Turecká vojenská přítomnost v Africe roste
Turecko chce posílit vojenskou spolupráci na kontinentu, což může podnítit další rozpory a konflikty.
Uriel Araujo, výzkumný pracovník se zaměřením na mezinárodní a etnické konflikty.
Tento měsíc se více než tucet afrických zemí zúčastnilo dvoudenního summitu o partnerství Turecka a Afriky v Istanbulu, který hostil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Jeho tématem bylo „Posílené partnerství pro společný rozvoj a prosperitu“. Zúčastnilo se ho přibližně 16 hlav států, mezi nimiž byli prezidenti Ghany, Zimbabwe a Senegalu. Zúčastnil se jí také současný předseda Africké unie Félix Tshisekedi a 102 ministrů (včetně 26 ministrů zahraničí) z 39 různých zemí. Bylo podepsáno memorandum o spolupráci mezi Africkou kontinentální zónou volného obchodu (AfCFTA) a Tureckem. Přítomnost tolika vysokých představitelů byla pro prezidenta Erdogana diplomatickým úspěchem.
Během akce Erdogan prohlásil: „Tento summit je důkazem toho, že Turecko má zájem o Afriku a zájem Turecka o Afriku není dočasný zájem, je to trvalý závazek. Naši afričtí bratři a sestry dávají najevo, že mají zájem o lepší spolupráci s Tureckem.“ Vyzdvihl také skutečnost, že na tomto kontinentu žije 1,3 miliardy lidí, a přesto není zastoupen v Radě bezpečnosti OSN, což označil za „obrovskou a do očí bijící nespravedlnost“.
Turecký prezident rovněž oznámil, že jeho země v následujících dnech dodá do Afriky 2,5 milionu dávek vakcín Covid-19. Na summitu byly vypracovány pokyny pro tureckou spolupráci s několika africkými zeměmi („Společný akční plán partnerství Turecka a Afriky na období 2021-2026“) s řadou projektů, do nichž je zapojen i soukromý sektor a které pokrývají řadu oblastí, jako je vzdělávání, infrastrukturní projekty, bezpečnost, zemědělství atd.
Hlavními obchodními partnery Turecka v Africe jsou Nigérie a Jihoafrická republika, následované Etiopií. Turecká přítomnost v Libyi je dobře známá, ale Turecko má také investice v Senegalu, vojenskou základnu v Somálsku a v současné době usiluje o další posílení svých vazeb s Nigérií i s dalšími zeměmi. Od roku 2002 do letošního roku se počet tureckých velvyslanectví na kontinentu zvýšil z 12 na 43, zatímco objem africko-tureckého bilaterálního obchodu se od roku 2003 do roku 2020 zvýšil z 5,4 miliardy dolarů na 25,3 miliardy dolarů. Turecké společnosti se rozšířily po celé Africe a zaměřují se na stavebnictví, textil a elektronická zařízení. Turecko dodává zbraně a vojenské vybavení, včetně bezpilotních letounů (UAV), pro několik afrických zemí a jeho vojenský personál v současné době cvičí somálské vojáky.
Turecké úřady se zdaleka neomezují pouze na hospodářskou angažovanost, ale ve skutečnosti rozvíjejí důslednou zahraniční politiku vůči africkému kontinentu, která zahrnuje pomoc, obchod, kulturní a vojenské vazby i dobrou diplomacii.
Ne všechno je však v pořádku; turecká přítomnost, zejména ve vojenské oblasti, také podněcuje určité napětí a rozpory v Africe, neboť Turecká republika je zapojena do řady zástupných válek. Kontinent je již dosti rozdělený v otázce izraelsko-palestinského konfliktu, zejména po Abrahámských dohodách, které otevřely mnoha arabským státům cestu k normalizaci vztahů s židovským státem, neboť některé z nich dnes považují Turecko za svůj hlavní problém. Ankara tyto normalizační dohody a následnou arabsko-izraelskou spolupráci, která často zahrnuje i vojenský rozměr, tvrdě kritizovala.
Turecko hraje agresivní roli v alžírsko-marockém sporu o oblast Západní Sahary, což je velmi polarizující záležitost, která již sama o sobě představuje vážnou hrozbu pro hospodářskou stabilitu v severní Africe a dokonce i v Evropě. Turecko se rovněž angažuje (proti Egyptu) v etiopsko-egyptských sporech ohledně etiopských plánů na výstavbu přehrady na Modrém Nilu. Jedná se o další tlakový hrnec napětí, který se ještě zhoršil nedávným převratem v Súdánu. Ankara poskytla Etiopii vojenské bezpilotní letouny a byla obviněna, že pro kontroverzní projekt přehrady nabízí své odborné znalosti.
Turecká vojenská přítomnost v Libyi navíc znepokojuje zejména egyptské úřady v Káhiře, které v libyjské občanské válce podporují Haftarovu Libyjskou národní armádu (LNA) se sídlem v Tobruku, zatímco Turecko svými jednotkami podporuje libyjskou vládu národní shody (GNA) se sídlem v Tripolisu. V lednu se Egypt spojil s Libyí ve snaze čelit turecké infiltraci. Ankara zůstává hlavním podporovatelem GNA, následovaná Katarem, zatímco LNA podporují Spojené arabské emiráty (SAE), Rusko a Francie.
Tento složitý scénář zahrnuje jakousi zástupnou válku mezi Tureckem a Saúdskou Arábií plus SAE, stejně jako v případě Západní Sahary. Přinejmenším od března se Káhira a Ankara pokoušejí zmírnit vzájemné napětí – navzdory určitému vývoji zatím bezvýsledně. Egypt považuje Muslimské bratrstvo za teroristickou organizaci, zatímco Turecko zůstává regionálním centrem této skupiny, kterou často využívá jako nástroj tvrdé i měkké moci – stejně jako jinde (v Evropě) v případě Šedých vlků, které řada států rovněž považuje za teroristickou organizaci.
V poslední době Turecko s podporou Kataru usiluje o sblížení se Spojenými arabskými emiráty i s dalšími tradičními protivníky. Za těmito gesty dobré vůle však Ankara nepřehodnotila svůj neo-osmanistický a pan-turecký program „Velkého Turana“.
Turecká diplomacie je sice velmi sofistikovaná, často se jí daří překonávat určité regionální soupeření a udržovat dobré bilaterální vztahy s řadou zemí (navzdory takovým sporům), a přestože mnoho států může mít z posílení svých vazeb s Ankarou jistě prospěch, turecká vojenská přítomnost v zahraničí, z velké části poháněná iredentistickou neo-osmanskou ideologií, přispívá ke zvyšování napětí a nestability ve Středomoří, v oblasti Kavkazu, východní Evropy a Blízkého východu. A tak je tomu i v Africe, kde Ankara plánuje tuto přítomnost postupně zvyšovat.
Z nedávného turecko-afrického summitu jasně vyplynulo, že Turecko chce sdílet své protiteroristické zkušenosti a posílit vojenskou spolupráci na africkém kontinentu, i když zatím není jasné, jak přesně to bude dělat. Ať je to jakkoli, mohlo by to podnítit další sporné body.
Zdroj: InfoBrics
