Jan Campbell: Proměna

Proměna (1)

Existuje několik významů slova proměna. V první části trojdílného příspěvku jich uvedu několik pro snazší pochopení aktuality významu tohoto slova, kontextu a působení covid-19 na společnost, včetně toho, co slovo a jeho významy napovídají. Milovníci Star Trek si jistě vzpomenou na druhý díl druhé řady stejnojmenného seriálu. Milovníci šachů označují slovem proměna povýšení pěšce, který v průběhu hry dosáhl osmé řady šachovnice, na vyšší figuru stejné barvy. Proměna (dokonalá a nedokonalá) je termín, který se užívá k popisování životního cyklu hmyzu s nepřímým vývojem. V divadle proměna představuje změnu scény během dějství. V reálném životě představuje zásadní změnu podstaty. Naše společnost se nachází v realitě, ve které probíhá zásadní změna podstaty. Umožňuje ji kognitivní kapitalismus, s ním spojená tzv. 4. průmyslová revoluce a arogance ducha loutkovodičů, vůdčích a výkonných elit.

Proto jenom nejrychlejší proměna, kterou představuje smrt, tj., kdy z člověka se stává mrtvola, nebo se octne na prahu tohoto stavu je člověk ochoten zastavit se a začít myslet na změnu hodnot v životě V takové chvíli si totiž uvědomuje, že realita obsahuje i nejnebezpečnější potenciál pro život: proměny války, měnící se podstaty konfliktů a proměny člověka.

Milovníci pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky (1883-1924) znají povídku Proměna vydanou v roce 1915 pod názvem Die Verwandlung. Poprvé vyšla tiskem v říjnovém čísle expresionistického měsíčníku Die Weißen Blätter. V knižní podobě ji ještě v prosinci téhož roku publikovalo nakladatelství Kurt Wolff v Lipsku. Povídka je dostupná i v českém překladu. V originálu je napsána mistrovským způsobem. Proto podle mého by ji měl číst každý mladý člověk dlouho před romány Proces, Zámek nebo Amerika.

Kdybych měl povídku popsat ve zkratce, tak musím říci, že čtenář bude mít při čtení pořád něco k zamyšlení. Proč se Řehoř po proměně skoro vůbec nezajímal o to, že se probudil a byl broukem, ale jak to bude s prací? Proč povídka neobsahuje vysvětlení proměny? Proč jeho mozek zůstal lidský, takže rozuměl všemu, co rodina říkala, ale nemohl jim odpovědět? Proč, když se k němu rodina po proměně chovala odtažitě, nikdy necítil nenávist, ale až do poslední chvíle lásku? Povídka nabízí mnoho otázek, proto její obsah můžeme vykládat různě. Profesor německé literatury na univerzitě v Princetonu Stanley Corngold uvedl ve své knize, česky Komentátorova beznaděj na sto třicet různých možností výkladu. Hodnocení povídky proto může být i diametrálně rozdílné. Já osobně se přikláním k těm, kteří povídku považují za dílo nadčasové. To proto, že pojednává problém odcizení, odlidštění, pocit marnosti, beznaděje a zoufalství. To jsou kategorie, se kterými se setkávám v krásném prostředí Mariánských lázní s bohatou balneologickou tradicí, proměňujícími se hosty a také při zamyšlení o kognitivním kapitalismu a představě o blízké budoucnosti.

