Situace v Sýrii se stále vyostřuje
Situace v Sýrii se může v příštích dnech vážně zhoršit kvůli několika faktorům.
Na severu země je to dáno tím, že Turecko v posledních dnech k hranicím aktivně přesunulo stovky vojáků a vojenské techniky, zejména tanky, dělostřelectvo, odpalovací zařízení vícenásobných raket a protiletadlové systémy. Toto vojenské nahromadění je srovnatelné s ankarskou operací „Spring Shield“ v zimě 2020. Aby bylo možné právně zajistit Erdoğanovy nové vojenské plány, turecký parlament prodloužil oprávnění rozmístit armádu v Iráku a Sýrii do října 2023. Dne 26. října dělostřelectvo ostřelovalo vesnice Ain Digna a Bailunia na severu Sýrie, které ovládají Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF). Za těchto okolností v Sýrii sílí protiturecké nálady a v mnoha městech se konají demonstrace.
Ekonomická situace v Turecku je dnes ještě horší, než byla během operací Štít Eufratu, Olivová ratolest a Jaro míru, a to vyvolává mnoho otázek ohledně nevyhnutelných značných finančních nákladů na novou vojenskou invazi. Východisko hledá současná vláda strany AK (Strana spravedlnosti a rozvoje), která se potýká na jedné straně s ekonomickou krizí a na straně druhé s rostoucími opozičními průzkumy. Přesto Erdoğanova vláda připravuje čtvrtou vojenskou operaci na severu Sýrie.
Aby však bylo možné tuto operaci provést, musí být Turecko schopno využít vzdušný prostor a rozmístit do regionu pozemní jednotky pod ochranou tureckého letectva. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že Rusko poskytne tureckým letadlům přístup do vzdušného prostoru, který kontroluje v oblasti Tell Rifaat. Vývoj kolem Tell Rifaat navíc ukazuje, že na tuto otázku existují vážné rozdíly v názorech.
Novou plánovanou ofenzivu Ankary podél významné části hranice vysvětluje touha Turecka „neutralizovat hrozbu, kterou představují Kurdové žijící v severní Sýrii“. Turecko tam v letech 2016–2019 dobylo několik oblastí a nyní kontroluje hranici od Bandar Khan po Ras al-Ein a od Džarábulusu po pobřeží Středozemního moře. Většinu území mezi Džarábulusem a Bandar Chánem však dlouhá léta drží kurdská jednotka YPG.
Jedním z hlavních cílů nadcházející turecké operace je pohraniční město Kobanî, 415 kilometrů severovýchodně od syrské metropole, které Kurdové dosud bránili před DAESH, který je v Rusku zakázaný, a později i před tureckou armádou. Turecko očekává, že po dobytí Kobanî dostane dva regiony pod svou kontrolu, a tím získá ještě silnější oporu v severní Sýrii. Dalším cílem chystané turecké operace je nepochybně posílit protureckou loby v Idlibu proti možnému útoku Syrské arabské armády (SAA), která se snaží provincii zmocnit extremistických skupin pod tureckou kontrolou a četných gangů, které bojují proti všem.
Zahájením nového kola ozbrojených intervencí v Sýrii Erdoğan doufá, že zlepší průzkumy, které zaznamenal v zemi, která v posledních měsících klesla, na úkor „malé vítězné války“. Nelze však vyloučit, že aktivní eskalace vojenského napětí Turecka v severní Sýrii proti syrským Kurdům je oblíbenou taktikou tureckého prezidenta Erdoğana, aby získal od Ruska a USA v poslední době naléhavě potřebné politické preferenční zacházení. Platí to tím spíše, že Turecko rozmístilo těžké jednotky na syrské hranici už v září, týden před Erdoğanovou schůzkou s Vladimirem Putinem.
Přechod do aktivní fáze nové vojenské intervence připravené Ankarou byl omezen aktivními konzultacemi mezi Ruskem a Tureckem. Je to dáno i tím, že Erdoğan učinil jasné ústupky ve svých kontaktech s americkým prezidentem na summitu G20 v Římě a klimatické konferenci OSN v Glasgow vzhledem k podpoře Washingtonu syrským Kurdům, které USA považují za spojence.
Během tiskové konference dne 31. října na konci summitu G20 v Římě prezident Erdoğan vyjádřil politování nad podporou USA „teroristickým organizacím působícím v Sýrii“, protože akce Washingtonu ukazují solidaritu obou poškozujících zemí, uvedl turecký prezident. Teroristé operující v sousední Arabské republice byli označeni za bojovníky Oddílů lidové sebeobrany (YPG), které Turecko považuje za syrskou odnož Strany kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku zakázána. „Jsem si jistý, že taková podpora ze strany USA v budoucnu nebude,“ řekl Erdoğan.
