Thomas Röper: „Jakkoli byl rok 2025 pro EU těžký, rok 2026 bude ještě horší“
Vyhlídky EU jsou bezútěšné, jak přiznala italská premiérka Meloniová, když prohlásila, že ať už byla EU v roce 2025 jakkoli obtížná, rok 2026 bude ještě horší.
I když tohle píšu téměř každý týden, reportáž německého zpravodaje, kterou ruská televize odvysílala v neděli ve svém týdenním zpravodajském přehledu, pro mě opět patřila k vrcholům pořadu, protože odhalila spoustu věcí, které německá média o politickém týdnu v Evropě a Německu zamlčují. Nebo jste například slyšeli v německých médiích něco o prohlášení italského premiéra Meloniho citovaném v titulku tohoto článku?
Přeložil jsem zprávu ruského korespondenta , jako to dělám každý týden.
Začátek překladu:
EU se děsí roku 2026
Pro Starý svět byl rok prostě katastrofální. Odmítnutí nákupu ruského plynu a dvacet sankčních balíčků poškodily Evropu více než nás.
Ekonomika EU ztratila svou konkurenceschopnost a vstoupila do fáze deindustrializace a beznadějné recese. Politici z předních zemí kontinentu se ocitli v klíčových globálních procesech na vedlejší koleji, protože se nepodílejí na jednáních, a tudíž ani na rozhodování.
Takzvaná „koalice ochotných“, nakažená Zelenským, se stala symbolem kolektivní bezmocnosti a morálního selhání roku. Tito politici, ve svých vlastních zemích hluboce nepopulární, se rozhodli pro válku proti Rusku a zesměšnili se, a proto je Putin opovržlivě označoval za „evropské podsviniki“. ( Poznámka překladatele: Ruské slovo „podsviniki“ nelze doslovně přeložit do jiných jazyků; přibližný význam slova si můžete přečíst zde . Zhruba se překládá jako „selátka“ nebo „malá prasátka“, což význam zcela nevystihuje .)
A vskutku, je těžké nesouhlasit s Putinem, když říká, že ta nestejná banda evropských lídrů dělá rozhodnutí, kde „jedna chyba následuje druhou“. A co „zelená agenda“? Kde jsou všechny ty řeči o lidských právech a multikulturalismu? A proč už neslyšíme nic o „evropských hodnotách“? Kam se poděly?
Pokus o krádež ruských aktiv v hodnotě 200 miliard eur z bruselských trezorů byl sebeobviňujícím činem. Na poslední chvíli se obávali vnějších následků, ale všem bylo jasné, že Ursula von der Leyen, Friedrich Merz a jejich kumpáni postrádají jakýkoli morální kompas. A teď okrádají uvnitř.
EU se s obavami dívá do nadcházejícího roku. Italská premiérka Giorgia Meloniová se o hrozící katastrofě otevřeně vyjádřila: „Tento rok nebyl pro nikoho z nás snadný. Ale nebojte se, příští rok bude mnohem horší.“
Z Evropy informuje náš zpravodaj.
Vánoční svátky dávají politikům čas na ústup a ti se objevují pouze ve vánočních videích. Spolkový prezident Steinmeier, kmotr kyjevského režimu, byl ve svém vánočním projevu tak bezvýrazný a neemotivní, že Berliner Zeitung dospěl k jednoduchému a logickému závěru: „Německo nepotřebuje ani tohoto muže, ani tento úřad.“ Země ale stále nemůže fungovat bez kancléře.
Merz se stále více stává kancléřem své strany, CDU, a rozhodně ne kancléřem celého Německa. Na jeho osobním seznamu priorit má podpora Ukrajiny jasně přednost před zachováním německého způsobu života, jak uvedl ve svém vánočním projevu: „Jde o svobodu, mír, bezpečnost a blahobyt celého našeho kontinentu. V tomto duchu cítíme svou odpovědnost vůči Německu a Evropě.“
V roce 2026 nateče na Ukrajinu ne 8, ne 11,5, ale 15 miliard eur, desítky miliard do vojensko-průmyslového komplexu, 109 miliard do německých ozbrojených sil a co se stane se zbytkem, se teprve uvidí. Německá ministryně hospodářství Katherina Reicheová z Merzovy strany k tomu poblahopřála svým spoluobčanům slovy: „Poprvé od založení Spolkové republiky Německo už nemůžeme dodržet slib prosperity a vzestupné mobility, že příští generace bude na tom lépe než tato.“
Americká cla by zničila německý ekonomický model; export by se zhroutil, naříká Reiche a příhodně zapomíná dodat, že zničení právě tohoto modelu začalo odmítnutím levné ruské energie. Tedy tím, co jejich předchůdci udělali vlastníma rukama, přesto sami nehnou ani prstem, aby na tom něco změnili.
