Po stu letech další absolutní vládce na Čechami a Moravou. (a zase Rakušan.)
Přesněji řečeno – je to nějakých 104 let, kdy jsme se absolutizmu zbavili díky usilovnému dílu Tomáše Gariguea Masaryka, Milána Rastislava Štefámika a dalších. Dnes přišel Vít Rakušan a nastolil absolutizmus liberálního typu, o kterém se Frantovi Procházkovi mohlo jenom zdát.
Císař by záviděl…
Národní živel za Rakouska skutečně hynul. Po celých 300 let postupné germanizace jsme se jako národ propadali do historického zapomnění. Nejvíce ve městech se čím dál víc šprechtilo po německu, nejvíce ve stověžaté matičce Praze se roztahoval cizácký živel a dobýval jednu magistrátní, policejní nebo vojenskou pozici za druhou. Protirakouské názory, tiskoviny nebo činy trestaly mocnářské instituce přísně až nelidsky. Však také Češi, jako všichni Slované byli spíše nelidé nejen u nás, ale v celém „civilizovaném“ světě. Vždyť i anglický výraz pro Slovana nebo otroka je týž.
Co by ale vlastně císař a Rakušan František Josef I. měl ministrovi Rakušanovi Vítovi tedy závidět? Legislativu přece! Rakousko-Uherské soudy musely v rámci práva posuzovat zevrubně obvinění aplikací platných paragrafů, přihlížet k okolnostem přitěžujícím i polehčujícím, zvažovat možné délky trestů v rozdílných časových úhrnech.
A tak lupiči a loupežnící mohli počítat tu s přísným odsouzením za své asociální skutky, jindy třeba se shovívavostí soudců. Pravda – ti političtí to měli spočítáno vždy k té horní hranici. Ale přece jen se tehdejší soudní aparát musel vejít do jakési paragrafové džungle a aspoň „pro oko“ se držet v docela jasných mantinelech.
„Pokrok“ se zastavit nedá.
Ani v „justici“. U těchto slov jsou uvozovky ale namístě. Poněvadž amorální zneužívání moci v rámci tzv. liberální demokracie lze stěží nazvat pokrokem, stejně jako nahrazení práva stručnými, nezákonnými vyhlášeními vlády justicí. A to přesně fialová parta kolem Rakušana dělá.
Okamžitě, když se současný ministr vnitra dostal k moci, vyřídil si to s dosud oficiálně platnou Ústavou České republiky. Přestože neexistovala při jednání Poslanecké sněmovny žádná legislativní nouze, zneužili pětikoaliční političtí avanturisté tohoto parlamentního institutu a silově protlačili Pandemický zákon, jenž lze z dobrých důvodů nazývat klidně zákonem Pendrekovým.
Umožňuje totiž prakticky znemožnit jakékoli protivládní protesty pouhým usouzením ministra zdravotnictví tak, že ten a ten opozičník či svolavatel může být hygienicky nebezpečný a izolovat jej na potřebnou dobu jakýmsi karanténním omezením pohybu.
Jak se TOPácký ministr Válek zaklínal, že zákon bude dočasný a nezneužitelný! Dá se tomu věřit? Opravdu se tomu dá věřit, když od 4.3. vyhlašuje vláda na návrh Starostonezávisláckého ministra Rakušana nouzový stav?! Ano, ten nouzový stav o němž kohorta vládních lhářů tvrdila, že to je ten pravý důvod k prosazení Pandemického zákona, aby nemusel být nouzový stav vyhlašován! Věří těm pantátům (a paňmámám, je třeba „korektnosti) ještě někdo alespoň pozdravení?
A tak lež zatím vítězí pravda-nepravda, láska-neláska…
Inu – někdo asi ano. Poněvadž většina lidu už je zcela bez informací o realitě a díky masmediálním nalejvárnám už vůbec netuší, kde a co se vlastně děje a proč. Včetně tragických událostí na Ukrajině, čímž právě halí své absolutistické choutky ministr vnitra. Rakušan totiž uhlazeně říká, že nouzový stav se občanů České republiky týkat nebude. Má prý usnadnit vládě dobře zorganizovat pomoc při současné vlně ukrajinských uprchlíků do České republiky.
Víte co? Už prohlášení, že jakési omezovací nařízení se občanů vlastně netýká je vrchol drzosti nebo nekompetentnosti. Bohužel i Rakušanem znásilňované právo se občanů České republiky týká, protože je průhledně zaměřeno proti nim.
Ocitujme si kousek z nouzového stavu, který od pátku naši mocipáni na národ uvalují.Třeba:
„Oprávnění vlády v omezování práv a svobod, vláda může omezit následující práva –
- nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí…
- vlastnické a užívací právo…
- svobodu pohybu a pobytu…
- právo pokojně se shromažďovat…
- právo provozovat podnikatelskou činnost
- právo na stávku…
Skutečně se nás to jako občanů netýká?
Skutečně to má vládě je umožnit koordinaci patřičných složek při zvládání příjmu ukrajinských uprchlíků? (I těch, co jsou evidentně v dobré kondici, prakticky bez zavazadel a hovořící jazyky Maghrebu?)
Tři „králové“ nad našimi životy.
Kdepak, nebude se hovořit o prezidentovi, premiérovi či snad předsedkyni Sněmovny. Ti tomu u nás vůbec nevelí a i kdyby se snad nějakým zázrakem náš stát vrátil k tradičmímu parlamentarizmu, nebyl by to vzhledem k jejich kvalitám a limitům žádný krok k lepšímu.
Od pátku nám šéfuje akční trojka ve složení:
Vít Rakušan – ministr vnitra z podivně financovaného politického subjektu.
Igor Stříž – nejvyšší státní zástupce, kovaný totalitní vyšetřovatel a vojenský prokurátor
Pavel Rychetský – předseda Ústavního soudu, totalitní jurista „kam vítr, tam plášť“.
A jelikož Tři mušketýři byli vlastně čtyři, tak dodejme i d´Artagnana.
Vlastimil Válek – ministr (likvidace) zdravotnictví, s heslem: „Jen pro bohaté“.
Na závěr – to víte, že v době nouzového stavu můžete za trestný čin dostat až 4x větší trest? Třeba za schvalování (atentátu).
Svatopluk Otava