V podstatě o samotě v plném lázeňském domě si opakuji, že změna je život doplněná o rychlost. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. A současně se ptám, proč věty oslavující trpělivost, skromnost, ústupnost a stálost z moudrostí lidové slovesnosti mizí. Dřívější – Sedávej, panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě, nahradila panenka sedící u PC nebo telefonu. Snaží prosadit se, podobně jako kdejaká hloupost se snaží porazit dobré myšlenky. Stačí k tomu obratnost a drzost p(r)odat hloupost. Platnost rčení, jehož původ je v latinském ne supra crepidam sutor iudicaret – Ševče, drž se svého kopyta, také zanikla. Svět se natolik proměnil a zrychlil, že pro jeden život jedna práce, byť sebelépe odváděná, nestačí. O tom vím z konce 80 let minulého století z konference EK, na které se diskutovalo o minimálně pěti různých oborech člověka během jeho pracovního života. To jest každých cca 7 let nový obor! Ty vznikají a zanikají a kdo trvá na tom, že se bude držet svého oboru zuby nehty, zanikne spolu s ním. To si neuvědomují pražští hoteliéři a restauratéři zaměření na cizí turisty a vyznavače lásky k pivu a tanci v diskotékách. Již tato skutečnost mluví o nezbytnosti proměny současné politiky i ve spojení s Covid-19, vzdělávacího systému a vybízí k hledání odpovědi na otázku obsahu a objemu individuálních schopností člověka,

Dnešní svět a filozofie neoliberalismu chtějí, abychom byli flexibilní, abychom se dokázali neustále měnit a přizpůsobovat se. Kdysi se také říkalo, že Trpělivost nese růže.  Naše netrpělivá doba s Covid-19, ale i bez něho tohle ale nepřipouští. Dnes již ani v lázních. O tom, že Moudřejší ustoupí, nemluvě. Nabízí se otázky: Je dnes opravdu moudřejší ten, kdo ustoupí? A kam až lze ustupovat, když jsme na okraji propasti? A hlavně komu ustupovat? Když i věta s racionálním jádrem – Spěchej pomalu, nebo přání prezidenta Zemana – Přede mnou byl jeden prezident, který říkal, pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Já jako tento prezident říkám, zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí, vzbuzují úsměv a pohrdání především u části mladé generace. Ne kvůli tomu, že se pan prezident podle mé zkušenosti mýlí, ale především kvůli proměně prostředí a člověka. Ten se snaží svoji vrozenou omezenost ignorovat a oddělit od prostředí, které spoluvytváří. Nachází se v mýtu filozofie neoliberalismu se svým nezkroceným individualismem, egoismem a adorací materiálních statků získávaných z přírody.  Společně uvedené nahradily s pomocí proměňujícího se člověka a kapitalismu odmítaný marxistický kolektivismus bez kritického zamyšlení a analýzy ve smyslu Hegelova pojmu špatného nekonečna, Newtonova pojmu nekonečně malého a Kantova subjektu morální povinnosti.

Kognitivní kapitalismus a covid-19

Tento pár ignoruje obsahy a následky zmíněných tří pojmů a realizuje bezohledně zásadní proměnu společnosti a člověka. Současně potvrzuje pravdu citátu Friedricha Nietzsche: Stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.

Každý z nás dospělých se již alespoň jednou v životě setkal s jevem, kdy byla přijata opatření k vyřešení problému, která vedla k nulovým nebo dokonce negativním výsledkům. Ti u moci opakují tvrdohlavě chyby, pohybují se na stejné a chybné cestě, nevěnují pozornost neúspěchům a návrhům ke změně založených na rozumu, morálce a etice. V daném případě myslím i na Covid-19. Ten rozdělil a atomizoval společnost, která neví, zda příčinou je nekompetentnost specialistů, korupční spiknutí, byrokratické šílenství? O příčině příčin, již nemluvě.

Co by však nebylo příčinou, oficiální média urputně ignorují pravděpodobnost hraničící s jistotou: drastický nárůst omezení v důsledku dobrovolně – povinného očkování nevede ke konci pandemie strachu z Covid-19 a strachu ze ztráty moci, naopak. Vše realizované vede k centralizaci moci, netransparentnosti a ve výsledku ke zničení obrovského počtu lidí, rodin a společenství ve smyslu projektu Velkého resetu a Rady inkluzivního kapitalismu. Krok za krokem se potvrzuje, že proklamovaný humanitární cíl neodpovídá skutečnému. Proto se o něm nemluví a nepíše. Všechny dosavadní akce jsou totiž zcela konzistentní, logické (rozumné) a především účinné. A o to jde loutkovodičům.