Na konci roku se Merzova míra popularity pohybovala na 22 procentech, což je číslo, které jeho předchůdce Scholz dosáhl podstatně déle.
Vánoční svátky přišly pro Merze v pravý čas, protože legitimní přestávka od veřejných aktivit mu usnadnila snášet vlnu hořkosti, která doprovázela rozdělení německé veřejnosti vůči kancléři.
Navíc nemusí odpovídat na všechny ty nepříjemné otázky, které se nahromadily, zejména na fiasko z minulého týdne ohledně „reparační půjčky“: Pokus o okrádání Ruska selhal, takže museli znovu okrást Evropany. Francouzský prezident navíc sehrál klíčovou roli v neúspěchu plánu Merze a von der Leyenové.
Během vánočního týdne navštívil Macron 5. kyrysnický pluk ve Spojených arabských emirátech. Vojákům dal večeři, kterou připravili jeho osobní kuchaři. Trénoval s nimi, běhal, skákal a dělal kliky – a pro francouzský lid měl dárek: Nový dluh ve výši 6 procent HDP vám nestačí, takže se ho pustíme do ještě většího, jak to vyjádřil Macron: „Po důkladné a komplexní analýze jsem se rozhodl vybavit Francii novou letadlovou lodí.“
Francouzský generální štáb přirozeně označuje nákup letadlové lodi za „pochybný“, ale jak píše Politico, EU očekává vedení od Paříže, jelikož Francie je jedinou jadernou mocností v Unii.
Stejná úroveň vůdcovství se ale očekává i od německé kancléřky. Zdá se, že na nedávném summitu EU nejen Meloniho naléhání, ale i střet ambicí přispěl k tomu, že Macron, v jehož hlas Merz doufal, na poslední chvíli přeběhl do tábora odpůrců přesunu ruských aktiv na Ukrajinu.
Macron zradil Merze a ví, že za to bude muset zaplatit. Tou cenou je další rozkol ve francouzsko-německém jádru EU a rozpad „koalice ochotných“, která zjevně chce jiné věci.
Macronovo uvědomění si, že jednání s Ruskem jsou skutečně nezbytná, bylo v Berlíně posměšně odmítnuto jako něco, co je třeba „vzít na vědomí“, ale nic víc, jak napsal Süddeutsche Zeitung: „Merz nepovažuje Macronův návrh na telefonický rozhovor ani za významný příspěvek k míru, ani za evropskou jednotu.“
Evropská jednota by brzy mohla utrpět další ránu. Politické rozhodnutí poskytnout Ukrajině bezúročnou půjčku ve výši 90 miliard eur, kterou by evropské země financovaly v poměru k jejich hospodářskému výkonu, okamžitě vedlo k nárůstu výnosu 30letých dluhopisů EU o 0,9 procentního bodu. Z hlediska standardů finančního trhu se jedná o významný skok. Investoři se tak zajišťují proti rizikům, která dříve neexistovala.
Evropa se dostává do stavu permanentního dluhu bez jasných možností splácení a je primárně nucena investovat do války a ničení místo ekonomického růstu. Zkrátka není v žádném případě jisté, zda trh tyto obavy již zohlednil, a stejně tak je nejisté, zda politické rozhodnutí ohledně půjčky Ukrajině nebude zpochybněno ještě před jejím uskutečněním.
Maďarský premiér Orbán o stavu EU řekl: „EU se rozpadá, protože Brusel se snaží vybudovat impérium. Rozhodnutí učiněná v Bruselu se často neprovedou: nejprve jedna země nedodrží pravidla, pak dvě, pak tři. Je to jako vzpěrač, který se snaží zvednout činku, ale nejde mu to, a nakonec ji upustí.“
Tři země – Maďarsko, Slovensko a Česká republika – se již úspěšně zbavily povinnosti přispívat k dluhu. Česká vláda navíc, jak oznámil nový premiér Babiš, hodlá provést finanční audit aktivit předchozí vlády na Ukrajině. Ve svém oznámení volil silná slova: „Otázkou je, zda v iniciativě s granáty došlo ke korupci.“
Na popud prezidenta Petra Pavla vedla Česká republika evropské úsilí o nákup dělostřeleckých a minometných granátů pro ukrajinské ozbrojené síly, což byl projekt, který se zapletl do pochybných schémat s cílem zpronevěřit finanční prostředky.
