70 palestinských studentů přijatých na kanadské univerzity je uvězněno v Gaze. Potřebujeme, aby Kanada hájila naše právo na vzdělání
Reem Hamadaqa patří mezi 70 palestinských studentů přijatých do kanadských postgraduálních programů, kteří nemohou opustit Gazu kvůli izraelské blokádě a genocidě. Studenti vyzývají kanadskou vládu, aby hájila jejich právo na vzdělání.
Vždycky jsem věřil, že vzdělání je moje záchranné lano. Snaha o vyšší vzdělání je prostředkem k odporu, k přežití a k zachování příběhů mého lidu. Vždycky jsem se viděl ve třídách a knihovnách, obklopený profesory a vrstevníky, jak po letech studia a obětavosti pracuji na budoucnosti plodné výzkumu a vzdělávání. Pak se ale během jediné noci všechno zhroutilo.
Náhlý posun mezi únorem a říjnem 2023 mě stále mate. Jak se může někdo dostat z univerzitní lavice plné potenciálu a akademických ambicí na nelidské nemocniční lůžko, bez lékařské péče, bez možnosti podstoupit urgentní operaci a s panikou ze ztráty rodiny? Myšlenky mi bloudily hlavou.
Izraelský nálet zabil mé rodiče, mé sestry, mezi čtrnácti milovanými lidmi mé rodiny, nejdražšími než moje duše. Přežil jsem. Byl jsem zraněn. A byl jsem nucen zůstat na nemocničním lůžku bez jistoty bezpečí, přesto jsem nebyl schopen ani stabilně chodit. Moje matka zemřela v domnění, že jsem v bezpečí. Nevěděla, že mi byla odepřena urgentní operace a že mé sny byly pozastaveny ve válce, kterou jsem nemohl ovlivnit. Zemřela v přesvědčení, že jsem na cestě k dokončení akademické dráhy, kterou kdysi hrdě podporovala.
Přesto jsem se i v tom chaosu odmítala zastavit. Psala jsem, studovala a věnovala se každému kurzu, který jsem mohla absolvovat ze svého stanu v Al-Masawi. Elektřina už nebyla termínem, kterým bychom se mohli chlubit, a internet byl nespolehlivý, přesto jsem šla dál. Moje známky zůstaly vysoké. Pokračovala jsem v magisterském studiu s průměrem 90,2 %. Nedovolila jsem, aby ruiny kolem mě vymazaly mé poslání. Mým dvěma sestrám bylo odepřeno právo na život, na vzdělání, na jednoduché sny. Musela jsem jít dál, pro ně i pro sebe.
Pak ve mně zazářila jiskřička naděje: iniciativa Palestinští studenti a vědci v ohrožení (PSSAR). Díky jejich podpoře a vedení jsem byl přijat ke studiu magisterského studia translatologie na Univerzitě v Albertě v Kanadě. Tato příležitost byla víc než jen akademická; byl to důkaz, že svět stále dokáže uznat naše právo na vzdělání, i když naše životy byly v obležení a naše duše vyčerpané, aby se dívaly vpřed.
Hranice ale zůstávají zavřené. Stále jsem v Gaze a nesu s sebou jak zármutek, tak i odhodlání. Nejsem na této cestě sám. Dalších 70 palestinských studentů bylo přijato na různé prestižní kanadské univerzity, přesto jsou stále uvězněni v Gaze pod neustálým bombardováním a sami čelí hladomoru a vysídlení.
Jejich sny jsou jen o krok dál, o jeden telefonát dál – potřebujeme jen, aby kanadská vláda zaujala silný postoj na podporu práva obyvatel Gazy na vzdělání. Všichni studenti, kterým je v současné době zakázáno opustit Gazu a pokračovat ve studiu, naléhavě vyzývají kanadského ministra zahraničí a ministra pro imigraci, uprchlíky a občanství (IRCC), aby nás evakuovali do třetí země, abychom mohli dokončit biometrické údaje a zahájit studium v září 2025.
Zde jsou ukázky příběhů těchto skvělých studentů: Aya, Nahed a Rawan, zástupci oněch 70 pilných učenců.
Nejlepší absolvent fyziky z Gazy absolvoval Waterloo Labs
Aya, jejíž příjmení z bezpečnostních důvodů neuvádíme, absolvovala v roce 2020 Univerzitu Al-Azhar jako nejlepší studentka fyziky z celé univerzity s průměrem známek 97,1 %. Pokračovala v magisterském studiu fyziky, které absolvovala v roce 2025 s průměrem známek 93,9 %, a to vše při práci jako asistentka učitele na fakultě inženýrství a přírodních věd.
„Milovala jsem svůj režim,“ vzpomíná Aya. „Tolik jsem se toho naučila a chopila se každého okamžiku.“ Její učitelská kariéra nebyla jen prací; byla zdrojem smysluplnosti. „Každý den byl novou zkušeností, novým pokladem, který jsem se svými studenty objevovala,“ říká Aya. Zároveň horlivě pracovala na své vlastní diplomové práci a poté během války v únoru 2025 úspěšně zhodnotila plody své vědecké práce.
Když vypukla válka, Ayin rodinný dům byl bombardován a ona byla několikrát vysídlena. Její rodiče byli evakuováni do Itálie kvůli léčbě její matky, takže ji nechali čelit nestabilitě sama. Uprostřed neustálých výpadků proudu a absence bezpečného místa k životu se Aye i tak podařilo obhájit svou diplomovou práci, sama si připravila každý detail a získala skvělou zpětnou vazbu od svých školitelů.