Schůzka prezidenta Erdoğana a amerického prezidenta Joe Bidena, která se uskutečnila 31. října na okraj summitu G20 v Římě a byla druhou schůzkou obou hlav států, však příliš jasno o dalším vývoji v Sýrii nepřinesla. Turecká vládní agentura Anadolu zdůraznila dohodu mezi stranami o vytvoření společného mechanismu pro další posílení a rozšíření bilaterálních vztahů. To znamená, že starý komunikační formát byl zničen a musí být vytvořen nový téměř od začátku. Předehra neúspěchu snah USA a Turecka o nalezení vzájemně přijatelné kompromisní dohody se proto odehrála v Římě. Systémová krize ve vztazích mezi oběma zeměmi je způsobena hlubokými rozpory v geopolitických a geoekonomických otázkách. USA nevědí, co dělat s faktory, které omezují turecké zájmy. Syrští Kurdové se stávají jedním z těchto faktorů. Turecko navíc vidí, že USA podporují ty státy v regionu, které si nepřejí Turecko posílit a udělat z něj dominantní regionální mocnost.
Za těchto okolností lze očekávat, že Turecko bude čelit mnoha obtížím souvisejícím s událostmi v jeho ekonomice a veřejném životě a také nejistotou ohledně vyhlídek jeho politiky v Sýrii.
Kromě „tureckého faktoru“ má americká politika v Sýrii nadále významný negativní dopad na situaci v zemi. Je to hlavně kvůli zjevné podpoře Washingtonu agresivním akcím Izraele, který opakovaně útočí na syrskou a íránskou infrastrukturu a přitom zabíjí Syřany. Například 30. října odstartovaly čtyři F-16 izraelského letectva ze svého území poblíž Golanských výšin. Obešli syrský vzdušný prostor a provedli další útok osmi řízenými střelami Delilah na zařízení syrsko-arabské protivzdušné obrany 20 kilometrů západně a 12 kilometrů severozápadně od Damašku.
Takové izraelské aktivity, včetně boje proti proíránským milicím v Sýrii, zvyšují rizika pro Američany a pokračující americká přítomnost v Sýrii čelí rostoucímu počtu problémů. Doug Bandow již v září 2018 v článku pro The National Interest ostře kritizoval přítomnost amerických jednotek v Sýrii a zdůraznil, že operace Spojených států jsou zde podle amerického i mezinárodního práva nezákonné. 19. října The National Interest zopakoval, že USA již v Sýrii prohrály a tím, že tam zůstaly, riskovaly konflikt s Tureckem, jedním ze svých nejbližších spojenců. Neustálé zhoršování vztahů s Tureckem, částečně kvůli americké přítomnosti v Sýrii, zjevně není pro Spojené státy dobré. A přímý střet mezi tureckou armádou a proamerickými silami v Sýrii (možná i s přímým zapojením americké armády) by mohl vést k vážnému porušení této politiky.
Je také důležité si všimnout rostoucích protiamerických nálad mezi Syřany, kteří volají po stažení americké armády z jejich země. Nárůst těchto nálad není způsoben pouze pokračujícím nelegálním vývozem syrské ropy ze strany USA do Iráku, jak 25. října opět uvedla syrsko-arabská tisková agentura SANA. Americký konvoj složený z 33 vozidel, včetně ropných tankerů, projel z regionu Al-Džazíra přes nelegální hraniční přechod Al-Walid do Iráku pod dozorem Kurdů ze Syrských demokratických sil.
Mnoho arabských kmenových a klanových vůdců ve východní Sýrii se nedávno připojilo k protiamerickým protestům, jejichž členové byli zabiti kvůli svým politickým názorům a přesvědčení proti nezákonné okupaci jejich země americkými vojáky a jejich kurdskými spojenci. Dříve kurdské bezpečnostní síly z Asayish a americké tajné služby společně provedly razie v guvernorátu Deir ez-Zor. Více než 100 obyvatel a zástupců arabských kmenových sdružení bylo tehdy zatčeno pro podezření z organizování shromáždění na podporu vlády Bašára Asada.
Za uvedených okolností je mír v Sýrii stále křehčí a každou chvíli může v této zemi vypuknout nový ozbrojený konflikt.