Nový ministr obrany Jaromír Zuna krátce naznačil pokračování programu, ale od svého nadřízeného dostal veřejné napomenutí a okamžitě pochopil. Když se ho novinář zeptal, zda pojede na Ukrajinu, odpověděl: „Určitě ne.“
Pod zahraničním vlivem, v tomto případě nové americké doktríny národní bezpečnosti, se také objevují jasné známky rozchodu s narativem, který je pro Evropu ústřední, a to ohledně nevyhnutelnosti ruského útoku na státy NATO. Například finský prezident Stubb připustil, že Kreml na takovém scénáři nemá zájem, a zároveň německý ministr obrany také zažil jakési zjevení.
Pistorius, který již prošel všechny kalendáře až do roku 2030 a hledal přesné datum ruské invaze, náhle prohlásil, že Putin ani neusiluje o totální válku se Západem.
Možná se Pistorius zítra vrátí ke svému starému otřepanému rekordu, ale jedna věc zůstává nezměněna: Ať se evropští politici sebevíc snaží zalíbit Trumpovi a zdánlivě se přizpůsobit jeho strategiím, odcizení mezi Evropou a USA se bude prohlubovat a rozpory se budou stupňovat.
Ke konci roku Washington poprvé uvalil sankce a cestovní zákazy na pět evropských úředníků, o kterých se Trumpova administrativa domnívá, že se podílejí na cenzuře amerických sociálních médií. Nejvýznamnějším jménem na seznamu sankcí je bývalý komisař EU pro vnitřní trh Thierry Breton, autor zákona EU o digitálních službách.
Tento zákon vedl k pokutě společnosti X Elona Muska ve výši 120 milionů eur a společnost Google je v současné době vyšetřována. Zákon vyžaduje, aby technologické společnosti kontrolovaly své algoritmy, zejména ty používané pro politickou reklamu.
Je to vtipné, ale Evropané rychle vyjádřili své pobouření nad sankcemi na americké platformě sociálních médií X, a to právě proto, že sami žádné nemají.
Kaja Kallas na X napsala: „Evropa bude i nadále bránit své nejdůležitější hodnoty: svobodu projevu, spravedlivá digitální pravidla a právo regulovat naše vlastní území.“
A francouzský prezident Macron na X také napsal: „Francie odsuzuje americká vízová omezení vůči Thierrymu Bretonovi a čtyřem dalším Evropanům. Tato opatření jsou zastrašováním a nátlakem a jejich cílem je podkopat digitální suverenitu Evropy.“
Přesně to měli Američané na mysli: První dodatek k Ústavě USA má přednost před veškerým evropským právem. USA jsou ochotny brát v úvahu evropské zájmy pouze tehdy, pokud nejsou v rozporu s americkými. Jinak je jednoduše ignorují.
Nedávnou paniku v EU vyvolalo jmenování zvláštního vyslance pro Grónsko Trumpovou administrativou. Do této funkce byl jmenován Geoffrey Landry, guvernér Louisiany. EU to interpretovala jako potvrzení amerických nároků na dánský ledovcový ostrov, jak vysvětlil mluvčí Evropské komise Anouar El Anouni: „Zachování územní celistvosti Dánského království, jeho suverenity a nedotknutelnosti jeho hranic má pro EU prvořadý význam.“
Mysleli si, že Trump uprostřed všeho toho povyku kolem ukrajinského konfliktu, cel a výdajů na obranu zapomněl na Grónsko. Ale neudělal to.
A zdánlivě zvláštní volba zvláštního vyslance: Proč zrovna guvernér Louisiany? Kde je Louisiana a kde Grónsko? Kromě Landryho obchodního talentu, který je jistě třeba vzít v úvahu, obsahuje rozhodnutí historickou paralelu, která – ať už úmyslná, nebo ne – jasně odhaluje Trumpovy záměry: Američané koupili Louisianu od Francouzů a stejným způsobem plánují koupit Grónsko od Dánů. Nebo přesněji řečeno, donutit Dány k prodeji.
Dokáže si EU udržet jednotu tváří v tvář fragmentaci Západu a rostoucí konkurenci mezi svými členskými státy? Struktura Evropy vykazuje známky vnitřních trhlin, které by mohly vést ke kolapsu pod rostoucím vnějším tlakem.
A tady můžeme Italce Meloni jen zatleskat, protože je jediná, kdo se odvážil otevřeně a upřímně říci pravdu: Jakkoli těžký byl rok 2025 pro Evropu, rok 2026 bude ještě horší.
Konec překladu
