Rychetský to opět přehnal
Myslím, že jsem dobře zorientován např. v německém veřejném životě. Znám jejich politické strany, jejich politický systém, jejich uvažování a z minulosti i některé osobnosti nemecké politiky, včetně dvou kancléřů. Přesto bych marně přemýšlel, kdo je předsedou německého Ústavního soudu v Karlsruhe. Němečtí zákonodárci měli podobně jako čeští před téměř třiceti lety záměr, aby byl německý Ústavní soud co nejdál od politických center a center moci. Čeští zákonodárci se domnívali, že odložení Ústavního soudu do Brna stačí k tomu, aby se tato instituce do ničeho moc nemíchala. A aby nebyla pod politickým vlivem kohokoliv.
Předseda Ústavního soudu Rychetský je ovšem zvláštní případ. Byl ministrem, místopředsedou vlády (dvakrát), je bývalým disidentem a patrně se domnívá, že jemu či zájmové skupině, ke které patří, republika jaksi náleží.
Kdo má dobrou paměť, tak si vzpomene, jakým gangsterským způsobem před parlamentními volbami v roce 1990 spolu s J. Rumlem likvidovali, těsně před otevřením volebních místností a v době volebního klidu zbraní, předsedu lidové strany Bartončíka a s ním i naděje lidové strany na lepší volební výsledek.
V roce 2009 to byl Rychetský, coby předseda Ústavního soudu, kdo spolu s několika svými pochopy zorganizoval v této soudní instituci protiústavní rozhodnutí, kterým byly de facto zrušeny mimořádné volby, určené na říjen 2009, a to rozhodnutím – ústavní většinou – dvou parlamentních komor. Vůle lidu se tak nemohla projevit a vzhledem k tomu, že by volby, podle všech tehdy dostupných průzkumů, vyhrála levice, můžeme říci, že se jednalo vlastně o státní převrat.
Počátkem tohoto roku vstoupil Rychetský znovu do hry a zrušením několika ustanovení volebního zákona donutil parlament k jeho úpravě. Protože mu to už ale tolik nemyslí a nedokáže anticipovat ani krátkodobé vývojové trendy ve společnosti, vypadá to, že se mu krásně povedlo zkomplikovat život především – stranám pravice. Díky jím prosazeným úpravám volebního zákona totiž bude volební výsledek těch volebně nejsilnějších stran rozmělněn a vše nejspíš povede k volebnímu patu. Na jedné straně budou po volbách mandáty pravostředových stran a na druhé straně mandáty levice a populistu. Ti druzí mohou nakonec získat mírně navrch. Ale i pokud nezískají, tak každá vládní většina, která se snad ve sněmovně vytvoří, bude velmi křehká. A udržet dlouhodobě u moci např. vládu pěti stran a třeba i celé volební období, to prostě považuji téměř za nemožné.
Rychetský tedy svým vstupem do politiky zkomplikoval tvorbu budoucích vládních většin a tedy i stabilitu vládních většin, a to prosazením změn volebního zákona. Česká politika tak bude ještě rozbředlejší, než je nyní.
V neděli si Rychetský zchladil žáhu na ministryni spravedlnosti M. Benešové. Že prý nemá co zasahovat do práce státních zástupců, či vyhrožovat nejvyššímu státnímu zástupci. Pravice vnímá pozici nejvyššího státního zástupce jako klíčovou pozici v soudní soustavě a proto bude hledat vši na každém novém kandidátovi, kterého předloží vládě ke schválení ministryně spravedlnosti Benešová. Samozřejmě bude hledat příležitosti také k útokům na M. Benešovou samotnou.
Žijeme ve srandovní zemi. Demonstrace milionchvilkařů, i když nijak zvlášť zatím navštívené, demonstrují ve prospěch údajné nezávislosti justice a zejména státních zástupců. Chápu všechno možné. Chápu demonstrace proti drahotě, zdražování, hloupému sociálnímu zákonodárství, zjevné korupci apod. Ale abychom našli kromě ČR ještě jeden stát na světě, kde se demonstruje za prokurátory, to opravdu nepovažuji za možné. P. Rychetský na tom ale nic divného nevidí.
