Otevřený dopis Jany Machové české vládě

Otevřený dopis

Úřad vlády České republiky
nábřeží Edvarda Beneše 4
Praha 1 – Malá Strana
PSČ 118 01

Vládní činitelé,

ředitel BIS pan Koudelka prohlásil, že v „kauze Vrbětice“ jsme se zachovali hrdě a sebevědomě. Pan Koudelka nemá pravdu. Z celého případu bylo okamžitě jasné – ještě dříve, než dozněly televizní komentáře – že se jedná o Dukovany a Sputnik V.

Tomáš G. Masaryk kdysi řekl, že z Čechů se stal národ lokajů. Bohužel, tento výrok TGM se stal krutou pravdou. Náš stát, vláda se nechovala hrdě a sebevědomě, naopak prokázala servilnost a zbabělost. Vládní činitelé srazili podpatky v poníženém předklonu. Česká republika „nesmí zlobit“, protože by pohněvala svého pruhovaného velkého  „velkého poručníka“. Nejvíce křičí ti, jejichž strany mají na svědomí zločinnou privatizaci, rozkradení hospodářského potenciálu a krádež století – dar církvi.

Dukovany byly pouhým horkým bramborem. Západní firmy by totiž přišly o velký zisk, kdyby byl Rosatom přijat do výběrového řízení. Nyní je Rosatom vyřazen a ČR přijme mnohem dražší projekt. Zaplatí to pochopitelně občané. Také je zde Nord stream II, jehož dokončení je touto kauzou na pochybách. Další „bolestí“ je Sputnik V. Farmaceutické západní firmy by rovněž byly velmi zkráceny na zisku. Mnoho zemí aplikuje Sputnik V svým občanům, velký zájem mají též další země, i západní. Ale ČR nesmí ! Nechť tedy umírají další nemocní přesto, že je jim nabídnuta pomoc.

Ve Vrběticích došlo k velkému neštěstí, při němž zahynuli 2 lidé. Ale jak je možné, že takový obrovský arzenál, navíc soukromé firmy, může být uložen na našem území? Věděla vůbec BIS, věděl pan starosta obce o množství a síle uskladněné munice? Je též s podivem, že od prvního vyšetřování případu věc utichla a objevila se nyní po sedmi letech. I kdyby dva agenti měli na svědomí výbuch munice, zabránili by vlastně dalším zabijáckým akcím. Vždyť zbraně měly být dodávány též na Ukrajinu.

Označování Ruska za agresora, který „anektoval Krym“ je nepodložené a nepravdivé. Krym historicky patřil Rusku, než ho N. Chruščov „daroval“ Ukrajině. Rusové žijící na Krymu referendem v souladu s ústavou prokázali, že nechtějí žít ve státě, kde uctívají vrahy Banderu, Vlasova, kde bují neonacismus a vůbec nejodpornější jevy, vyskytující se v lidské společnosti. Proto mnoho Ukrajinců odchází ze své vlasti a hledá živobytí v cizí zemi. Dokladem toho je, kolik Ukrajinců již žije v ČR. Spatřovali jsme v nich nešťastné, zbídačelé lidi, se kterými máme společnou slovanskou krev, kteří hledají záchranu u nás. Bohužel, mnozí Ukrajinci se zde začali chovat jako v kolonizované zemi.

Z pohledu obhájců teze o „anexi Krymu“ by vlastně po válce také ČR „anektovala pohraničí“. To nám ale Němci ukradli a Čechy z něho vyhnali. My jsme si ale vzali to, co bylo od počátku dějin českého státu naše. Rusko učinilo totéž. Jak je však možné, že Západ sočí na Rusko, přitom toleruje skutečnou anexi Kosova? Ruská federace od České republiky utržila již tolik urážek – např. pomník s tankem, maršála Koněva a další – které byly vyvolány v mnoha případech „pidimužíky – že RF toto vše nepřejde bez odezvy. Vyhošťování ruských diplomatů je ubohé a směšné gesto. Poprvé musím dát za pravdu V. Klausovi, který řekl, že celá kauza Vrbětice je humbuk.

Neustálé provokace Západu, vyvolávané služebnými státy v područí diktátu Ameriky, mohou mít „zásluhu“ na tom, že se toto dění může zvrhnout ve světovou katastrofu. Jenže pak už nebude třeba hledat viníka.

Jana Machová , v Příbrami, dne  23. 4. 2021