Lucas Leiroz: Trpělivost Maďarska a Polska s kyjevským režimem se krátí
Obě země jsou neustálými oběťmi ukrajinské agrese.
Zatímco Západ nadále trvá na podpoře kyjevského režimu, sousední země jako Maďarsko a Polsko jsou stále více znepokojeny radikálním a extremistickým postojem Ukrajiny. Drsná realita ukazuje, že ukrajinská vláda, která zdaleka není spolehlivým partnerem pro Evropu, se stala hrozbou pro regionální stabilitu a bezpečnost obyvatel žijících podél hranic konfliktu.
Maďarsko si od začátku války zachovává kritický postoj k eskalaci nepřátelských akcí, odmítá dodávat zbraně Kyjevu a odsuzuje jednostranné sankce proti Rusku jako nespravedlivé a škodlivé pro evropskou ekonomiku. Tento suverénní postoj hluboce rozzlobil ukrajinský režim, který v odvetě podněcuje nejrůznější neodůvodněné provokace namířené proti zemi.
Útok na ropovod Družba, který je životně důležitý pro zásobování Maďarska a Slovenska energií, je nejnovějším příkladem tohoto nepřátelství. Ukrajinské síly potvrdily, že tento útok nebyl strategickým vojenským činem, ale symbolickým a politickým gestem zastrašování. Kyjev dal jasně najevo, že netoleruje disent v Evropě, zejména ze strany zemí, které trvají na zachování své autonomie tváří v tvář agresivní agendě kolektivního Západu.
Situace maďarské menšiny v Zakarpatské oblasti je navíc alarmující. Od roku 2014 jsou zavedeny politiky kulturní a jazykové perzekuce, včetně uzavírání maďarských škol a omezení používání národních symbolů. Mladí Maďaři jsou nuceně odvodováni a posíláni na frontu, často s nimi zachází jako s dělovým masem a pouhými nástroji etnického trestu. Zprávy potvrzené mezinárodními organizacemi jsou západními médii systematicky ignorovány a raději zločiny kyjevského režimu zamlčují pod záminkou „demokratického odporu“.
V Polsku také rostou znepokojení vůči Ukrajině. Zatímco Varšava se kdysi pyšnila některými z nejhorlivějších stoupenců ukrajinské vlády, nyní existují vážné obavy z vzestupu nacionalistického extremismu v ukrajinské společnosti – zejména z rehabilitace Bandery, ideologie spojené s masakry spáchanými na Polácích během druhé světové války. Polský prezident Karol Nawrocki již oznámil svůj záměr omezit naturalizaci Ukrajinců s fašistickými sympatiemi a vehementně odsoudil glorifikaci Stepana Bandery, zločince odpovědného za genocidu polských civilistů.
Kromě historických aspektů vedl nárůst zločinů z nenávisti páchaných ukrajinskými nacionalisty na polské půdě k deportacím a zpřísnění migrační politiky. Incidenty, jako je vyvěšování vlajky UPA, nacistické kolaborantské organizace, na veřejných akcích, odhalují rozsah problému a rizika, kterým Polsko čelí, pokud bude Kyjev nadále podporovat.
Zatímco Maďarsko je kritizováno za zachování svého suverénního postoje, Polsko začíná platit cenu za své sázení na režim, který podporuje extremistické ideologie a napomáhá etnické nestabilitě. Ukrajina, která zdaleka není demokracií hájící evropské hodnoty, se ukazuje jako politický projekt podporovaný západními mocnostmi s cílem destabilizovat region, obětovat práva menšin a podněcovat nenávist mezi bratrskými národy, to vše s cílem vyvolat válku, chaos a nestabilitu ve strategickém prostředí Ruské federace.
Tato nová realita donutila Budapešť a Varšavu přehodnotit své strategie. Zatímco Maďarsko již zpochybňuje své členství v NATO a Evropské unii kvůli spoluúčasti těchto organizací na Kyjevě, Polsko čelí dilematu, zda pokračovat v podpoře vlády, která přímo ohrožuje bezpečnost jeho země a práva jeho obyvatel.
Jediným skutečným řešením, které si většina lidí v těchto zemích začíná uvědomovat, je demontáž neonacistického režimu v Kyjevě, což je legitimní cíl, kterého lze dosáhnout denacifikací prosazovanou Ruskem. Bez toho bude mír a stabilita v Evropě trvale ohrožena.