Novodobá historie rozdílů mezi deklarovanými a skutečnými cíli, například v Afganistánu, Libyi, Sýrii, ale i v post-perestrojkovém Rusku do doby prezidenství Putina a post-listopadovém vývoji ČR nutí k sebereflexi. To proto, že i ochrana práv dítěte a genderových minorit indikuje, že skutečným cílem je zničení rodiny, obchodování s dětmi atd. Boj proti korupci, rovnost příležitostí nebo zatím ne všude a zcela úspěšný pokus zakázat trestání dětí doma a ve škole neodpovídají deklarovanému cíli: humanizace výchovy a společnosti.

Historie rozdílů mezi deklarovanými a skutečnými cíli dovoluje hodnotit také i krátkou historii očkování proti Covid-19. Cíl se jeví jako dobrý – chránit lidi před nebezpečným virem a překonat epidemii. Ještě před několika měsíci se zdálo, že tento cíl je dosažitelný. Podle renomovaných lékařů vakcína by měla chránit. Politici, lékaři a veřejní činitelé prohlašovali, že byli očkováni a nyní nebudou nemocní. Skutečnost je však zásadně jiná. Dnes víme, že s obranou pomocí vakcíny to není tak jednoduché a jednoznačné. Proto jsou pochybnosti na místě a smysluplné.

Dnes je dokumentárně dokázáno, že i očkovaný člověk může znovu onemocnět Covid-19 a tvrzení expertů – ano, můžete vážně onemocnět, ale bez fatálního výsledku představuje ukolébavku s platností předpovědi počasí. Proto, kdo se vydává na dlouhou cestu, kterou boj s Covid-19 a jeho mutacemi představuje, by měl mít s sebou vybavení nejenom pro dobré a špatné počasí, ale i neočekávané nebo dokonce extrémní situace.

Protože skutečná věda a lékařství jsou posláním vázané etikou a morálkou, a ne obchodní nebo kariérní příležitostí kognitivního kapitalismu je nezbytné ptát a domáhat se odpovědi na otázky. Například: Jaký může být nebo je ten neproklamovaný, utajovaný cíl celé akce, který musí z podstaty věci objektivně existovat vedle proklamovaného cíle? Proč jedna část vědecké a lékařské společnosti ignoruje existující symptomy patologické vědy ve smyslu definice laureáta Nobelovy ceny za chemii v roce 1932 Irvinga Langmuira (1881-1957) a druhá část společnosti se drží nebo je držena v moderní digitální věznici v novém prostředí, které tvoří kognitivní kapitalismus s pomocí proměněného člověka v konzumenta a instrument, sloužícího k udržení a prohloubení rozpolcenosti společnosti? Na otázky se budu snažit odpovědět ve druhé a třetí části Proměn. Mezitím nabízím k zamyšlení tézi: Umění života je v tom, že bys měl zemřít mladý, ale co možná nejpozději. Souhlasu netřeba. 10.07.2021

Proměna (2)

Příklady k zamyšlení

Ve Velké Británii podle oficiální statistiky zemřelo 117 lidí na indickou variantu koronaviru Delta. 50 z nich bylo plně očkováno, 20 dostalo podle britských úřadů první dávku vakcíny. Ukazuje se, že 59,8% lidí kteří zemřeli (na mutaci Delta) bylo očkováno alespoň jednou. Vědci nazývají takový indikátor paradoxem.  Občané právem pochybují o tom, zda vakcíny fungují, zda jsou účinné. Pokud ne, tak o co jde? – ptají se citovaní čtenáři Le Figaro. O paradoxech a protikladech a umění je řešit, deficitu v současném vzdělání, jsem v minulosti psal jasně a několikrát.