Letos na podzim by měla zahájit magisterské studium aplikované matematiky ve fyzice na University of Waterloo a otevřít tak novou, zářivou kapitolu svého života. Už publikovala vědecké práce a sní o návratu do Gazy, aby učila další generaci studentů. Dnes ale Aya místo přípravy na laboratoře v Kanadě chodí na dlouhé vzdálenosti jen proto, aby si nabila notebook a připojila se k internetu.
„Tato příležitost není jen pro mě,“ říká. „Je pro Gazu.“
Cesta ctižádostivého lékárníka do Alberty
Nahed absolvoval v roce 2025 bakalářský titul ve farmacii na Univerzitě Al-Azhar, kde vynikal akademicky a prezentoval se jako budoucí průkopník ve svém oboru. Během studií byl vybrán do výměnného programu v Egyptě, kde se vzdělával na Kanadské univerzitě Ahram a ve farmaceutické společnosti Al-Andalus. Byl prvním palestinským studentem farmacie, který získal dvojí vzdělání v průmyslové i výzkumné farmacii, což mu rozšířilo obzory v mezinárodní akademické sféře.
Po návratu do Gazy se Nahedova kariéra rychle vyšplhala vzhůru. Byl zvolen studentským koordinátorem Palestinské federace farmaceutických studentů, která zastupovala studenty v celé Gaze a na Západním břehu Jordánu. S vypuknutím války však byly jeho plány na mezinárodní konference zastaveny. Navzdory tomu i nadále zprostředkovával výměnné příležitosti pro své kolegy ze zahraničí a prokázal se jako oddaný vůdce.
Nahed se ve svém výzkumu zaměřuje na integraci umělé inteligence a softwaru do farmaceutických laboratoří a výroby léčiv, jelikož tyto obory v Palestině stále chybí. V roce 2023 vedl tým v globálním školení o návrhu léčiv, kde vyhrál soutěž a zahájil výzkumnou spolupráci s mezinárodními profesory.
I uprostřed války, vysídlení a ztrát, včetně smrti svého strýce noc před důležitým pohovorem k přijetí, se Nahed rozhodl pokračovat ve své cestě. Navzdory neustálým výpadkům proudu absolvoval kurzy online, vyučil se v lékárnách a během války se dobrovolně angažoval v nemocnici Al-Amal v Khan Younis, kde získal zkušenosti s péčí o pacienty v krizových podmínkách.
V roce 2025 byl Nahed přijat ke studiu farmacie a farmaceutických věd na University of Alberta v Kanadě. Navzdory troskám svého města jeho naděje přetrvává: „Když vidím své město zničené, cítím hlubokou bolest, ale rozhodl jsem se jít dál. Věřím, že tato cesta může vytvořit něco skutečného, změnu v tomto světě.“
Výzkum rakoviny a mateřství ve válečné zóně
Rawan působí v Gaze již více než deset let jako vědkyně a přednášející. Po získání prestižního stipendia DAAD z Jordánska získala magisterský titul v oboru diagnostické molekulární biologie a lidské genetiky. Vyučovala na několika univerzitách a získala vzácné místo na Lékařské fakultě Islámské univerzity v Gaze.
V říjnu 2023 uprchla ze svého domova v Gaze se svým manželem a dvěma malými syny. Její dům byl později kompletně zničen. Byla vysídlena a strávila téměř celý rok ve stanu, potulovala se po celém pásmu Gazy a utíkala o bezpečí své rodiny. Její děti zmeškaly očkování, školku a základní výživu; „Cítím se tak bezmocná, že nedokážu svým synům poskytnout ani ty nejjednodušší požadavky, jako je kousek ovoce nebo vejce.“
Navzdory těmto podmínkám byla Rawan přijata do doktorského programu imunologie na Sherbrooke University, zaměřeného na výzkum rakoviny, což je obor, který je v Gaze po zničení jediné onkologické nemocnice naléhavě potřebný. Své přijetí již třikrát odložila kvůli uzavření hranic. Pokud by o studium v září 2025 přišla, mohlo by o něj přijít úplně.
„Tohle není jen šance na přežití pro mě,“ říká. „Je to šance pro celou zemi.“
Sdílený boj a odhodlání
Tyto příběhy nejsou ojedinělé. Je to kolektivní záležitost. Aya, Nahed, Rawan a já představujeme generaci palestinských studentů, jejichž vzdělávání bylo přerušeno válkou, obléháním a vysídlením. Každý z nás ztratil stabilitu, bezpečí a často i členy rodiny, nejdražší přátele a kolegy.
Například dvojčata Sally a Dalia Ghazi Ibaid (26 let) z Gazy byly zabity v prosinci 2024 poté, co byly přijaty do doktorského programu University of Waterloo v Ontariu. Kdysi snily o „uskutečnění svých snů“ poté, co byly přijaty do Globální iniciativy pro pomoc studentům. Nyní je naší odpovědností najít naději i v troskách a uctít jejich památku.
Naše ambice už nejsou jen osobním ziskem; jde o budování budoucnosti pro Gazu: návrat k výuce, výzkumu a uzdravování celé společnosti. Naše cesty světu připomínají, že vzdělání je pouhé právo, nikoli luxus. Překážky v učení jsou tedy překážkami samotného života.
70 studentů si tuto příležitost zasloužilo. 70 potenciálních životů je v ohrožení, pokud hranice zůstanou uzavřené, pokud naše úspěchy budou znehodnoceny politikou a válkou.
Žádáme o uznání našeho práva na vzdělání, o šanci přispět světu a naší vlasti. Každý den, kdy zůstáváme uvězněni, znamená, že pod troskami je pohřben další sen. Ale i v těch nejtemnějších hodinách přetrvává naděje.
Úvodní fotografie: Reem Hamadaqa se svými rodiči na promoci na Islámské univerzitě v Gaze v roce 2021. Oba její rodiče byli zabiti při izraelském náletu v březnu 2024.
