Izrael nepřežije další válku s Íránem – Jemen to dokázal – Larry C. Johnson
V tomto poučném videu analyzuje geopolitický expert Larry C. Johnson překvapivou vojenskou sílu jemenských Hútíů, kteří ochromili přístav Ejlat, jediný izraelský přístup k Rudému moři. Zkoumá, jak Hútíové vzdorují Izraeli a Spojeným státům navzdory svým omezeným zdrojům a proč jejich neochvějnost otřásá regionální rovnováhou sil. Johnson se také zabývá strategickým postojem Íránu, jeho sblížením s Ruskem a Čínou a hrozící eskalací většího konfliktu, který by mohl svět přivést na pokraj globální války. Poutavý vhled do měnící se geopolitiky Blízkého východu!
The Times of Israel: Odolnost jemenských Hútíů signalizuje výzvy pro Izrael a regionální mocnosti
Jemenští Hútíové: Impozantní síla
Jemenští Hútíové prokázali pozoruhodnou schopnost narušovat strategické zájmy Izraele, a to zejména uzavřením přístavu Ejlat, jediného izraelského přístavu v Rudém moři. Tato událost, spolu s širším regionálním napětím mezi Íránem, Spojenými státy a dalšími globálními aktéry, vyvolává zásadní otázky ohledně zranitelnosti Izraele a potenciálních důsledků eskalace konfliktu v regionu. Na základě nedávné diskuse geopolitického analytika Larryho C. Johnsona se tento článek zabývá důsledky jemenských akcí, odolností hnutí Hútíů a širší strategickou situací, včetně postavení Íránu a náznaků větší války.
Hnutí Hútíů, šíitská skupina Zajdí v Jemenu, se etablovalo jako významný hráč na Blízkém východě a překonalo očekávání i přes ekonomická a vojenská omezení země. Podle Johnsona Hútíové dosáhli toho, co mnozí považovali za nemožné: dostali se „vojensky na roveň“ některým z nejmodernějších námořních a vzdušných sil světa, včetně sil Spojených států a Izraele. Jejich schopnost narušovat lodní dopravu v Rudém moři, zejména útoky na přístav Ejlat, měla značné následky. Přístav, klíčový uzel izraelského obchodu a dovozu energie, byl vyřazen z provozu, protože lodě se Rudému moři vyhýbají kvůli hrozbě raketových útoků a útoků dronů Hútíů.
Tento vývoj není jen taktickým neúspěchem, ale strategickým ztrapněním pro Izrael a jeho spojence. Johnson zdůrazňuje, že Spojené státy a Izrael se ukázaly jako „bezmocné“ v potlačení Hútíů, a to i přes opakované vojenské operace, včetně operací amerického námořnictva a izraelských náletů. Odolnost Hútíů pramení z jejich pozoruhodné houževnatosti a ochoty snášet značné ztráty, aniž by se vzdali. „Neschoulí se do fetální pozice a neřeknou: ‚Tohle nezvládneme,‘“ poznamenává Johnson a přirovnává jejich odvahu k legendárnímu odporu 300 Sparťanů proti drtivé přesile.
Činy Hútíů jsou poháněny morálním imperativem, protože se považují za odpůrce toho, co vnímají jako izraelskou agresi, zejména v Gaze. Johnson zdůrazňuje jejich deklarovanou motivaci: „Tito sionisté každý den vraždí Palestince, ženy a děti. Někdo s tím musí něco udělat.“ Toto ideologické přesvědčení spolu s jejich schopností pokračovat v úderech navzdory intenzivním vojenským protiopatřením učinilo z Hútíů sílu, která představuje vážnou výzvu jak pro Izrael, tak pro jeho západní spojence.
Uzavřený přístav Eilat: Strategická rána
Uzavření přístavu Eilat představuje zlom v regionální demonstraci síly. Johnson popisuje, jak Hútíové svými trvalými útoky v Rudém moři fakticky zastavili lodní dopravu a učinili přístav nepoužitelným. „Nikdo ho nepoužívá, protože se tam nemůže dostat, protože pokud se odváží vplout do Rudého moře, bude vystřelen z vody,“ vysvětluje. Tato blokáda má nejen ekonomické důsledky pro Izrael, ale také zdůrazňuje zranitelnost jeho námořní infrastruktury.
Neschopnost Izraele a Spojených států účinně neutralizovat hrozbu Hútíů přiživila spekulace o limitech jejich vojenské síly. Johnson poukazuje na to, že Hútíové nadále odpalují rakety na cíle, jako je letiště Ben Guriona a další strategická místa, a to i přes drtivou technologickou převahu svých protivníků. Spekuluje, že s dodatečnou vnější podporou – možná od Íránu nebo jiných aktérů – by Hútíové mohli Izraeli způsobit ještě větší škody. „Pokud to Hútíové myslí opravdu vážně nebo získají další vnější pomoc, mohli by Izrael zasáhnout opravdu tvrdě,“ říká.
Strategická pozice Íránu: Reakce na západní agresi
Diskuse se také zaměřuje na roli Íránu, který je považován za blízkého spojence Hútíů a ústřední postavu v rozvíjející se regionální krizi. Johnson poukazuje na nedávné komentáře mluvčího íránského ministerstva zahraničí, odvysílané televizí Press TV, které objasňují íránskou vyjednávací pozici. Írán požaduje, aby Izrael podléhal stejným mezinárodním inspekcím jako samotný Írán, a požaduje kompenzaci škod způsobených izraelskými útoky. Teherán dále trvá na „nepochybných zárukách“ od Spojených států, že během vyjednávacího procesu nebudou žádné útoky schváleny.
