Bill Roggio: Putin NENÍ blázen a ruská invaze NEselhala

 Putin NENÍ blázen a ruská invaze NEZklamala. Iluze Západu o této válce – a jeho neschopnost porozumět nepříteli – mu zabrání zachránit Ukrajinu, píše vojenský analytik BILL ROGGIO.

Bill Roggio je vedoucím pracovníkem Nadace pro obranu demokracií a redaktorem Long War Journal of the FDD. Od roku 1991 do roku 1997 sloužil Roggio jako spojař a pěšák v americké armádě a New Jersey National Guard.

V bitvě o západní vnímání války na Ukrajině vládne zbožná přání.

Sympatie k přesile a přesile obránců Kyjeva vedly k přehánění ruských protiútoků, nepochopení ruské strategie a dokonce k nepodloženým tvrzením amatérských psychoanalytiků, že Putin ztratil rozum.

Střízlivá analýza ukazuje, že Rusko sice usilovalo o vyřazovací úder, ale vždy mělo dobře promyšlené plány následných útoků, pokud by se jeho první kroky ukázaly jako nedostatečné.

Svět již dříve Putina podcenil a tyto chyby částečně vedly k této tragédii na Ukrajině.

Teď, když je válka, musíme mít jasné oči.

Ale i experti v Pentagonu nechali sympatie zatemnit svůj úsudek.

Pouhé dva dny poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, představitelé amerického ministerstva obrany uvedli, že dobytí Kyjeva v prvních dnech války představovalo velkou překážku.

Ministerstvo obrany naznačilo, že ruská ofenziva byla značně opožděná, nebo dokonce selhala, protože hlavní město nepadlo.

Ale vedení USA se mělo naučit držet na uzdě své naděje po katastrofálním stažení z Afghánistánu.

Američtí a západní představitelé opět padají do pasti nepochopení nepřítele a jeho cílů.

Putin se údajně domníval, že ukrajinská vláda se zhroutí, jakmile ruské jednotky překročí hranici a postoupí do Kyjeva, a že operace se nezdařila, protože ukrajinská vláda je stále v úřadu.

Putin jistě doufal v rychlé vítězství, ale zjevně nespoléhal na svou úvodní salvu jako na jediný plán úspěchu.

Ruská armáda byla spíše připravena ovládnout zemi silou, pokud by rychlý dekapitační úder selhal.

Tento typ plánu by měl být známý Američanům, kteří si pamatují invazi do Iráku v roce 2003.

V prvních hodinách války zahájilo americké letectvo kampaň „Shock and Awe“, jejímž cílem bylo zabít Saddáma Husajna a další klíčové vůdce a svrhnout vládu. Saddám přežil, ale americká armáda byla připravena zahájit pozemní útok.

Pohled na ruskou vojenskou ofenzívu ukazuje, že existoval plán rozsáhlé invaze, kterou Rusko nyní provádí.

Konvenční mechanizované válčení je časově i zdrojově náročné a operaci takového rozsahu nelze dát dohromady za pár dní.

Ruská ofenzíva se odehrává na čtyřech různých frontách. Na páté frontě, na východní Ukrajině, kterou Putin minulý týden vyhlásil za nezávislou, ruské síly svazují ukrajinské jednotky potřebné jinde.

Většina ruských sil postupuje na jih z Běloruska směrem na Kyjev.

Ruské předsunuté síly, včetně výsadkových, mobilních a průzkumných jednotek, byly od začátku války rozmístěny s ukrajinskými jednotkami mimo Kyjev.

Mohutná kolona ruských jednotek, odhadovaná na délku přes 40 mil, je pouhých 20 mil severně od Kyjeva a pravděpodobně se shromáždí, aby obklíčila hlavní město.

Pokud ruské síly dokážou dobýt Kyjev a tlačit na jih, aby se spojily se silami na krymské frontě a rozdělily tak Ukrajinu na dvě části, byla by to pro Zelenského vládu velká rána.

Důležitější než hrstka neúspěchů je však to, že za méně než týden ruské síly postoupily 70 mil na sporné území a jsou na okraji hlavního města.

To není známka neorganizované, špatně složené a neúspěšné ofenzívy.

