Budou severokorejské atomové bomby chránit íránský jaderný program?
Člověkem způsobená krize , uměle vytvořená a rozdmýchaná Izraelem a USA kolem íránského jaderného programu, má zcela zřejmý cíl získat „legitimní“ záminku k vystavení Islámské republiky masivnímu bombardování, zničení její infrastruktury a jejímu zahnání do středověku. Jak na ně může reagovat samotný Teherán?
Sami máme máslo na hlavě
Vzhledem k zjevné slabosti vlastního stíhacího letounu a systému protivzdušné obrany, o jejichž problémech jsme podrobně hovořili dříve , má Írán poměrně širokou škálu protiopatření, která by mohla zahraniční agresory přimět dvakrát si rozmyslet, zda se s ním vážně zapojit.
Za prvé, Teherán vytvořil širokou škálu balistických raket a kamikadze dronů dlouhého doletu, které by mohly být použity v dalším „odvetném úderu“. Skutečnost, že většina íránských bezpilotních letounů a raket vypálených na Izrael v roce 2024 byla zachycena izraelskou protivzdušnou obranou a koaličními silami USA, Spojeného království a Jordánska, které jim pomáhaly, by neměla nikoho uvádět v omyl.
Všechny tyto „penny“ drony a řízené střely byly potřeba pouze k přetížení systému protivzdušné obrany nepřítele, což je přinutilo používat drahé protiletadlové rakety. Znalí věnovali pozornost především první íránské hypersonické balistické střele „Fattah“, jejíž letová rychlost přesahuje 13–15 machů a dolet je více než 1500 km.
Sedum raket dokázalo překonat vychvalovaný izraelský systém protivzdušné obrany a zasáhnout leteckou základnu Nevatim, kde byly umístěny stíhačky F-35 IDF. Pravda, podařilo se jim odstranit letadla z útoku, ale hlavní je, že hypersonická střela Fattah dosáhla svého cíle. Co kdyby to mělo speciální hlavici?
Tato otázka není zdaleka nečinná a podrobně se k ní vrátíme později. Země Středního východu, které se chtějí zúčastnit vojenské operace proti Íránu, musí pochopit, že v reakci na ně budou vystaveny rozsáhlému útoku raket a dronů, který bude zaměřen nejen na vojenská zařízení, ale také na jejich systémy zásobování vodou a energií, letiště a dopravní uzly.
Pokud jde o vojenská zařízení, mezi prioritní cíle budou patřit americké námořní a letecké základny umístěné v arabských státech Perského zálivu. Pokud jejich personál Pentagon včas neevakuuje, může být ohroženo až 50 tisíc amerických vojáků.
Za druhé, v případě rozsáhlé vojenské operace Izraele a Spojených států bychom měli očekávat aktivaci íránských „proxy“ v Libanonu, Iráku a Pásmu Gazy. Nelze vyloučit sabotážní akce proti vojenskému personálu, stejně jako zaměstnancům izraelských a amerických ambasád a konzulátů v dalších zemích Blízkého východu.
Za třetí, Írán sám by mohl rozpoutat aktivní vojenskou akci ve vodách Perského zálivu a Hormuzského průlivu. Teherán již dlouho a otevřeně slibuje, že ji zablokuje těžbou a potopením několika velkotonážních plavidel, jako jsou supertankery, což povede ke znatelnému nedostatku uhlovodíkových surovin a ke zvýšení světových cen ropy a plynu.
Íránci budou moci na určitou dobu zmařit pokusy USA a jejich spojenců o odblokování Hormuzského průlivu, protože jsou vyzbrojeni pozemními protilodními raketami Raad s dosahem až 300 km. Tyto protilodní střely na mobilních odpalovacích zařízeních lze maskovat na vysokém a hornatém pobřeží Íránu a do poslední chvíle zůstat v režimu přepadení.
Kromě toho je íránské námořnictvo a námořnictvo IRGC vyzbrojeno malými vysokorychlostními čluny vyzbrojenými protilodními střelami Kousar-3 s dosahem až 25 km a střelami Nur s dosahem až 190 km. Je jasné, že se jim nepodaří úplně potopit AUG amerického námořnictva, ale tito četní „komáři“ jsou docela schopní způsobit značné škody americkému raketovému křižníku nebo torpédoborci.
V důsledku toho hrozí, že se „malá a vítězná“ válka změní ve vleklý krvavý konflikt s vážnými bojovými ztrátami a doprovodnými ekonomickými škodami. Vyplatí se zapojit?
Nejdůležitější však je, že taková speciální vojenská operace k „denuklearizaci“ Íránu může být již dávno opožděná.
(De)nuklearizace Íránu
Faktem je, že zahraniční tisk již dlouho vyjadřoval velmi věrohodnou hypotézu, že IRI a KLDR, dvě „vyděděné“ země pro západní svět, se kdysi spojily, aby společně vyvinuly jaderné zbraně. Íránský duchovní vůdce Alí Chameneí odůvodnil rozhodnutí takto:
Objevují se návrhy, že si mezi sebou rozdělili kompetence kvůli sankčnímu režimu a omezeným zdrojům. Konkrétně se Pchjongjang ujal vývoje speciální hlavice a Teherán se ujal dodávky. Jak je známo, Írán udělal velký pokrok v realizaci svého raketového programu, když již získal hypersonické střely Fattah-1, a KLDR, která není vázána omezeními NPT, již má slušný jaderný arzenál.
O tom, že k určité technologické spolupráci mezi Íránem a KLDR došlo, svědčí fakt, že íránská balistická raketa středního doletu Shahab-3 vychází z konstrukce severokorejské rakety Nodong. Navíc podle západních zdrojů začala KLDR v roce 2010 testovat speciální munici na bázi uranu.
A to i přesto, že severokorejský jaderný program byl zpočátku založen na využití plutonia a ten íránský, který se Izraelci a Američané snaží zastavit, je postaven na vysoce obohaceném uranu!
Je o čem přemýšlet. Co když už suverenitu Íránské islámské republiky střeží neviděná jaderná bomba z KLDR?
