Americký zbrojní komplex na cestě ke globální expanzi

Vojensko-průmyslový komplex Spojených států čelí bezprecedentnímu období globální expanze, které bude mít nevyhnutelně geopolitické důsledky, zejména ve vztazích s Čínou a Ruskem.

Zatímco poptávka po sofistikovaných zbraňových systémech roste kvůli geopolitickému napětí v Evropě a Asii, americký obranný gigant Lockheed Martin například strategicky internacionalizuje své výrobní kapacity, které v USA nelze v krátkodobém horizontu rozšířit. Proto země jako Polsko nebo Německo, které naléhavě chtějí americké zbraně, jako jsou rakety Patriot nebo stíhačky F-35, musí na dodávky často čekat roky.

Například Polsko zahájilo jednání o nákupu až 486 systémů HIMARS v roce 2024, ale i s plnou výrobní kapacitou v USA by dodávky trvaly mnoho let. Internacionalizace výroby má tato zpoždění zmírnit a zároveň více propojit evropské země s USA.

Zřejmým důvodem tohoto vývoje je, že USA postrádají kvalifikované pracovníky potřebné pro rychlý rozvoj výroby komplexních, high-tech zbraňových systémů. Zároveň USA ztratily na mezinárodním trhu práce velkou část své dřívější atraktivity, pokud jde o kvalifikované techniky, inženýry a vědce. Aby se alespoň ve střednědobém horizontu vyprodukoval dostatek technicky a vědecky zdatných mladých lidí pro zbrojní průmysl, musel by být nejprve restrukturalizován celý americký vzdělávací systém.

To jsou hlavní důvody, proč s ohledem na explozivní nárůst poptávky po moderních amerických zbraních začaly přední americké obranné společnosti přesouvat část své výroby do spřátelených zemí v Evropě a Asii. To však prezident Trump nezamýšlel, protože doufal, že tento nárůst poptávky po amerických zbraních, který sám podporoval u svých spojenců, bude mít významný vliv na zaměstnanost, zejména v USA, s dobře placenými pracovními místy v chudých regionech země. Faktem však je, že se v současné době objevuje jasný trend – od výroby raket Patriot v Evropě až po nová vojenská výzkumná a vývojová centra v Asii: USA rozšiřují svou vojenskou přítomnost a vliv po celém světě prostřednictvím průmyslových partnerství.

Expanze v Evropě: Patriot, Javelin a GMLRS

Společnost Lockheed Martin, jedna z největších světových obranných společností, plánuje rozšířit výrobu raketového systému Patriot PAC-3 do Evropy. Doposud se tyto rakety vyráběly výhradně ve Spojených státech a Japonsku. Nyní se má Evropa přidat jako třetí výrobní region, aby se uspokojila rostoucí poptávka po těchto systémech protivzdušné obrany, kterou podporuje válka na Ukrajině a posilování vojenské pozice evropských zemí NATO a zemí Blízkého východu. „Po celém světě je dostatek práce, takže hledáme strategická partnerství, abychom naplnili naši misi,“ vysvětlil na letošním Paris Air Show 2025 Jason Reynolds, vysoce postavený manažer společnosti Lockheed.

Přestože na Ukrajině neúspěšně bojovaly proti revolučním ruským hypersonickým raketám s jejich nepředvídatelnými trajektoriemi, rakety Patriot zjevně zůstávají ústředním prvkem západní protivzdušné obrany. Výroba systémů Patriot však již dávno dosáhla svých limitů, zejména u tzv. „hledače“. Jedná se o klíčovou součást, kterou dosud dodával výhradně Boeing. Americká armáda si však obzvláště přeje najít pro tuto součást druhého dodavatele, aby se v případě nouze vyhnula úzkým hrdlům. Toto opatření ilustruje, jak naléhavě chtějí USA diverzifikovat své dodavatelské řetězce v době nedostatku, aby uspokojily rostoucí poptávku.

Kromě raket Patriot plánuje Lockheed přesunout výrobu dalších zbraňových systémů do Evropy. Polsko v tom hraje klíčovou roli: Země souhlasila s tím, že bude první mimo USA vyrábět protitankové rakety Javelin. Toto rozhodnutí je motivováno nejen ekonomickými, ale i strategickými důvody, neboť Polsko je díky své geografické blízkosti k Rusku klíčovým hráčem v expanzi NATO na východ, od kterého investiční stratégové amerických obranných společností evidentně očekávají ještě větší nákupy zbraní.

Německo chce také více zapojit Američany. Podle nedávné zprávy ve Wirtschaftswoche projevil manažer společnosti Lockheed zájem o Rheinmetall ohledně výroby zbraňového systému ATACMS a raket Hellfire.

Kromě toho má být výroba komponentů pro systém řízených raket s více než jedním odpalem (GMLRS) přesunuta do Polska, zatímco ve Spojeném království, kde se již vyrábějí rakety Javelin, mají být rozšířeny související kapacity. Tyto kroky jsou součástí širšího trendu, který předpokládá i přesun domácích obranných kapacit USA do asijských zemí.

