativa je připravena urychleně vyjednat nový rámec kontroly zbrojení, který nahradí dohodu New START z roku 2011, až její platnost v roce 2026 vyprší,“ řekl Biden a dodal, že „vyjednávání vyžadují ochotného partnera, který… jedná v dobré víře. Vyprovokovaná agrese na Ukrajině rozbila mír v Evropě a představuje útok na základní principy mezinárodního řádu obnovit práci na kontrole jaderných zbraní.“
Biden učinil kontrolu zbrojení ústředním tématem svých jednání s Ruskem. Jedním z jeho prvních velkých činů ve funkci prezidenta bylo totiž podepsání pětiletého prodloužení dohody New START, která pochází z Obamovy éry a byla ponechána chřadnout za vlády Trumpa.
„Prodloužení dohody New START,“ řekl ministr zahraničí Antony Blinken v tiskové zprávě vydané v té době, „zajišťuje, že do 5. února 2026 budeme mít ověřitelná omezení na ruské ICBM, rakety odpalované z ponorek (SLBM) a těžkých bombardérů. Ověřovací proces dohody New START,“ poznamenal Blinken, „nám umožňuje monitorovat dodržování dohody ze strany Ruska a poskytuje nám lepší přehled o ruském jaderném postoji, včetně sdílení dat a inspekcí na místě, které umožňují americkým inspektorům mít přehled o ruských jaderných silách a zařízeních.“
Blinken přidal kritickou poznámku. „Spojené státy,“ vysvětlil, „každý rok od vstupu dohody v platnost v roce 2011 kontrolovaly Ruskou federaci z hlediska dodržování jejích závazků.“
Rusko bohužel nemůže říci totéž o USA. Od roku 2018 Rusko obvinilo Spojené státy, že „upravily určitý počet odpalovacích zařízení Trident-II SLBM a těžkých bombardérů В-52Н způsobem, který Ruská federace nemůže potvrdit, že nemůže použít tyto strategické zbraně, aby mohla používat SLBM. nebo jaderné zbraně v těžkých bombardérech“.
Pointa je, že USA provedly tyto konverze způsobem, který lze snadno zvrátit – skutečnost, o které se Rusko domnívá, že obchází záměr společnosti New-START trvale snížit jaderný arzenál na obou zahrnutých stránkách.
USA odmítly ruské tvrzení s tím, že dohoda New START výslovně nevyžaduje, aby úpravy odpalovacích zařízení Trident II SLBM nebo bombardérů B-52H byly nevratné. Dokud bude dohoda platná, tvrdily USA, mohlo by Rusko využít své kontrolní pravomoci k ověření, že stav této „nemožnosti“ přetrvává. Rusové se správně domnívají, že postoj USA porušuje jak ducha, tak záměr dohody, postoj, který byl prosazován během obnovy New START.
Pochybnosti Ruska o dodržování předpisů ze strany Ameriky jsou ale jen jednou z otázek při posuzování, zda může důvěřovat Washingtonu v oblasti kontroly zbrojení jako celku. USA v posledních dvou desetiletích odstoupily od tří klíčových smluv – Smlouvy o obraně proti balistickým střelám (ABM) v roce 2002, Smlouvy o jaderných silách středního doletu (INF) v roce 2019 a Smlouvy o otevřeném nebi v roce 2020, které upravovaly inspekční lety nad příslušnou zemí. Neústupnost Ameriky spravedlivě upravit Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (CFE) tak, aby odrážela realitu po studené válce, vedla k jejímu pádu. New-START je „poslední postavení“, pokud jde o dohody o kontrole zbrojení mezi Ruskem a USA.
Biden se snažil pokročit v kontrole strategických zbraní s Ruskem a nastolil tuto záležitost s prezidentem Vladimirem Putinem během ženevského summitu v červnu 2021. Oba lídři se dohodli, že se zapojí do „integrovaného bilaterálního dialogu o strategické stabilitě“, který „je zaměřen na položení základů pro budoucí opatření ke kontrole zbraní a snižování rizik.“ Ve skutečnosti se ve dnech 28. července a 30. září 2021 uskutečnila dvě taková setkání. Po uzavření druhého kola rozhovorů bylo dohodnuto „ustavit dvě meziagenturní pracovní skupiny expertů“, aby zvážily „principy a cíle budoucí kontroly zbrojení“ a „schopnosti a akce se strategickým dopadem“.
Pak ale přišla krize na Ukrajině a rozhovory se od nynějška stočily k bezpečnostním zárukám požadovaným Ruskem tváří v tvář rozšiřování NATO, které hrozilo přitáhnout Ukrajinu do stáda transatlantické vojenské aliance.