V SRN začal spolkový úřad registrovat zprávy a pracovat na objasnění úmrtí po očkování. Zprávy pocházejí z různých zemí, nehledě na skutečnost, že příznivci masového očkování se snaží popírat, někde dokonce i falšovat fakta. Čím více se jich však hromadí, tím obtížnější dnes je skrývat fakta. Proto sílí hlasy odborníků volajících po zastavení očkování, odpolitizování studia problému, zahájení seriózní vědecké diskuse a vyslechnutí argumentů stran. Umlčovat oponenty rozdělené vědecké a občanské společnosti v době, kdy je prokázáno, že očkovaný člověk může nejen sám onemocnět, ale také infikovat ostatní je v protikladu s principy demokracie, svobody slova a základních lidských práv. O lékařské etice, nemluvě.

Při očkování je nutné brát v úvahu kontraindikace (jejichž seznam je poměrně dlouhý) a skutečnost, že nelze očkovat nemocné již proto, že imunita po očkování se nevyvíjí hned. To věděl mého času každý student na lékařské fakultě. I proto je nutné úplně dokončit cyklus očkování a uvědomit si, že v intervalu mezi první a druhou dávkou může nedoočkovaný člověk infikovat další lidi. Podobně jako ten, kdo prodělal onemocnění. Každý nezkorumpovaný odborník na chemické a biologické zbraně může představit důkaz, že vakcína může být stejně, podobně nebo dokonce více nebezpečná než samotný virus.

V Ruské federaci se vyslovili lékařské kapacity proti povinnému očkování nehledě na politiku vlády, v jejímž jádru je pořad ještě hodně členů vlivné páté kolony. Ta plní úkol a musí být aktivní, protože se blíží volby do Dumy a nespokojenost především mladých a egoisticky naladěných občanů neznajících fakta představuje potenciální šanci na změnu politiky v RF, i když podle mého hodnocení nereálnou. Politickou korektností infikovaná EMA pracuje pomalu a na objednávku proti-Sputnik V naladěných vlád některých členských států EU snažících se současně diskreditovat vakcínu a tím podporovat pátou kolonu. Po volbách v SRN a kritice voleb v RF ze strany EU mnohé utichne, protože proměna v geopolitice, na bojištích a v samotné EU bude pokračovat. Proto počítám s prodloužením protiruské hysterie a hrou se strachem. Ty staví a budou i nadále stavět do stínu možná nejdůležitější varování. Jedno z nich pochází od nejvyšší autority v oblasti virologie, francouzského nositele Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství (2008) Luka Montagniera (1932).

V rozhovoru 21. května 2021 řekl, že křivka úmrtnosti na nebo s Covid-19 prudce vzrostla ve stejnou dobu, kdy začalo masové očkování. Taková a podobná situace je ve všech zemích, ve kterých se aplikuje politika dobrovolně-povinného očkování a mýtů. Je to očkování, které vede k vytvoření nových kmenů, a o kterém se v oficiálních médiích nemluví, nejenom v české kotlině. Výjimku představuje vedoucí lékař oddělení intenzivní péče VFN doktor Martin Balík. Ten v podstatě tvrdí to, co říkám od samotného začátku pandemie strachu z Covid-19, že by se u lidí s prodělaným Covidem-19 měla před očkováním zkoumat hladina protilátek. A že by se neměli očkovat lidé, kteří krátce předtím nemoc prodělali, a epidemie neskončila. Doktor Balík to považuje za nebezpečné. Naposledy se ohradil proti postupu Ministerstva zdravotnictví, které od 25. června umožnilo podání vakcíny všem pacientům s Covid-19 okamžitě po ukončení povinné izolace: Při důvodném podezření, že má člověk dostatek protilátek, by se jejich skutečný stav měl před očkováním zjistit. Problém je totiž v tom, že pokud má Luc Montagnier pravdu, znamená to, že očkování proti Covid-19 může přispět k růstu epidemie. Virus bude navíc mutovat a bude odolnější. Objevily se již kmeny Delta a Delta Plus, ale i California a nový virus v Rusku. Ten SZO (WHO) odmítla nazvat ruským virem. Ví asi dobře, proč tak udělala nehledě na skutečnost, že všechny mutace jsou vysoce virulentní, infikují mladší lidi, nejsou smrtelnější, ale schopné vyvolávat strach. Ten hraje v každé válce, a je jedno o jaký typ války se jedná, jednu z hlavních rolí. Proto moc se strachem ztráty moci v zádech potřebuje zastrašenou společnost s nekriticky myslícími občany a mít ji pod kontrolou.

