Jan Campbell: Tři zamyšlení
Tři zamyšlení se věnují tématům:1) Nevděčné NATO po znovuzrození neoslavuje, 2) Kazachstán po odchodu vojsk OSKB a 3) Co nabízí pokus o převrat v Kazachstánu.
Nevděčné NATO
Svět směřuje k nové verzi karibské krize. Je to téměř oficiální. V tomto boji nebudou použity jaderné zbraně. Nejsou potřeba proti nadbytku konvenčních raket, největšímu vojenskému námořnictvu na světě (cca 300 lodí plus), ani proti USA, stále nerozumějící ruské nabídce dohodnout se a soupeřit mírovými prostředky? Proč je tomu tak? Zjednodušená odpověď indikuje, že vláda USA se dostala do binární pasti Kremlu, vojska USA jsou vycvičena na útok, ne na obranu a jejich vedení si nechce připustit, že jednou vyvinutý, vyzkoušený a do vojenských útvarů zařazený Cirkon bude použit proti USA. Podobné představuje možnost, že RF může v Karibiku (Nikaragua nebo Kuba) rozmístit také Kalibry s bojovým rádiem až 2500 km, nebo že po 20. sjezdu KS ČLR se vyřeší Tchaj-wan a dojde k výstavbě Nikaragujského kanálu, o kterém jsem nedávno psal jako o prostředku ke zchlazení horkých hlav v USA. Jak budou reagovat USA v takovém případě?
1) S pravděpodobností hraničící s jistotou to v USA vyvolá hysterii, odvede pozornost od evropské agendy, dojde k protiútokům v Eurasii, na Ukrajině a rozsáhlá pátá kolona v RF včetně extremistických buněk se bude aktivovat. Rychlé vytvoření systému protiraketové obrany proti Cirkon a Kalibr nese v sobě riziko zruinování USA jako takových. 2) Před popsaným konáním dojde k vojenskému odzbrojení Kyjeva silou a bez plnohodnotné války mezi RF a Ukrajinou, protože loutky v Kyjevě si nevybraly tu správnou ze tří možností: Ukrajina jako neutrální, nepřátelský, nebo žádný stát. Kromě toho politici nepočítají s tím, že ukrajinští vojáci dají přednost životu před smrtí. 3) Nemocné rusofóbní elity v EU a NATO začnou rychle vymírat ne na covid-19, ale na nedostatek k životu nezbytném americkém kyslíku, tj. skutečné podpory. NATO si vzpomene na nenávratnou příležitost oslavit své znovuzrození, které mu umožnil Kreml prosincovou nabídkou dohodnout se. 4) Nevylučuji, že po ohlášení odpovědi Kremlu na NE v Ženevě, Bruselu a Vídni se NATO raději vrátí k hranicím roku 1997, bude lhát, zradí své členy a začne opravdu jednat, než aby se vrátilo do doby ještě dřívější, nebo dokonce poválečné, před svým založením.
Z hlediska strategického plánování, léta letoucí vyhýbání se konfliktům, Kreml umožnil nafouknout USA, NATO a EU svůj vlastní balon falešného sebevědomí až na hranicí samozničení. Mezitím Západ ztratil moc v Asii, nehledě na zůstávající prezenci v Kazachstánu a jinde, ztrácí ji v Africe a také v Latinské Americe. Společenství latinskoamerických a karibských států (SLKS), dohodnuté 23. února 2010 všemi státy Ameriky kromě USA a Kanady, ve kterém jenom Brazílie pozastavila v roce 2020 členství, postaví kříž na kapitánský můstek USA v Jižní Americe. To očekávám po prezidentských volbách v Brazílii a po oznámení o ruské vojenské bázi v jednom členském státu nebo více státech společenství.
