Mojmír Babáček: Nekončící ukrajinská válka

Ve středu 14.1.2026 oznámily ukrajinský Národní protikorupční úřad (NABU) a Zvláštní protikorupční prokuratura (SAP) dlouholeté ukrajinské političce předsedkyni strany Batkyvščina (Vlast) Julii Tymošenkové, že je podezřelá z toho, že zavedla systém pravidelných dlouhodobých plateb  poslancům své strany za to, že hlasovali pro určité zákony nebo proti určitým zákonům.

Jako důkaz NABU zveřejnilo nahrávku, na které Julie Tymošenková posuzovala s nejmenovaným ukrajinským poslancem ze své strany systém výplat za konkrétní hlasování v parlamentu. Dne 12. ledna před hlasováním o odvolání z funkce ministra obrany Denise Šmyhala a prvního  náměstka předsedy vlády a ministra digitální transformace Michajla Fedorova, Tymošenková na nahrávce řekla platíme „deset“ za dvě zasedání, platíme po podpisu za dvě zasedání. Tymošenková v rozhovoru zdůraznila: „Hlasujeme za odvolání z funkcí a nehlasujeme za jmenování“. Ve stejné době navrhoval Volodomyr Zelenskyj  odvolání Denise Šmyhala a Michalja Fedorova z jejich funkcí. Dne 13. ledna  ukrajinský parlament schválil propuštění z funkce ministra obrany Denise Šmyhala a propuštění z funkce náměstka předsedy vlády a ministra pro digitální transformaci Michajla Fedorova. Vznikala tedy otázka, kdo byl konečným objednavatelem a plátcem za hlasování poslanců strany Batkyvščina, když o odvolání těchto ministrů z vlády žádal parlament Volodomyr Zelenskyj. NABU ani SAP tuto otázku ve svém obvinění neřešily buď proto, že neměly nahrávky rozhovorů, ve kterých byla tato hlasování objednána, a nebo proto, že nechtěly útočit na ukrajinského prezidenta.

Logika této otázky ale byla tak jasná, že vyvolávala i otázku, odkud NABU a SAP tuto nahrávku obdržely a kolik těchto nahrávek bylo, když obvinily Julii Tymošenkovou ze systematického uplácení poslanců strany Batkyvščina. Další důkazy, než tento jeden telefonický rozhovor nebyly zveřejněny. Všechno nasvědčuje tomu, že ukrajinské politické špičky jsou stejně prorostlé korupcí jako za vlády proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Připomeňme si jenom, že v létě roku 2025 schválil ukrajinský parlament, na návrh Volodomyra Zelenského, většinou hlasů zákon, kterým byla zrušena nezávislost protikorupčních orgánů na státní moci. Připomeňme si také, že Evropská unie v té době neusilovala o odvolání prezidenta Zelenského, po tomto jeho kroku, z prezidentské funkce.

Každopádně vyšetřování korupčního jednání Julie Tymošenové nevedlo k obvinění Volodomyra Zelenského a Volodomyr Zelenskyj tak může pokračovat ve válce proti Rusku o území, která se v průzkumech veřejného mínění před rokem 2014 nikdy nehlásila k Evropské unii a dokonce povstala proti tomu, aby se stala její součástí – tedy Doněckou a Luhanskou oblast Ukrajiny.

Podle průzkumu veřejného mínění, zveřejněného 2. 2. 2026 Kyjevským mezinárodním sociologickým ústavem, bylo 50% Ukrajinců proti tomu, aby Ukrajina odevzdala Rusku Donbas a 40% jich bylo pro to. Ale podle průzkumu ukrajinského veřejného mínění provedeného britským Gallupovým ústavem v létě roku 2025 bylo 69% Ukrajinců pro ukončení války i za cenu územních ústupků. Který z těchto ústavů byl důvěryhodnější, když ukrajinský průzkum byl proveden ukrajinským ústavem za válečného stavu?

Ukrajinská armáda může v současné době dál bojovat o Donbas jenom díky tomu, že v tom ukrajinskou vládu podporuje Evropská unie. USA by Donbas v současné době přenechaly Rusku, aby ho získaly na svou stranu v boji o moc s Čínou. Protože ale v boji o moc s Čínou potřebují i spojenectví EU, ustupují podpoře EU Ukrajině ve válce o Donbas, která svou podporu staví i na tom, že Volodomyr Zelenskyj odmítá Donbas dobrovolně předat Rusku.

Pro Zelenského je pokračování války cestou, jak zůstat na Ukrajině u moci a nebýt vystaven obviněním, že se podílel na korupci ukrajinské vlády. Podle průzkumu veřejného mínění, provedeného Kyjevským mezinárodním ústavem pro sociologii 4. února 2026, si 42% Ukrajinců myslelo, že po válce by neměli zůstat u moci lidé, kteří v současné době řídili Ukrajinu, zatímco 48% Ukrajinců si myslelo, že vládnou odborníci, kteří by měli u moci zůstat .  Tato čísla by se ale snadno mohla změnit v neprospěch současné vlády během pokračování vyšetřování ukrajinských protikorupčních orgánů v už otevřených kauzách.