Před několika dny se přihlásili ke slovu další lékaři, kterým se podařilo proniknout do informačního pole, a říkali podobné. Například šéf berlínského institutu Robert Koch řekl: Čím více očkování provádíme, tím více mutací budeme mít. Podle analytiků berlínské kliniky Charite bylo zatím objeveno více než 12 tisíc mutací koronaviru.

Již v Novosibirsku před téměř 40 roky jsem dostal na cestu životem od akademika Vlail‘ Petroviče Kaznačejeva a jeho kolegů, že během epidemií je očkování nepraktické a riskantní. Že průběh onemocnění bez symptomů závisí od zvláštností imunity každého člověka. Že nemocní bez symptomů mohou infikovat mnohem více lidí než ti se symptomy. Jinými slovy a zjednodušeně formulováno: tolerantnost imunitního systému k virům je nevyzpytatelná.

Již proto značný počet monoklonálních protilátek, které byly vyvinuty proti dnes známým mutacím buď v důsledku nemoci, nebo v důsledku očkování nemůže správně působit. Výsledkem je pokles účinnosti vakcíny například proti indickému kmeni 1,5-2,5krát. Proto i Forbes píše: Země s nejvyšší mírou očkování na světě – včetně čtyř z pěti nejvíce očkovaných – bojují proti šíření ohniska koronaviru, které je na obyvatele vyšší než prudký devastující výskyt Indie, což je trend, který nechává odborníky pochybovat o účinnosti některých vakcín. A pozorovatelé portálu WorldNetDaily docházejí k závěru, že existuje vztah mezi zahájením očkovací kampaně a zvýšením počtu úmrtí, a zároveň naznačují, že tyto údaje nejsou k dispozici v oficiálních statistikách. A nabízejí vysvětlení: To nezapadá do „oficiálního příběhu“ o vakcínách, proto se rozhodli tento příběh vymazat “úplně.“

Nepříjemné otázky

Z mnoha nabízejících se otázek nabízím dvě: Jaké chování moci odpovídá nebo by mohlo odpovídat proklamovanému cíli zastavit pandemii? Existuje nějaký jiný cíl, než ten oficiálně proklamovaný? Jsem samozřejmě daleko od toho, abych si myslel a dokázal, že každý, na kom závisí politika boje s Covid-19 sleduje některé ze skrytých nebo osobních cílů. Že ale existuje oficiálně proklamovaný a neproklamovaný cíl dokazují logické myšlení a základní znalosti analytické práce. Dokazuje to i existence lidí, kteří mají jiné cíle a nemají problém s jejich sdílením ve světě.

Dokazují to sami a dobrovolně, bez studu a skrývání. Klaus Schwab (1938), zakladatel a prezident Světového ekonomického fóra (WEF Davos) je jedním z nich. Jasně a srozumitelně sdělil: Pandemie nám dává šanci: představuje vzácnou, ale omezenou příležitost přemýšlet, znovu objevit a restartovat náš svět… Někteří lídři v oboru a vyšší vedoucí pracovníci mohou být v pokušení srovnávat restartování s restartováním v naději, že se vrátí do normálu a obnoví to, co fungovalo v minulosti: tradice, osvědčené postupy a obchodní praktiky. Stručně řečeno, návrat k práci jako obvykle. To se nestane, protože se to nemůže stát, dokud nezačne trvalé hospodářské oživení. To se nestane, dokud nebude nalezena vakcína.