O vnitřních problémech v USA, v EU a zbytku Evropy nebudu referovat, podobně jako nebudu referovat podrobněji o roli ČLR ve strategickém myšlení a plánu Kremlu kromě zmínky, že podle osobního hodnocení, Kreml nepředpokládá aktivní účast ČLR v realizaci plánu, předpokládá pouze její neutralitu. Pokud by ale USA se z vývoje nové situace nepoučily, mohu si představit, že by v určitém okamžiku ČLR a případně i Mexiko mohly vyhlásit sankce, které by nevylučovaly urychlení nebo dokonce zhroucení americké ekonomiky. Připomínám, že v případě velkého konfliktu s RF a ČLR, USA nemají mezi největšími světovými armádami skutečné spojence. Nevděk světem vládne, traduje se. Nebo se zfilmuje pohádka trochu nepodařeně, jako ve východoněmeckém filmu s nebožtíkem Jiřím Menzlem z roku 1972. Nebo se popíše s výtečným humorem jako v autobiografickém návratu Ephraima Kishona (1924-2005) do historie se satirickým vyprávěním omylů, směšností a absurdit natropených socialismem, k jehož nové formě kráčíme mílovými kroky s pomocí Bruselu a zrádců. Souhlasu netřeba. 15.01.2022
Tři zamyšlení (2)
Kazachstán po odchodu vojsk Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB)
Nemám důvod měnit své přesvědčení, že Kazachstán bude nadále pokračovat ve své specifické vícevektorové politice. Proč? Protože jinak nemůže přežít. Ve skutečnosti se jedná o přežití za každou cenu. Přežít teď, bez ohledu na cenu a trendy v představitelné budoucnosti. Lednové události potvrzují, že každá země má vlastní ideu, která vysvětluje smysl její existence, ospravedlňuje moc elity, její činy a skutky. Neplatí to jenom pro každou postsovětskou republiku, ale i pro ČR. Aby však stát přežil, musí být suverénní. Pojem suverenita v tradičním smyslu označuje mj. schopnost elity jednat tak, aby jí nadřazené státy nevnucovaly svá pravidla konání, schopnost vojensky se ubránit a určovat trendy. Vnucená pravidla vždy vedou k narušení státnosti, rozpadu státu a jeho smrti. To je v rozporu s pudem sebezáchovy. Tento fakt a další ignorují české i kazašské politické elity. Chtějí vládnout a vlastnit všechno sami. A pokud je nutné něco dělit, pak to chtějí sami kontrolovat. Věří, že omezená suverenita je lepší, než žádná. Nevěří, že tradiční suverenita se blíží ke konci a bude nahrazena technologickou.
Kazašská vládnoucí třída ví, že zdědila zemi se zásobami přírodních zdrojů. Ty nutně potřebují západní země s rozvinutou ekonomikou, vojenskými a logistickými možnostmi. Prorazit se na západní trhy, ale Kazachstán sám nemůže. Proč? 1) Na rozvoj zdrojů nemá vlastní finance. 2) Pro jejich těžbu nemá k dispozici kvalifikovanou pracovní sílu. 3) Neexistuje dostatek zařízení a odpovídajících technologií. 4) Kazašská armáda není schopna bohatství státu ochránit z mnoha důvodů, o kterých dnes nebudu psát. 5) Historie před a post sovětského Kazachstánu indikuje, že nikdy neexistovala jednota kazašské vládnoucí třídy, žádný způsob, jak této jednoty dosáhnout bez použití síly, a nikdy a nikde ve světě neexistoval politický systém, kde by se moc a společnost vzájemně nepodezíraly ze zrady a mohly se dohodnout na kompromisu.
Na druhé straně, Kazachstán představuje území bez přirozených geografických překážek, které by bránily invazi vnějších sil. Existující nechráněná hranice dovoluje sousedním státům kdykoliv po patřičné přípravě a ve vhodné chvíli otřást jeho suverenitou. Ke dni rozpadu SSSR poměr mezi Kazachy a Slovany byl vyvážený, přičemž odborné kompetence, vzdělání a dovednosti Slovanů byly a jsou i dnes mnohem větší, než u domorodců. To není míněno jako urážka. Ex-prezident Nazarbajev (doufám, že ještě žije a uslyšíme ho v přímém přenosu po ukončení výjimečného stavu) vše popsané a nepopsané dobře ví. Proto rozdával dárky a pozornosti, aby věčné kolíbání od eurasianismu k turkismu, od Pekingu ke Kremlu, od Kremlu k Washingtonu, od Washingtonu k Londýnu nevedlo k rozpadu státu, jehož je architektem.