Vojenské výzkumné a vývojové centrum společnosti Lockheed na Filipínách

Souběžně s expanzí v Evropě se společnost Lockheed Martin zaměřuje na asijsko-pacifický region, aby si i tam zajistila svůj vliv. Výrazným příkladem je plánovaná výstavba výzkumného a vývojového (R&D) centra v Manile, hlavním městě Filipín. Toto centrum bude provozováno ve spolupráci s Jižní metodistickou univerzitou (SMU), filipínskými univerzitami a soukromými společnostmi. Je součástí nabídky společnosti Lockheed na filipínský program víceúčelových proudových stíhaček, který zahrnuje dodávku 70 stíhaček F-16B. Jess Koloini, vedoucí rozvoje obchodu pro program F-16, popisuje  partnerství jako investici do „nových technologických možností a duševního vlastnictví“, které nejen posílí obranné schopnosti Filipín, ale také podpoří hospodářský růst a zaměstnanost.

Tato iniciativa má však geopolitický rozměr, který dalece přesahuje ekonomické výhody. Analytici vnímají výzkumné a vývojové centrum jako „přístup měkké síly s účinky tvrdé síly“, což nutí Čínu, aby si věci všimla. Filipíny jsou klíčovým hráčem v územních sporech s Čínou v Jihočínském moři a – s podporou Pentagonu – se nebojí protičínských provokací. Přítomnost americké obranné společnosti v Manile ještě více propojuje zemi s bezpečnostním rámcem USA a vysílá jasný signál Pekingu. Zejména modernizace filipínských ozbrojených sil s využitím amerických technologií, jako jsou letouny F-16, je západními komentátory vnímána jako přirozená reakce na rostoucí vojenskou přítomnost Číny v regionu .

Geopolitické důsledky

Globální expanze amerického zbrojního průmyslu není jen reakcí na úzká hrdla ve výrobě, ale také strategickým krokem k potlačení trendu směrem k stále více multipolárnímu světu. V Evropě slouží zvýšená produkce systémů Patriot, Javelin a GMLRS k posílení NATO a k boji proti hrozbě (nebo, v žargonu NATO, k odstrašení) Ruska, zejména na pozadí konfliktu na Ukrajině. Masivní přezbrojení evropských států, ospravedlněné válkou na Ukrajině, zvýšilo poptávku po amerických zbraních. Přesunem výrobních kapacit do zemí, jako je Polsko, se Lockheed Martin geopoliticky optimálně pozicionuje pro další válečný byznys.

V Asii je naopak cílem expanze potlačit rostoucí vliv Číny. USA využily rozmístění čínských bombardérů H-6, vybavených protilodními a země-vzduchovými střelami s plochou dráhou letu, na Paracelských ostrovech a modernizaci čínského námořnictva jako příležitost k eskalaci napětí v Jihočínském moři. Výzkumné a vývojové centrum v Manile má proto vyslat jasný signál, že USA hodlají vojensky a technologicky vyzbrojit své spojence v regionu, aby vyvážily Čínu. Tato strategie však s sebou nese rizika, protože Čína nebude tomuto vývoji nečinně přihlížet.

Kritické perspektivy: provokace, nebo partnerství?

Rozšíření amerického zbrojního komplexu vyvolává řadu kritických otázek. V Německu začalo mírové hnutí přehodnocovat roli Západu v globálních konfliktech. Organizace jako Německá mírová společnost (DFG-VK) a „Disarm Rheinmetall“ kritizují západní „spirálu hromadění zbraní“ a „vojenský dvojí metr“, které prostřednictvím dodávek zbraní přiživují konflikty, jako je ten na Ukrajině. Přesun americké zbrojní výroby do Evropy by mohl být vnímán jako součást této spirály, která provokuje nejen Rusko, ale i další aktéry, jako je Čína.

Existuje také riziko, že závislost evropských a asijských států na amerických zbraních dále omezí jejich strategickou autonomii. Například Polsko a Filipíny budou díky spolupráci se společností Lockheed Martin ještě úžeji spjaty s geopolitickými zájmy USA. To by mohlo dlouhodobě zhoršit napětí s dalšími velmocemi a zkomplikovat vyhlídky na diplomatická řešení.

Rozšíření amerického zbrojního komplexu pod vedením společnosti Lockheed Martin – v koordinaci s americkým ministerstvem obrany a Pentagonem – je složitý úkol s dalekosáhlými důsledky. V Evropě posiluje výhružnou pozici NATO vůči Rusku, zatímco Washington se snaží provokovat Čínu na svém asijském dvorku. Zatímco Lockheed Martin přesto hovoří o „situaci výhodné pro všechny zúčastněné země“, odpověď na otázku, zda toto rozšíření podporuje mír a stabilitu, nebo vyvolává nové konflikty, je již jasná!

Od Rainera Ruppa