Problém je v tom, že máme více vakcín, než si jeden mohl před rokem představit, ale konec eposu nejenom nepřišel, ale ani se neočekává. EU, RF, ČR a další státy se stále spoléhají na očkování. Ale pokud má pravdu Luc Montagnier a další vědci, potvrdí se výskyt nových kmenů a na podzim bude oznámen nový lockdown.

Ne nadarmo slovinský premiér již varoval, že Evropa se musí připravit na čtvrtou vlnu koronavirů. Proto byla zahájena nová informační a psychologická kampaň včas před volbami v SRN, Ruské federaci, ČR a jinde, jako část probíhající války za proměnu systému a proměny hodnot. Ve válce, podobně jako ve volebních kampaních se lže jako nikdy. Nebožtík Winston Churchill hlásal, že Lež oběhne půl světa, dřív než má pravda příležitost si natáhnout kalhoty. Adolf Hitler, že Obrovské masy lidí mnohem snáze uvěří velké lži než malé, a Albert Einstein konstatoval, že Lež se nastoluje jako světový řád.

Ve vznikajícím novém světovém řádu podle receptu Velkého resetu a Rady inkluzivního kapitalismu je lež známkou a současně prohloubením plánovaného odcizení člověka. Ten tvoří část a proto současně i oběť, například turismu. Jemu předpověděl osud před rokem Klaus Schwab slovy: Až 75% nezávislých restaurací nemusí odolat následným výlukám a sociálnímu distancování. Uzavření se dotkne nejen restaurací a jejích zaměstnanců, ale také všech podniků působících v této oblasti: dodavatelů, zemědělců a řidičů nákladních vozidel.

Proto se přirozeně nabízejí otázky: Není drastický nárůst omezení, včetně důsledků povinného očkování částí projektu Velký reset? Jak souvisí omezení občanské společnosti s úkoly definovanými v ústavě a s přísahou politiků? Ti mají přece posilovat suverenitu, hospodářský rozvoj a zvyšovat blahobyt obyvatel? Nabízí se ale i vzpomínky. Na příklad na Ralpha Waldo Emersona (1803-1882) amerického filozofa, esejisty a básníka: Být sám sebou ve světě, který se neustále snaží z vás udělat někoho jiného, je největším úspěchem. A také na Arthura Conan Doyle (1859-1930), skotského lékaře a spisovatele: Je to má stará zásada, že jakmile vyloučíte nemožné, všechno ostatní, co zbude, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda. Souhlasu netřeba. 10.07.2021

Proměna (3)

Špatné nekonečno

Nový kmen – zvýšení výskytu – nový lockdown – očkování – nové kmeny – opět lockdown – opět očkování. Tak lze zjednodušeně popsat, co se děje a bude v představitelné budoucnosti dít ve světě, dokud nebude znám a přiznán vítěz ve válce, nebo strach u jedené z válčících stran si nevynutí jednání o kapitulaci. Podobně lze vysvětlit Hegelův pojem špatného nekonečna.

I v případě Covid-19, jeho řízení současnými, korupcí rozpolcenými elitami lze aplikovat pojmy Hegelovy vědy o logice. Pro doplnění ale uvádím a opakuji již dříve zmíněný, Newtonem zavedený pojem nekonečně malého. Newton pouze negoval konečné veličiny, aniž by dostatečně jasně vymezil, co taková veličina je a jaký má vztah k veličinám ostatním.

Pro současnou situaci a přístup k řešení problematiky Covid-19 platí, že špatné nekonečno je fakticky nekonečno vzniklé pouhou negací konečnosti. Jinými slovy, jedná se o popírání skutečnosti a faktu, a ve výsledku o již zmíněnou aroganci ducha loutkovodičů, vůdčích a výkonných elit. Ty nevědí jak dospět k obecným problémům logiky a k otázce, jakou roli v našem poznání a jeho vývoji zaujímá spor. Tím jsem zpět v úvodu části Proměna (1), významu povídky Proměna v kontextu Covid-19, výzvám pro politické elity a závěrečné části trojdílného příspěvku.

