Setkání Putin-Mitsotakis v Soči vyjasnilo nedorozumění v rusko-řeckých vztazích

Rusko a Řecko posilují vztahy navzdory rozdílům v některých otázkách

Ruský prezident Vladimir Putin přivítal ve středu v černomořském městě Soči řeckého premiéra Kyriakose Mitsotakise, aby si nejen užili příjemný a slunečný prosincový den, ale také aby diskutovali o kyperské otázce, řecko-tureckém napětí ve východním Středomoří a perspektivách spolupráce v oblasti energetiky, cestovního ruchu, obchodu, kulturních výměn a v řadě dalších odvětví.

Setkání se koná v době, kdy obě země čelí různým tlakům, ale mohou si vzájemně pomáhat. Setkání obou vedoucích představitelů se koná v době, kdy se šíří propaganda, že se Rusko chystá napadnout Ukrajinu. Moskva chce posílit vztahy s jednotlivými členy NATO, jako je Řecko, aby v rámci bloku nedošlo ke konsensu ohledně podpory ukrajinské agrese. Na druhé straně se Řecko stále vzpamatovává z deset let trvající hospodářské krize a čelí obnovenému tlaku v důsledku pandemie COVID-19 a vysokých cen energií. Proto se v této době vzájemné krize oba vedoucí představitelé snažili setkat.

Řecko-ruské vztahy utrpěly v roce 2018 po vyhoštění ruských diplomatů na základě neprokázaných tvrzení o vměšování do vnitřních záležitostí Řecka a snaze podkopat Prespanskou dohodu, kterou Atény uzavřely se Skopjí s cílem uzavřít otázku názvu Makedonie. Po vítězství strany Nová demokracie v řeckých parlamentních volbách v roce 2019 a odstavení SYRIZY od moci se však kurz řecko-ruských vztahů rychle vrátil na správnou cestu.

Od té doby strana Nová demokracie upevnila vojenské vztahy Řecka s USA, prozatím však nikoli na úkor vztahů s Moskvou. Za současné vlády totiž Řecko uzavřelo vojenskou alianci se Spojenými arabskými emiráty, což je jeho první oficiální vojenský spojenec mimo NATO s výjimkou Kypru. Řecko rovněž upevnilo silné vojenské a strategické vazby s Egyptem, Saúdskou Arábií a Indií a zároveň se nepřipojilo k západní démonizační kampani proti Číně. Řecká zahraniční politika tak směřuje k tzv. strategické autonomii, která Aténám umožňuje nejen posilovat vazby se západními spojenci, ale také udržovat srdečné vztahy s Moskvou a navazovat nové vazby s východními zeměmi.

Přesto však na obou stranách existují obrovská nedorozumění. Řekové se například stále více domnívají, že Rusko je spojencem Turecka proti Řecku. Ačkoli jsou nepochybně ruské dodávky systému protiraketové obrany S-400 a výstavba jaderných elektráren v Turecku pro Atény hlavním důvodem frustrace a obav, přesvědčení, že Moskva a Ankara jsou ve spojenectví, opomíjí nuance jejich vztahu – jde o taktickou výhodnost, nikoli o strategické spojenectví.

Rusko a Turecko se nemohou stát skutečnými strategickými spojenci, protože mezi nimi panuje jen malá důvěra a Ankara neústupně trvá na svém neo-osmanském/pan-turanistickém projektu, jehož cílem je také zpochybnit tradiční sféru vlivu Ruska na Kavkaze a ve Střední Asii. Rusko tak udržuje rovnováhu s Řeckem, neboť chápe, že Turecko chce kontrolovat polovinu Černého moře, Bospor a Dardanelský průliv a polovinu Egejského moře, kterou kontroluje Řecko. Taková hypotetická možnost by pro Rusko znamenala obrovskou geopolitickou katastrofu.

