Blouznění pupku světa – českého Senátu
Nelze se zbavit dojmu, že cesta předsedy Senátu Vystrčila, vyhovovala spíše americkým, nežli českým národním zájmům. Jsou to Spojené státy, které vedou, teď ve zmrazené podobě, obchodní válku s ČLR a vyhlašují ji za největšího globálního světového soupeře.
Pravda je ovšem taková, že čínská ekonomika projevuje dlouhodobě mimořádně vysokou dynamiku a americká podstatně nižší. Američanům se hodilo najít někoho ochotného, kdo by politickou izolaci Tchaj-wanu prorazil. A to měl být předseda českého Senátu. Nechápu, jaký zájem na tom naše republika má, protože tím omezuje své možnosti pro širší uplatnění dohody o strategické spolupráci, kterou před pár lety uzavřela ČR s Čínou.
Dám příklad jedné takové možnosti. Republice půjde o to, dostat sem v krátkém čase po pandemii co nejvíce zahraničních turistů tak, aby v nejkratší možné době celé odvětví hotelnictví a cestovního ruchu začalo opět prosperovat. O ruské turisty v masovějším měřítku jsme přišli zřejmě na dlouhá léta…
V roce 2019 zamířilo do ČR 600 tisíc čínských turistů. Tedy zhruba desetina z celkového počtu turistů, kteří se z Číny vypravili směrem do Evropy. Byl to náš velký úspěch. A bylo to díky tomu, že v roce 2019 fungovaly tři letecké linky mezi Prahou a čínskými velkoměsty Pekingem, Šanghají a Čen-tu.
A pokud necháme řádit v této oblasti ideology typu Hřiba či Vystrčila, Číňané převedou své letecké linky do destinací s přátelštějšími vládními garniturami, které se jich dožadují (Vídeň, Budapešť).
Včera už zase Vystrčil řádil. Vyhlásil vůdkyni běloruské opozice Cichanovskou za zvolenou prezidentku této země. Není žádných pochyb o tom, že v Bělorusku vládne diktatura anebo možná spíše tvrdý autoritativní režim, jehož legitimita je nízká. Ale pokud zpochybňujeme volby Lukašenka prezidentem Běloruska, jakou legitimitu by mělo „určení“ Cichanovské prezidentkou? Žádnou. Jsou to ze strany Vystrčila ostudné výkřiky propagandistického charakteru, které jsou trapnými zásahy do zahraniční politiky českého státu.
Je to podobné, jako před časem s Venezuelou. Nechali jsme se vmanévrovat některými našimi spojenci, kterým jsme chtěli udělat radost, do situace, že jsme vyhlásili prezidentem Venezuely hlavního představitele jejího zákonodárného sboru Guiadóa. Ale u moci je fakticky stále dosavadní prezident Maduro, který sice určitě není vzorem demokracie, ani zářivé inteligence, ale svou moc pevně drží.
Sankce, které Západ uvalil na tuto nešťastnou zemi, se promítají do osobního života každého občana Venezuely. A papaláši u moci si vcelku bezstarostně žijí dál…
Odporný útok na prezidenta
Senátor Fischer se v zájmu své opakované prezidentské kandidatury pouští do stále ostřejších, ba přímo sprostých útoků vůči současné hlavě státu. Vytváří benchmark politické kultury, jak se mohou chovat lidé, kteří budou v opozici vůči jeho politickému směru, pokud on sám bude jednou zvolen prezidentem republiky (což se, jak doufám, nestane). Každà akce budí protiakci. Mluvit o současném prezidentovi jako o někom, kdo to nemá v hlavě v pořádku, je nechutné. Neříkám, že s prezidentem vždy souhlasím, ale co vím jistě, téměř nikdy nesouhlasím s politickými postoji senátora Fischera. Aby senátní výbor, který ostatně není složený z lékařů – psychiatrů posuzoval, zda je prezident Zeman schopen vykonávat svou funkci anebo že je dezorientovaný, je fujtajbl.
V tomto nebo v příštím týdnu páni senátoři projednají tento výtvor senátního zahraničního a bezpečnostního výboru, napadající Zemana, na plénu Senátu. Je dobře, že předvedou celé republice, jaká atmosféra nenávisti, netolerance a okřikování vůči jiným názorům by v zemi zavládla, pokud by tito lidé po volbách do sněmovny měli možnost se ujmout vlády a ovládnout republiku. Bylo by to holé neštěstí.