Tyto požadavky odrážejí rostoucí frustraci Íránu, který se cítí být oklamán předchozími jednáními s USA. Johnson tvrdí, že Spojené státy využily diplomacii jako záminku k plánování útoků proti íránskému vedení, čímž podkopaly důvěru Teheránu v západní vyjednavače. „Írán si uvědomil, že byl podveden,“ říká Johnson. „Důvěřovaly Spojeným státům, že se zapojí do legitimního diplomatického procesu, a místo toho USA tuto situaci využily jako podvod k ochromení íránského vedení a zničení země.“
V této souvislosti se podle Johnsona Írán připravuje na další kolo útoků, ale bez preventivního úderu. „Írán neudeří první,“ zdůrazňuje. „Ale pokud budou napadeni, zareagují ještě větší silou než minule.“ Strategická zdrženlivost Íránu spolu s jeho rostoucím sbližováním s Čínou a Ruskem, zejména v oblasti systémů protivzdušné obrany, naznačuje, že Teherán posiluje své obranné schopnosti, aby čelil možné eskalaci.
Úloha systémů protivzdušné obrany
Klíčový aspekt diskuse se točí kolem íránských vojenských schopností, zejména jeho systémů protivzdušné obrany. Johnson porovnává ruské a čínské systémy a dochází k závěru, že ruské systémy jako S-300, S-400, S-500 a systém Pancir mají prokazatelné výsledky v zachycování balistických raket, střel s plochou dráhou letu a dronů. „Ruské systémy jsou ověřené v boji,“ říká. „Na Ukrajině prokázaly, že dokáží odradit útoky, jako jsou rakety Storm Shadow.“ Naproti tomu účinnost čínských systémů, které Írán údajně získává, zůstává otázkou, protože byly méně testovány v reálných bojových situacích.
Pro Írán je klíčové vyvinout vrstvený systém protivzdušné obrany schopný bránit se jak stíhačkám, tak raketám. „Bránit se střelám s plochou dráhou letu je obtížnější, protože jsou menší,“ vysvětluje Johnson. „Ale systém, jako je ruský, je schopen řešit širokou škálu hrozeb.“ Tato strategická priorita podtrhuje rostoucí význam partnerství s Ruskem a Čínou, protože Írán posiluje svou obranu proti potenciálním útokům ze strany Izraele nebo Spojených států.
Globální reakce a hrozba větší války
Činy Hútíů a postoj Íránu se odehrávají v širším mezinárodním kontextu, v němž se mění globální rovnováha sil. Johnson poukazuje na nedávnou konferenci v Bogotě v Kolumbii, kde se dvanáct zemí, včetně Číny, dohodlo na uvalení sankcí na Izrael, aby vynutily příměří a umožnily tok humanitární pomoci do Gazy. „Doufám, že to dokončí,“ říká Johnson a dodává, že taková opatření by mohla snížit izolaci Hútíů a zvýšit tlak na Izrael.
Johnson zároveň varuje před eskalací napětí s Ruskem, zejména v souvislosti s plány Západu dodat Ukrajině rakety dlouhého doletu. Ruská mluvčí Maria Zacharovová jasně uvedla, že Moskva si vyhrazuje právo útočit na vojenské cíle v zemích, které Kyjevu takové zbraně dodávají. „Pokud Německo dodá rakety Taurus, cíle v Německu zasáhne Rusko,“ varuje Johnson a zdůrazňuje nebezpečí jaderné eskalace, protože rakety jako Tomahawk by mohly být potenciálně vybaveny jadernými hlavicemi.
Vnitřní napětí mezi USA a Izraelem
Johnson také kriticky hodnotí vnitropolitické výzvy ve Spojených státech a Izraeli. V USA vidí, jak se podpora prezidenta Donalda Trumpa hroutí, zejména v jeho základně v hnutí MAGA, které je stále více frustrováno jeho nesplněnými sliby ohledně Gazy a Ukrajiny. „MAGA se začíná rozpadat,“ říká Johnson a poukazuje na kritické hlasy, jako je Tucker Carlson a dokonce i Marjorie Taylor Greene, kteří Trumpa veřejně kritizují.
V Izraeli Johnson vidí vládu pod vedením premiéra Benjamina Netanjahua v pokračování agresivní politiky navzdory rostoucí mezinárodní izolaci. Humanitární operace v Gaze popisuje jako „vražedná pole“, kde jsou stovky Palestinců zabíjeny při snaze získat jídlo a vodu. „To je ta nejhorší představitelná věc,“ říká a kritizuje USA za podporu této politiky.
Závěr: Nebezpečná křižovatka
Schopnost Hútíů ochromit přístav Ejlat je varovným signálem pro Izrael a jeho spojence, kteří čelí limitům své vojenské převahy. Zároveň strategická pozice Íránu a jeho sblížení s Ruskem a Čínou signalizují posun směrem k multipolárnímu světovému řádu, v němž je západní hegemonie stále více zpochybňována. Johnson varuje, že region – a svět – stojí na nebezpečné křižovatce, kde je hrozba velké války, možná i jaderného konfliktu, reálná.
„Už jsme ve druhé světové válce,“ říká Johnson a poukazuje na probíhající konflikty na Ukrajině, v jihozápadní Asii a dalších regionech. Otázkou není, zda vypukne velký konflikt, ale kdy a jak bude spuštěn – a zda světoví vůdci, včetně Trumpa a Netanjahua, chápou důsledky svých rozhodnutí. Prozatím zůstává odolnost Hútíů silným symbolem měnící se globální mocenské krajiny, zatímco svět se zatajeným dechem čeká na další kroky.