Řehořova proměna v brouka a proměna člověka s pomocí Covid-19 není šifrou beznaděje, ale nápovědou k osvobození se z moderního provozu kognitivního kapitalismu a digitálního vězení a budování nové společnosti beroucí na zřetel historii, udělané chyby a nezbytnost morálky a etiky v práci, výuce a výchově. V digitálním vězení jsou dnes uzavřeny všichni členové našich rodin, podobně jako v povídce Proměny členové rodiny Řehoře. V nové společnosti by mohla existovat reálná šance odkrývat bílá místa, skončit s falšováním obrazu minulosti tak, aby odpovídal politické korektnosti a nastolit podmínky pro život zde a nyní, tak jak to učí Konfucius. Po té bude srozumitelné i velké většině občanů, že omezená mobilita nás v podstatě osvobozuje a vybízí objevovat a vidět věci, které jsme v běhu jinam neviděli a neuvědomili si.

Kognitivní kapitalismus dnes a v současných podmínkách představuje konečnou fázi realizace přeměny marxistického kolektivismu v kapitalistický individualismus a potvrzuje současně novému duchu doby neodpovídající marxistický předpoklad, že hospodářské a jiné vztahy, které jako lidé navazujeme pro získání materiálních statků, jsou základnou všech ostatních společenských sfér a jejich vzájemných funkcí. Na druhé straně kognitivní kapitalismus a Covid-19 dokazují, že neoliberalistické autonomní individuum a s ním spojená filozofie racionálního kalkulu maximalizace zisku, schopnost postarat se sám o sebe a filozofie svobodného rozhodování proměňovat sebe a svět podobně jako Marxovo učení o universální spáse neodpovídají zmíněnému novému duchu doby. Proto je možné nazývat je mýty.

Covid-19 a s ním spojená drastická omezení zdravých občanů a občanské společnosti dokazují, že autonomní a tvořiví jsou pouze někteří a to v malém počtu. Stačí vedle mnoha příspěvků na téma Zelený úděl si nastudovat Rooseveltův Nový úděl, aby i člověk málo myslící v kontextu se sám přesvědčil o tom, že prakticky všechny poválečné projekty nesly náklady neschopných a neproduktivních lidí. Proto ta zadluženost rodin a státu, blahobyt na dluh a mutující strach.

Roosevelt a jedna část schopné následnické minoritní elity, kterou je možné nazvat otrokáři, se již dlouho snaží osvobodit se od břemene, které představují neschopní, neproduktivní a dluh. Uvedené skupiny občanů je možné nazvat otroky. Druhá část schopné minoritní elity, kterou reprezentuje například americký spisovatel a novinář indického původu Fareed Rafiq Zakaria (1964) se nesnaží osvobodit od zmíněného břemene a dluhu. Naopak, požaduje další privatizaci zbytku státu, osvobození od hrazení ztrát a provozních nákladů kognitivního kapitalismu a pokračovat v budování silných a efektivních států schopných zajistit sociální, sanitární, ekologickou a vojenskou bezpečnost podle modifikovaného Rooseveltova Nového údělu.

Problém je ale v tom, že modelu kognitivního kapitalismu je již rozdělen mezi USA, RF a ČLR a obě části zmíněné západní minoritní elity se vnímají jako nadlidé. Částečně je tomu i v RF, kde je komplexní situace ve státním aparátu a pro Kreml cesta trnitá. V ČLR se vlastníkům modelu přistřihávají křídla a brzo přijde doma, kdy nebudou tak jednoduše získávat kapitál na amerických burzách. Proto si západní spoluvlastníci modelu kognitivního kapitalismu dovolují dráždit společnost pseudo-privátními projekty a plány a chováním, včetně letů na Měsíc či Mars a podobně. Ex- Amazon CEO Jeffrey Preston Bezos (1964) plánuje letět za několik dní s několikrát NASA odmítnutou babičkou do vesmíru. O projektech a plánech Elona Reeve Muska (1971), zakladatele kosmické společnosti SpaceX a automobilky Tesla, nebo plánu Sir Richarda Charlese Nicholase Bransona (1950) nemluvě. Branso plánuje letět (v době korektury textu 11.7 odstartoval) jako první privátní osoba-turista pod Kármánovu hranici mezi zemskou atmosférou a kosmickým prostorem. Hranice je určena výškou 100 km nad povrchem Země, jejím autorem je Theodore von Kármán (1881-1963), inženýr – thermodynamik maďarsko-amerického původu. V současné době je hodnota 100 km uznávána Mezinárodní leteckou federací.