Jeho nástupce Tokajev nemohl dlouho akceptovat vojska Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, mj. protože západní a čínští investoři by mohli začít nepovažovat prezidenta Tokajeva za šéfa Kazachstánu. Mohli by si myslet na základě zkušenosti, že jeho rivalové se konsolidují, a že další pokus o převrat by mohl přijít dříve, než později. Tokajev nemůže přežít jen díky tomu, že je prezident, nebo že OSKB zůstane na jeho straně. Nemůže přežít s cca 20 tisíci NGO s dlouhodobým financováním dlouhodobých projektů, včetně těch již dříve mnou uvedených. Prezident Tokajev bude mít problémy i kvůli podpoře kazašských médií v rámci pětiletého Středoasijského mediálního programu. Ten působí v Kazachstánu, Tádžikistánu a Uzbekistánu. Osobně nevěřím, že se mu podaří splnit přání Nazarbajeva – zachovat kontinuitu s předchozí vládou na úrovni celkové strategie, symbolů moci a ideologických konstrukcí.
Poslední dva roky byl Tokajev v zajetí protichůdných požadavků elit a společnosti. Její velká část čekala na změnu, zatímco dynamika dění a změn ve světě nečekala, ale zvětšovala se. Vleklé předávání moci byla chybou Nazarbajeva. Se vší úctou k němu, nepochopil co je to tvůrčí šachovnice života. Prezident Putin, předpokládám, to ví a dávno pochopil, že doba protektorátů pominula. Proto nic nenamítal proti rychlému odjezdu vojsk OSKB. Chápe kazašské elity a problémy, kterým čelí a uvědomuje si, že jakýkoliv pokus o omezení současné již omezené suverenity Kazachstánu by se okamžitě vrátil jako bumerang, posílil by protivníky RF a zpomalil realizaci mnohem významnějšího plánu pro celý region. O jaký plán se jedná?
Kromě zřejmých zájmů Kremlu v Kazachstánu – rusky mluvicí obyvatelé, hospodářské zájmy ruských elit a strategické zájmy RF je nutné uvědomit si, že RF se bude i nadále snažit upevňovat svůj vliv ve světě. Jak? Předpokládám ve funkci tvůrce platforem pro rozvoj technologické suverenity partnerů. Tuto funkci může totiž vykonávat pouze RF. ČLR, USA a EU ji nemohou ani nabídnout. Proč? EU není jednotná a suverénní, vzdělávací a grantový systém a nemožnost bránit se vlastní armádou neumožňují EU být tou, za kterou se prohlašuje. USA si výměnou za technologie nebo její koupí vždy berou suverenitu člověka, firmy nebo státu. ČLR je doposud z části technologicky závislá na Západě a RF. Zmínkou o platformách a technologické suverenitě indikuji nenávratnou změnu v obsahu pojmu suverenita. Technologická suverenita (i členů EAHU) bude proto v představitelné budoucnosti mít existenciální význam, nahradí omezenou suverenitu s papírovou spojeneckou garancí nebo příslušností k bloku typu EU či NATO a zabezpečí existenci státu a národů. Jde o přežití, nebo?
Jestliže prezident Tokajev a jeho vláda bude nadále rozdělovat podíly v surovinovém sektoru cizincům, ze včerejších pastevců s nájezdnickou psychologií formovat průmyslový a ne technologický národ, jestliže nezkrátí počet NGO do jednociferného počtu a nebude respektovat historická fakta, která indikují, že ve Střední Asii se všechny vzorce chování redukují na tradice Hordy, hluboké jako nebe nad stepí a zalekne se ztráty suverenity ve starém pojetí, udělá osudové chyby ze strachu. Takové chyby se mstí a mohou vést Kazachstán ke ztrátě zbytku své suverenity ve prospěch vnějších sousedů, ale i Zhuzů. O nich jsem také psal. Ti trpí fobií mezi sebou, mají odlišnou historii, mytologii a mentalitu a mohou být příčinou rozpadu moderního Kazachstánu, který jsem naznačil v první reakci na dění v lednu t.r. Smrt ze strachu je tou nejhorší ze všech smrtí, traduje se. To vědí i Zhuzové, z nichž někteří se měří s Čingischánovými Mongoly, jiní s Turky, kteří se později stali Osmany, další s Araby. I jejich funkce se vždy lišily – někteří vládli, jiní pásli dobytek, další bojovali. Znali asi něco ze rčení: Každému podle schopností, každému podle zásluh.
