EU financuje aktivity popírající barbarské zločiny osmanských muslimů v Bulharsku!
Jakou hodnotu má pro vás PRAVDA? Dost vysokou aby jste za ni platili? Rozpoutali válku? Nedávno jsem psal jak je multikulturalizmus sexy, když jste mladí jako Britové v Indii. Při kácení lesa prostě občas létají třísky. Babylónskou věž ale stavějí i zkušenější spojenci Britů proti medvědovi. Osmani.
Je rok 1876. Americký diplomat Eugene Schuyler je pověřen vyšetřením pravdy. Romantizmus a národní buditelství dorazilo na Balkán a nejvyšší kruhy za mořem jsou znepokojeny fantaskními příběhy o horách lebek a masových hrobech tak hlubokých, že skryjí vlak. Společnost panu Schuylerovi dělá německý novinář Karl Scheider, americký novinář MacGahan, sekretář ruské ambasády Tsereteli a tlumočník Dimitrov. Co spatří v bulharském Batáku předčí jejich očekávání. Srpen 1876.
„Do města jsme dorazili tři měsíce po události. Náměstí lemuje kůl na který byl nabodnut starosta, v místní škole pořád leží kostry dětí, tam kde byly utlučeny, v šatech, mašlích. Ve vypáleném kostele, Sveta Nedelya, jsme počet rozkládajících se těl odhadli asi na jeden tisíc, jsou nedbale překryta vrstvou bláta ze kterého všude trčí končetiny. Stovky Mrtvol u vodního mlýna nasály vlhkost a nafoukly se. Pro hnilobu je v širokém okolí nedýchatelno…“
„…od mé návštěvy pověřil guvernér (mutessarif) milicionáře (bašibozuk), aby se zbavili ostatků a zabránili tak šíření chorob v regionu. Ahmed Aga, velitel milicionářů, kteří vyhladili město, byl povýšen na kapitána (juz-baši). Počet obětí nejde určit, někde mezi pěti a patnácti tisíci.“
Vypukne mezinárodní krize. Zejména Britové jsou nervózní, na obzoru vidí kouř z ruské lokomotivy ježící se bajonety. Říjen 1876. Pan Baring, ambasador jejího veličenstva, do Londýna posílá depeši: „Tisk má fotky z Batáku už dva měsíce a turečtí vyšetřovatelé konstatovali, že neví zda se na místě stal nějaký zločin.“
Dochovaly se i výpovědi očitých svědků. Například Bosilky, snachy starosty, Trendafila Kerelova. Popisuje jak její tchán na žádost milicionářů od všech obyvatel nejdříve vybral zbraně a ostré nástroje. Zbraně si od něj vzali, svlékli ho, vydloubli mu oči a Ahmed Aga poručil: „Šišak aor.“ Napíchnout. Pak rozdělali oheň, Kerelov měl žít ještě půl hodiny.
Bosilka přežila. Zabili jí jen batole. Přitom neukazovala na etnické Turky, ale na takzv. Pomaky. Bulhary, co konvertovali k islámu.
Je 4. dubna 1877 a ruská lokomotiva se skutečně dá do pohybu. Tentokrát Osmanům nikdo na pomoc nespěchá. Zastaví se jen dvacet kilometrů od Istanbulu (Cařihradu) a Bulhaři získají po pěti stech letech multikulturního obohacení zpět svou státnost.
ALE obětí Batáku přeci jen neřekly své poslední slovo. Je rok 2007 a Evropská Unie dotuje akci Univerzity v Berlíně. Jmenuje se: Feindbild Islam – Geschichte und Gegenwart antiislamischer Stereotype in Bulgarien am Beispiel des Mythos vom Massaker in Batak. „Obraz islamofóbních stereotypů v bulharské minulosti a přítomnosti, na příkladu mýtu o masakru v Batáku.“ Unijní aktivisté, Ulf Brunnbauer a Martina Baleva budou tvrdit, že se nejedná o překrucování dějin, ale o projev jejich akademické svobody…
Michal Poláček