Nově jmenovaný ukrajinský ministr obrany Michajlo Fedorov přiznal v ukrajinském paralamentu, že z ukrajinské armády dezertovalo asi 200 tisíc vojáků a vojenské službě se úmyslně vyhýbají další 2 miliony Ukrajinců a desítky tisíc jich před válkou uteklo za hranice.  Odhaduje se, že na Ukrajině je ve zbrani asi 730.000 vojáků .

Velitel ukrajinské armády Alexandr Syrskyj řekl 6. 2. 2026 na tiskové konferenci, že 90% mobilizovaných vojáků obstarávají ukrajinské vojenské správy. Mezi Ukrajinci tedy o dobrovolnou účast ve válce není velký zájem.  Vojenské správy „mobilizují“ muže ve vojenském věku na ulicích i v zábavních podnicích nebo posilovnách.

V posledních dnech se skoro každý den v ukrajinských novinách objevují zprávy o napadení příslušníků vojenských správ, mobilizujících vojáky do ukrajinské armády nebo zprávy o fyzických útocích příslušníků vojenských správ na mobilizované muže.

V Oděse 4. února večer na ulici požádala skupina příslušníků vojenské správy a policistů muže ve vojenském věku o jeho vojenské dokumenty; ten na ně vystříkal nádobku s pepřovým sprejem, jednoho z vojáků bodl nožem a potom utekl.

V Černovcích příslušníci vojenské správy, společně s policisty, zastavili 7. 2. 2025 auto a prověřovali vojenské doklady jeho pasažérů.  Jeden z nich je odmítl předložit a příslušníka vojenské správy zranil tak, že musel být převezen do nemocnice.   V Dněpropetrovské oblasti zadržela ve stejný den policie tři příslušníky vojenské správy, které podezřívala, že zabili několika údery včetně úderu do hlavy 55 letého muže, kterého chtěli mobilizovat. Ve městě Čerkasy v Čerkasské oblasti hodil 9.2.2026  padesáti pěti letý muž zřejmě granát do skupiny pracovníků vojenské správy a policie, kteří ho požádali o jeho vojenské dokumenty. Pracovníci vojenské správy nosili na sobě kamery, které snímaly průběh jejich akcí. Muž byl potom zadržen zvláštní policejní jednotkou a hrozilo mu doživotní vězení .

Zplnomocněnec ukrajinského parlamentu pro lidská práva Dmytro Lubinec oznámil 9. 2. 2026, že v roce 2025 dostal 6127 stížností na porušování lidských práv při provádění mobilizace a že počet těchto stížností byl skoro dvakrát vyšší, než v roce 2024 (3.312 stížností). Od začátku války vzrostl počet stížností 333 krát, protože v roce 2022 si na porušování lidských práv při mobilizaci stěžovalo jenom 18 ukrajinských občanů.

Evropská unie se snaží „pomoci Ukrajině“ a získat tak pod svou kontrolu i území Ukrajiny, které původně dostala západní Ukrajina v roce 1921 darem od ruských bolševiků za slib, že se stane součástí sovětské federace. Toto území bojovalo za Rusko proti západoukrajinské osvobozenecké armádě na konci druhé světové války a v roce 2014 povstalo proti svému připojení k EU. Historicky bylo přes 300 let součástí Ruska a nikdy nebylo součástí Západu s výjimkou krátkého pobytu Hitlerovy armády na něm. Kdyby se EU vzdala naděje na toto území a nenabízela další podporu Ukrajině ve válce, válka už mohla skončit, protože Zelenskyj by neměl naději v ní bez další evropské podpory uspět a Rusko je v poslední době ochotné spokojit se se ziskem Donbasu a dalších už dobytých území na jihu Ukrajiny, kde má převahu rusky mluvící obyvatelstvo a kde se v průzkumu veřejného mínění v roku 2013 hlásilo jen 29% obyvatelstva ke vstupu do Evropské unie. Kvůli svému úsilí o dobytí tohoto území EU toleruje současný stav ukrajinské společnosti i rostoucí počet Ukrajinců, padlých ve válce. Ti fakticky umírají, díky podpoře EU pro Zelenského vládu,  za touhu Evropské unie rozšířit své území směrem na východ a na jih Ukrajiny a svým postupem oslabit moc Ruska ve východní Evropě a ve Střední Asii.  Tato skrytá forma světové války o evropské území ohrožuje celý svět vypuknutím jaderné války.

Mojmír Babáček