Zcela určitě ale neznají příběh ve stejnojmenném americkém filmu z roku 1946, To Each His Own, nebo obsah díla československého ekonoma, politického teoretika, aktivního politika a meziválečného poslance NS za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, Josefa Macka (1887-1972) – How Do We Think: A Survey of the Ways of Reasoning (Karolinum, Praha 2006; ed. V. Benáček). Souhlasu netřeba. 15.01.2022
Tři zamyšlení (3)
Co nabízí pokus o převrat v Kazachstánu
EU, ČR, RF a mnoho dalších státu vzniklých po rozpadu SSSR mají dnes možnost přistoupit ke změně blance v zahraniční politice, k vypracování preventivních měr, aniž by se o nich muselo veřejně mluvit a vyhodnocení faktů z pokusu o převrat v Kazachstánu.
Potvrzuje se historická zkušenost, že kličkování i na dobu omezenou mezi Západem a s ním spojeným Tureckem, ČLR a RF, pomalé a pozdní předání moci politiky první etapy převratů ve všech státech bývalého SSSR, včetně ČR v době objektivních a zásadních geopolitických změn, které praktikoval Nazarbajev po celá desetiletí, nemůže být úspěšné. Existuje potřeba vysvětlit širší veřejnosti skutečný původ, historii a konání britských elit a jejich srovnání s jinými. Takové vysvětlení nenabízí vysoká škola, ani Wikipedie a podobné zdroje.
Elity v RF a ČLR, potažmo i lokální elity v ČR nejsou skutečnými elitami. Jsou to slouhové, kteří dostali důkaz, že jsou v časové tísni. Měli by proto co nejrychleji alespoň definovat hranice mezi nacionálními a zahraničními zájmy, chtějí-li přežít. Protože tuší, že něco dějě, co je může připravit o moc, začali navrhovat nové projekty. Ty jsou založené na sofistikované myšlence podvodu se změněnou rétorikou oligarchů. Proto je nutno projekty analyzovat jako projekty inkluzivního kapitalismu. V ČLR se mi jeví, že se to děje v zájmu národní oligarchie, v RF ne. Tam existuje dostatek indicií a nepřímých důkazů a několik přímých, že i nejnovější projekty v RF jsou čistě prozápadně orientované. Sofistikovaně využívají nacionálně zaměřenou rétoriku i prezidenta Putina. Jeví se mi, že zneužívají prezidenta ve svých propagačních materiálech.
Pokus o převrat v Kazachstánu vybízí tak kromě jiného zamyslet se nad a) druhy revolucí a převratů různého charakteru, jejich evolucí, podmínkami, příčinami a následky, b) procesem a integrací nových lidí do systému moci, kteří přišli s cílem obohatit se a po té až sloužit občanům a státu, c) jak se chovat v současné geopolitické situaci, kterou charakterizuje dynamická transformace globalismu a nikdo neví nic, mnozí se hádají a neviditelní třetí se asi radují.
Pokus o převrat v Kazachstánu obsahuje současně příznaky revoluce a převratu, obojí s nacionalistickým nádechem a oligarchickým charakterem. Pro prezidenta Putina, jako politika druhé etapy revoluce-převratu a transformace SSSR do RF, který jenom těžko může být charakterizován současně jako politik třetí etapy, to znamená vyhodnotit a) vystrašení ruských elit a oligarchů z dění v Kazachstánu, b) vyhodnotit vlastní změnu rétoriky s veřejným přiznáním během poslední tiskové konference o tom, že nemůže vykonávat vliv na Centrální banku RF, že nemá plnou moc a právo a c) přiznat veřejně, že je pod tlakem ze všech stran, ale nemá v plánu sdílet konání a osud Nazarbajeva. Otázka: Kdo jiný v RF by měl mít právo rozhodovat o CB, ruských financích a podmínkách práce s nimi, když již ne prezident Putin?
Pokus o převrat nabízí možnost provést analýzu a zveřejnit její výsledky týkající se konání a funkce oligarchů. Ti mj. pokrytecky v poslední době projevují zájem o socialistické myšlenky, plánování a dokonce i o SSSR. Vydávají knihy na tato témata a nechají vystupovat například Alexeje Kudrina (1960) se srovnáním životní úrovně dnes a v době SSSR. Jako nápovědu projevujícího se zájmu nejenom ruských oligarchů o státní peníze připomínám skutečnost nefungování trhu, jeho pevné rozdělení, riziko rozvoje nefungující tržní ekonomiky a v neposlední řadě charakter podnikání doma a v a se zahraničím (spekulace, obchod, export, atd.)
