Jiří Vyvadil: Trumpovi lidé se chovají jako malé děti
Trump tupými sankcemi prohrál Indii, na Čínu se raději ani neodvážil, protože omezení dodávek vzácných zemin by mělo katastrofální dopad na jeho ekonomiku a opět plácá že přijde se sankcemi proti Rusku, jen aby ukončilo ten konflikt na Ukrajině.
Člověk si musí ťukat na čelo… A musí těm pitomečkům znovu a znovu opakovat, co se tady tři roky děje. Když přišly kruté ekonomické sankce před třemi a půl roku jistě byl mnohý přesvědčen, že se Rusko do několika měsíců složí a podrobí se. Ale nepodrobilo se.
Možná s problémy, ale obstojně si po celou dobu vedlo a dokonce po dva roky dosahovalo nárůst HDP až 4% podle světových srovnání, zatímco zejména evropský Západ včetně „motorů evropské integrace Francie a Německa“ nebyl schopen absorbovat tvrdé ekonomické podmínky nárustu důsledku konfliktu a včera Francie pádem další vlády dokázala hloubku problémů Západu.
Zato Rusko zkrátka nikdy neustupuje. Neustoupilo (například na rozdíl od Francie) ve 2.světové a v Evropě ji vyhrálo pádem Berlína. A neustoupí ani dnes.
Včera 8. září 2025, proběhla schůzka ve Washingtonu mezi zvláštním vyslancem EU pro sankce Davidem O’Sullivanem a americkými představiteli.
Tématem jednání byly sankce vůči Rusku, zejména v reakci na největší letecký útok na Ukrajinu v historii, který se odehrál o víkendu a EU a znovu USA diskutují o zpřísnění opatření, včetně tzv. sekundárních sankcí vůči zemím, které stále obchodují s Ruskem v oblasti energetiky.
Poslouchá vůbec z americké strany někdo Vladimíra Putina?
Už na tiskové konferenci v Šanghaji prohlásil, že když Zelenskyj chce osobně jednat s Putinem, ať přijede za ním do Moskvy, že bude vítán. Ale v opačném případě se rozhodne na bojišti.
To ovšem Zelenskyj odmítl náhle s poukazem, že přece nepřijede za zločincem.
Tak co ten komediant vlastně chce? Samozřejmě: jenom tyátr.
Rusko, ústy mluvčího prezidenta Dmitrije Peskova na další výhružky zareagovalo jednoduše a předvídavě: „Žádné sankce nebudou schopny donutit Ruskou federaci ke změně konzistentního postoje, o kterém prezident opakovaně hovořil,“
Samozřejmě, že sankce mají své ekonomické dopady.
Ale tak jako nikde na světě (Venezuela, Kuba, Irán, atd. atd.) nikdy nezměnily chování sankcionované země, jistě nezmění ani chování Ruska.
Samozřejmě, že je třeba hledat cesty k řešení této války Západu proti Rusku, ve které Ukrajina hraje – a dobrovolně – rozhodující úlohu, kdy se pasovala do polohy, že bojuje za Západ.
Ale to řešení přece již bylo na stole v rámci istanbulských dohod, které následně na popud Západu byly odvolány.
Už i na Aljašce bylo jasně řečeno, že Rusko ukončí invazi, stáhne-li se Ukrajina z Donbasu výměnou za stažení Ruska z ostatních okupovaných částí a pevným závazkem zemí NATO, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO, tedy pro Rusko nepřátelskému vojenskému paktu.
Bylo to jasné.
Proč tedy proboha Donald Trump těkavě odbíhá od už dojednaného a znovu se dostává na počátek cesty?
Proč ustupuje evropskému Západu, který má jediný cíl, tj. Rusko porazit, což je sice z jeho hlediska pochopitelné, ale co Rusko jistě nikdy nepřipustí. A tudy zjevně cesta nevede.
Donald Trump a jeho administrativa vede brutální silovou politiku, zejména prostřednictvím ekonomického vydírání, která ovšem zjevně nemá naději na úspěch.
A nic nenasvědčuje tomu, že tato politika přinese úspěch.
Jedině politika založená na rovnosti stran má naději.