Pro nás obyčejné lidi platí, že Covid-19 se vším, co známe, neznáme a co ještě přijde, působí jako instrument kognitivního kapitalismu, který napomáhá realizovat proměnu svobody a neomezené seberealizace individua, jako základních kamenů neoliberalismu do digitálního vězení, dobrovolně-povinných nekonečných omezení a závislostí všeho druhu. V novém vězení jsme pro útěchu ducha dostali od otrokáře nabídku a příležitost rychle se vzpamatovat a naučit se, co znamená pravěká, netvůrčí a nevznešená reprodukce holého života. Nevím, kolik z nás si je této nabídky a příležitosti vědomo. Protože příležitosti se neopakují, potřeba se rozhodnout se zvětšuje a sílí.

Jestliže v povídce Proměna Řehoř se časem naučil pohybovat a žít a objevil dříve netušené schopnosti, to dnešní, k IT, mobilu a komputeru přivázaný proměněný nebo proměňující se člověk má možnost uvědomit si nebezpečí iluzí, které produkuje kognitivní kapitalismus a nesprávně pochopený a neadoptovaný k novým podmínkám marxismus. Zde se opět nabízí ČLR, nové úkoly komunistické strany ve sféře duchovnosti a učení Konfucia a Kanta jako reference a poznání, že skutečnou základnou lidské existence a pokroku je sféra plození, rození a pěstování života. Proto je nezbytné přiznat a vysvětlovat mladým generacím, co představuje objektivní omezení lidského života, nesmyslnost utopie pokroku a věčného růstu a proč je nezbytné pečovat o duchovnost a ducha času, individuálně a společně.

V tomto smyslu nabízí Covid-19 a s ním spojená omezení politikům všech barev širokou skálu možností za předpokladu, že si uvědomí nemožnost oddělit vnitřek od vnějšku, organismus od prostředí, a že iluze všemoci je vždy spojena s pocitem bezmoci. Popírání uvedeného představuje totiž ignorování historie a skutečnosti, že ex-kolonialismus a odpovědnost každého z nás nesou v sobě povinnost přiznat si, že současný blahobyt a rostoucí privátní a veřejný dluh zatěžují ekosystémy Planety daleko víc, než jsou schopny řešit iluze o zeleném údělu a podobné mýty, včetně Velkého resetu.

Hájení národních a evropských hodnot a opakování mýtu o suverenitě jednoho a malého národa znamená zavírat oči před splátkou dluhu, který tvoříme sami, i když nevíme, kdy bude jeho konec a kdy nám bude vystaven účet. O vládní nebo EU strategii východu ze situace, kterou musí obsahovat každý investiční plán, nemůže být řeči. Jeví se mi proto nezbytné konečně připoutat se jako v letadle před přistáním v naději na bezproblémové a v křesle poslouchat Bacha. Jeho Goldenbergovy variace spojují nejenom mé srdce s Vesmírem, ale také ukazují cestu, jak v době proměny lze získat skutečnou svobodu, která otrokáři s rozumem nezpůsobí radost z proměn, které inicioval. Otrokář sám bude žít ve strachu až do smrti, nebude mít čas přemýšlet o změně hodnot a proto neuvědomí si, že dům je tam, kde je naše mysl spokojená. Souhlasu netřeba. 10.07.2021.

Jan Campbell