Pokus o převrat nabízí možnost představit si, jaká bude představitelná budoucnost v EU, ČR a RF v době, kdy západní, čínští a ruští oligarchové a další se obracejí ke státu o pomoc, nabízejí pracovat přes něj, prý pro blaho národa, ve skutečnosti ale do svých kapes a současně transformují oligarchický kapitalismus s pomocí jeho kognitivní složky do moderního feudalismu. Utajování zakladatelů společností, údajně a mj. kvůli riziku sankcí, tam i zde, mluví samo za sebe, podobně jako možné dva vývoje: směrem k modelu totálního moderního kolonialismu, nebo nacionálně osvobozeneckého. To je v podstatě model prezidenta Putina.
Model totálního moderního kolonialismu – jehož konstruování jsme svědky, vede rychle ke koloniální diktatuře s větší represí, moderní genocidou zástupců levicových a patriotistických myšlenek a na konci k opravdové revoluci. Model nacionálně osvobozenecký není o moc lepší. Proč? Protože se jedná v podstatě o známý nacionálně buržoasní model. Model ale dovoluje pouze RF a ČLR vymanit se z polokoloniálního stavu způsobeným globální sítí a finančním systémem s pomocí vojenské a technologické převahy. Tu dokumentuje výzva prezidenta Putina USA a NATO při plném ignorování EU, jednání RF a USA v Ženevě, Bruselu a Vídni a emociálně zabarvená, ne profesionální diplomacii odpovídající reakce vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, pana Joseph Borrella.
Oba zmíněné modely povedou k objektivní socialistické revoluci, nebudou-li lidstvo a planeta mezitím zničeny. Proč? Protože v žádném z nich (včetně RF a ČLR) se nepožaduje de-oligarchizace, změna vlastnictví a existuje snaha prosadit nepodmíněný základní příjem v té, čí oné formě. Proto neočekávám nikde brzo opravdovou revoluci. Socialistickou revoluci (s krví a obětmi), která se mi jeví jako syntéza sociální a proti oligarchické revoluce, očekávám později. Evropská levice by se měla na ni připravovat, i když se jedná na první pohled o běh na dlouhou trať, který nevylučuje tvrzení, že vývoj společnosti neprobíhá lineárně.
Jak praví přísloví, všechny dobré věci jsou tři, v závěru příspěvku se ještě jednou zmíním o upevňování vlivu RF ve světě mj. ve funkci tvůrce platforem pro rozvoj technologické suverenity partnerů. K intenzivnímu upevňování vlivu RF ve světě dojde v případě realizace předem zmíněného nacionálně osvobozeneckého modelu v RF po prezidentských volbách (2024), úspěšném předání moci, rozhodne-li se prezident Putin nekandidovat a vojensky – technologickým šach – matem, např. v Jižní Americe v podobě zmíněného Cirkonu a Kalibru.
V rámci tzv. nacionálně osvobozeneckého modelu RF se bude podílet na vytváření funkční euroasijské infrastruktury. Ta se bude intenzivně vyvíjet, bude vzájemně propojovat, umožňovat sdílení a podporovat technologickou suverenitu partnerů. Do uvedené infrastruktury se snaží vstoupit i USA. Již kvůli rozdílu mezi vlastnictvím a kontrolou moře (USA) a země (teritorium EAHU), geografií a agresivitě, USA budou izolovány, nebudou to mít lehké. Vše se bude odehrávat po souši. RF jako zdroj technologií, vědeckých znalostí a kreativity nemá ambice impéria v klasickém slova smyslu, chápe konání kazašských elit a ví, že až dozraje čas, Kazachstán jako dopravní koridor přijde sám, nebo rozdělený na části, které budou odpovídat duchu doby. RF nechá ty, kteří to nepochopili pást dobytek, válčit mezi sebou a žít podle hesla – Každý podle svých schopností, každému podle potřeb. Souhlasu netřeba.
Jan Campbell
15.01.2022