Rozšiřující se vztahy Moskvy s Ankarou, a to i navzdory tomu, že Ankara otevřeně deklaruje svou diplomatickou a vojenskou podporu Kyjevu, neukazují na vznikající spojenectví s Tureckem, ale spíše na příležitost pro ruské podniky získat ekonomické výhody a zároveň vyvolat rozkol v NATO. Atény chápou, že si nemohou stěžovat na vztahy Ruska s Tureckem, když jsou samy členem EU, která proti této zemi uplatňuje sankce.

Přesto však i v Kremlu panují mylné představy o Řecku, což často mnohé Řeky frustruje. Vezměme si například kremelského mluvčího Dmitrije Peskova, který v předvečer setkání Putin-Mistotakis hovořil s řeckou televizní stanicí ANT1, aby nejen řekl, že se jedná o „historickou“ událost, ale také uvedl své osobní hodnocení, že řecko-ruské vztahy jsou na stupnici 10 na 6, zatímco rusko-turecké vztahy hodnotí na 7 místě. „Řecko je na tom nejlépe,“ řekl Peskov.

Ačkoli je dobře známo, že Peskov patří k proturecké frakci Kremlu, neboť dříve pracoval na sovětském velvyslanectví v Turecku, soustavně projevuje nezájem o Rusku nepřátelské panturecké projekty a k přestavbě Hagie Sofie na mešitu byl demonstrativně lhostejný, Řekům vadilo, že hodnotí vztahy Moskvy s Tureckem pozitivněji, přestože Řecko nikdy nezabíjelo ruské vojáky v Sýrii, nezabilo ruského velvyslance (jako v případě Andreje Karlova v roce 2016), neprodalo Ukrajině zbraně namířené proti civilistům v Donbasu ani nezasáhlo do tradiční ruské sféry vlivu. To je samozřejmě Peskovovo vlastní hodnocení, ale ukazuje to na konkurenční ideologie v Kremlu a také na mylné představy, zejména na tu, že Řecko je plně poddajné Washingtonu, na což Peskov v minulosti narážel.

Putin a Mitsotakis během středečního setkání spíše učinili důležité kroky ke zlepšení řecko-ruských vztahů. Oba lídři jednali o budoucích perspektivách bilaterálních vztahů a zdůraznili úzké a historické vazby mezi oběma zeměmi a národy. Kromě toho byl přijat společný akční plán na období 2022-2024, který určí klíčové osy dvoustranné spolupráce pro nadcházející roky.
„Naše vztahy jsou kontinuální cestou a mají budoucnost,“ zdůraznil Mitsotakis ze Soči, zatímco řecké diplomatické zdroje uvedly, že dopad rozhovorů se projeví v blízké budoucnosti.
Putin ze své strany označil setkání za „komplexní a efektivní“ a poznamenal, že řecko-ruské vztahy se výrazně posilují, a zdůraznil, že za prvních devět měsíců roku 2021 se vzájemný obchod zvýšil o 56 %.

Putin podle svých slov doufá v posílení vztahů s Řeckem ve všech odvětvích v naději, že tato středomořská země zůstane ve frakci EU-NATO, která usiluje o normalizaci vztahů s Ruskem a nevměšování do dění na Ukrajině. Mitsotakis zároveň doufá, že se mu podaří zajistit levný plyn a přilákat do Řecka více ruských společností, které budou investovat v době, kdy se země konečně zotavuje z brutální hospodářské krize. Ačkoli v krátkodobém až střednědobém horizontu se geopolitické sbližování Řecka a Ruska neshoduje, setkání Putina a Mitsotakise ukazuje na dva vyspělé lídry, kteří se dokážou orientovat ve složitých rozdílech a výzvách, aby posílili vztahy v odvětvích, kde se jejich zájmy přece jen shodují. Ještě důležitější možná je, že se vyjasnily vzájemné mylné představy Ruska a Řecka, a díky takovému vyjasnění lze pokrok v budování vztahů nasměrovat pozitivním směrem

Paul Antonopoulos, nezávislý geopolitický analytik