Při přímých rozhovorech s USA, NATO a OBSE v lednu 2022 byly snahy Ruska vyjednat novou evropskou bezpečnostní architekturu, která zohledňuje ruské národní bezpečnostní zájmy, opakovaně odmítány. To vyvrcholilo situací, která vedla k tomu, že Rusko zahájilo svou vojenskou operaci na Ukrajině, což následně přimělo prezidenta Bidena k ukončení Dialogu o strategické stabilitě; akci, která v podstatě zmrazila americko-ruské vztahy – alespoň v oblasti kontroly zbrojení.
Bidenovo oznámení, že hodlá obnovit jednání s Moskvou, proto ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova docela překvapilo. „Nebyly vzneseny žádné požadavky na obnovení tohoto vyjednávacího procesu,“ řekl Lavrov na tiskové konferenci v Myanmaru a dodal, že Západ „vyvinul zvyk dělat oznámení přes jakýkoli mikrofon a pak na ně zapomenout.“
Navzdory nedostatku předchozího upozornění ze strany USA však Rusko naznačilo, že je připraveno kdykoli zahájit rozhovory o kontrole zbrojení – čím dříve, tím lépe. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov na konferenčním hovoru se zástupci médií řekl, že „Moskva opakovaně hovořila o nutnosti zahájit taková jednání co nejdříve, vzhledem k tomu, že zbývá málo času“. Pokud dohoda New START vyprší bez náhrady, řekl Peskov, „bude to mít negativní dopad na globální bezpečnost a stabilitu, zejména v oblasti kontroly zbrojení. Proto Rusko vyzvalo k brzkému zahájení rozhovorů, ale až dosud byly to USA, které neprojevily zájem o navázání podstatných kontaktů v této otázce“ zdůraznil Peskov.
Snaha Washingtonu o rozhovory s Moskvou se však zdá být jen o málo víc než pokusem zbavit se ruské výhody v systémech dodávek strategických jaderných zbraní. Rusko tuto výhodu získalo v posledních letech vývojem nových zbraňových systémů, jako je těžká mezikontinentální balistická střela Sarmat nebo hypersonická střela Avangard . Tímto způsobem by USA přiměly Rusko, aby se zbavilo svých nových systémů, zatímco USA by byly požádány pouze o to, aby opustily hrstku zbraňových systémů, které ještě nebyly plně otestovány a nikdy nebyly nasazeny.
USA uvedly, že v nadcházejících letech vynaloží stovky miliard dolarů na nahrazení ICBM Minuteman III, bombardérů B-2 a ponorek třídy Ohio novými systémy – Sentinel ICBM , bombardér B-21 a nový typ ponorky třídy Columbia . Vysoká cena těchto nových zbraní se pravděpodobně stane problémem v zpřísňujícím se ekonomickém prostředí, což by mohlo vysvětlit Bidenův tlak na nová jednání.
Současný americký přístup k jednáním o kontrole zbrojení se zdá být ze své podstaty jednostranný a vyžaduje obětování stávajících ruských systémů pro budoucí americké systémy, které jsou v současnosti vyvíjeny. Kromě toho mají USA špatné výsledky, pokud jde o dodržování smluv.
Americký přístup ignoruje základní ruské chápání kontroly zbrojení – že taková jednání musí proběhnout jako součást komplexního přepracování stávajících bezpečnostních rámců, které plně integrují legitimní zájmy Moskvy o národní bezpečnost. Patří sem otázky týkající se protiraketové obrany – včetně dvou stávajících amerických zařízení v Polsku a Rumunsku –, otázky jaderných zbraní středního doletu a zákazu rozmístění takových systémů na evropské půdě a otázky nestrategických jaderných zbraní, jako je např. B-61, z nichž řadu v současnosti USA v Evropě mají a které mohou být v případě konfliktu předány i nejaderným členům NATO v rámci „nuclear sharing“.
Bílý dům postavil pravidla hry na hlavu, pokud jde o prosazení věci kontroly zbrojení. Bývalý americký prezident Ronald Reagan si při projednávání svého přístupu k provádění přelomové smlouvy INF v roce 1987 přivlastnil ruské přísloví – „důvěřuj, ale vždy prověřuj“. Tehdy se předpokládalo „důvěra“ a důraz byl kladen na vybudování vhodného ověřovacího procesu k zajištění souladu se smluvními podmínkami.
Dnes již důvěra mezi Ruskem a USA neexistuje, především kvůli odmítavému způsobu, jakým se administrativa Joea Bidena vypořádala s obavami Moskvy o evropskou bezpečnost, které jsou nerozlučně spjaty s agresivní expanzí NATO na východ. Je však třeba vzít v úvahu také mizerné výsledky Spojených států v rámci stávajících a předchozích dohod o kontrole zbrojení. I kdyby byl Biden ochoten dbát na obavy Ruska, Rusko musí nejprve odpovědět na otázku, zda lze Spojeným státům plně důvěřovat jako partnerovi v odzbrojení.
Scott Ritter