Tlačení Běloruska na jih směrem ke Kyjevu je podporováno další ruskou kolonou vypuštěnou z východu poblíž Kurska.

Pokud se tato kolona dokáže spojit s ruskými silami poblíž Kyjeva, obklíčí ukrajinské síly ve většině provincií Černihiv a Sumy, připraví ukrajinskou armádu o tolik potřebné vojáky a válečný materiál a odřízne vládu dvou severních provincií.

Dále na východ ruské síly zahájily rozsáhlou ofenzívu zaměřenou na Charkov, druhé největší město Ukrajiny, které je nyní v obležení.

Na jihu ruské síly podporované obojživelnými útoky z Azovského moře napadly Ukrajinu z Krymu.

Na této frontě se ruské síly rozvětvily podél dvou hlavních os, jedné na severozápad podél řeky Pivdennyi Buh a další na severovýchod podél pobřeží a do vnitrozemí směrem k oblasti Donbas, kterou Rusko vyhlásilo za nezávislou těsně před invazí.

Pokud by se ruské kolony z kterékoli jižní fronty mohly spojit se silami dále na sever, odřízly by mnoho ukrajinských jednotek od posil – jedna ze dvou kolon již postoupila asi 160 mil.

Ruští generálové se často rozhodli obcházet města a obce, které silně vzdorují, a izolovat je pro pozdější řešení.

Ruské síly údajně zesílily útoky na civilisty, zejména v Charkově.

V současnosti jsou tam dělostřelecké a raketové útoky omezené, snad proto, aby varovaly občany před tím, co může přijít.

Zdá se, že Putin má v úmyslu převzít Ukrajinu bez újmy, ale nebude váhat vystupňovat brutalitu, když to bude potřeba.

Systematický charakter ruského útoku je v rozporu se spekulacemi, že Putin ztratil kontrolu nad svou myslí.

Nikdo to neví jistě, ale Putinovy ​​činy se zdají být akcemi chladného a vypočítavého protivníka.

Jeho rozhodnutí napadnout Ukrajinu, které bylo odmítnuto jako forma šílenství, je záminkou k ignorování Putinových pravděpodobných motivů a budoucích akcí.

Strategicky, Putinův postup na Ukrajinu začal před více než deseti lety, kdy napadl Gruzii a balkanizoval ji tím, že uznal kremelské loutkové režimy v regionech Abcházie a Jižní Osetie.

V roce 2014 Putin obsadil a anektoval strategickou ukrajinskou oblast Krym, která sloužila jako startovací rampa pro současnou invazi.

Putin sotva zaplatil cenu za obě akce.

Spojené státy a Evropa uvalily omezené sankce, ale nadále s ním vyjednávaly o jaderné dohodě s Íránem a dalších důležitých otázkách.

Dnes Putin spočítal, že převzetí Ukrajiny násilím je v jeho zájmu i v zájmu Ruska.

Nepochybně očekával, že Západ uvalí diplomatické a ekonomické sankce, kterými předtím hrozili američtí a evropští vůdci.

Putin možná špatně odhadl ukrajinský odpor a intenzitu západní opozice, ale to neznamená, že je blázen nebo nezvážil možnosti a rozhodl se k invazi i tak.

Uvidíme, zda Putinův plán uspěje nebo selže, ale jasné je, že existoval plán násilné invaze na Ukrajinu a tento plán byl realizován od prvního dne.

Ukrajinské jednotky statečně bojují v těžkých podmínkách a s velkými obtížemi. Rusko má většinu, ne-li všechny, výhod.

Může a zaútočila na Ukrajinu ze tří různých směrů. Ruská armáda má jasnou převahu, pokud jde o počty vojáků, vzdušných a námořních sil a obrněné techniky.

Může čerpat obrovské zdroje. Zatímco Ukrajina se těší podpoře velké části mezinárodního společenství, které poskytuje zbraně, Ukrajina bojuje sama.

Z přesvědčení, že ruský útok probíhá špatně, se můžeme cítit dobře, ale je to v rozporu s fakty.

Nemůžeme Ukrajině pomoci, pokud nebudeme k její situaci upřímní.