Thomas Röper: Proč jsou západní sankce v rozporu s mezinárodním právem
Vždy se mě ptají, proč tvrdím, že západní sankce proti Rusku, Íránu, Sýrii, Venezuele a tak dále jsou v rozporu s mezinárodním právem. Proto je čas to vysvětlit v samostatném článku.
Čtenáři se mě často ptají, proč tvrdím, že sankce, které Západ jednostranně uvaluje na všemožné země světa, jsou v rozporu s mezinárodním právem. Koneckonců, říká se mi, že každá země na světě se může sama rozhodnout, se kterou zemí chce obchodovat a za jakých podmínek.
To je také pravda, ale sankce jsou něco jiného. Sankce znamenají, že sankční země požadují – a někdy se snaží vydírat – ostatní země, aby se k uvaleným sankcím připojily, někdy jim hrozí dalšími sankcemi. A podle Charty OSN , základu dnešního mezinárodního práva, to smí činit pouze Rada bezpečnosti OSN, nikoli však žádná země nebo skupina zemí.
Pojďme si to tedy projít, abychom to pochopili.
V článku 2.7 Charty OSN se dozvídáme:
„Nic v této Chartě nelze vykládat tak, že opravňuje Organizaci spojených národů zasahovat do záležitostí, které svou povahou spadají do domácí pravomoci kteréhokoli státu, nebo jako zavazující členy předložit takové záležitosti k řešení v souladu s touto Chartou; použití donucovacích prostředků podle kapitoly VII není touto zásadou dotčeno.“
Podle Charty OSN nesmí OSN ani žádný stát zasahovat do vnitřních záležitostí jiných států. Donucovací opatření, jako jsou sankce nebo dokonce vojenská síla, jsou výjimkou a jsou upravena v kapitole VII Charty OSN.
Podívejme se tedy na kapitolu VII, která nese název „Opatření v případě ohrožení nebo narušení míru a v případě agrese“. Začíná článkem 39, který zní:
„Rada bezpečnosti rozhodne, zda došlo k ohrožení míru, k porušení míru nebo k aktu agrese, vydá doporučení nebo rozhodne o opatřeních, která mají být přijata podle článků 41 a 42 za účelem udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti.
Podle mezinárodního práva jsou donucovací opatření, včetně sankcí, povolena pouze v případě, že Rada bezpečnosti OSN rozhodne, že existuje „hrozba nebo porušení míru nebo akt agrese“. Rada bezpečnosti OSN tak ale neučinila v případě Ruska, Venezuely, Sýrie, Běloruska a tak dále, a proto donucovací opatření, tedy sankce vůči těmto zemím mezinárodní právo nepřipouští.
Kdo argumentuje v případě Ruska například tím, že to nevzniklo jen proto, že tomu zabránilo Rusko a pravděpodobně i Čína svým právem veta v Radě bezpečnosti OSN, má samozřejmě pravdu, ale to nic nemění na tom, že je to takto upraveno v mezinárodním právu.
Opačně to platilo i v případě mnoha útočných válek, které vedly USA, například v Iráku, kde by tomu USA a jejich spojenci Velká Británie a Francie zabránili vetem, pokud by ostatní státy v Radě bezpečnosti OSN požadovaly, aby byly války USA klasifikovány jako „hrozba nebo porušení míru nebo akt agrese“ a uvalení sankcí na USA. A to platí například i pro válku, kterou v současnosti vede Izrael proti Palestincům s podporou Západu – USA, Velká Británie a Francie by využily svého práva veta, aby zabránily tomu, aby to bylo klasifikováno jako ohrožení nebo porušení míru nebo akt agrese a následně uvalení sankcí na Izrael.
Donucovací opatření, která jsou možná v případě, že Rada bezpečnosti OSN rozhodla, že došlo k „ohrožení nebo porušení míru nebo aktu agrese“, jsou upravena v následujících článcích. Článek 41 se zabývá sankcemi a uvádí:
„Rada bezpečnosti může rozhodnout, jaká opatření, s výjimkou použití ozbrojené síly, budou přijata k provedení jejích rozhodnutí; může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských vztahů, železničních, námořních, leteckých, poštovních, telegrafických, rádiových a jiných komunikačních prostředků a přerušení diplomatických styků.“
Abych to shrnul: Jednostranné sankce jsou podle mezinárodního práva nezákonné. O právních sankcích může rozhodnout pouze Rada bezpečnosti OSN, jako je tomu například v případě Severní Koreje. Sankce, které na zemi uvalila Rada bezpečnosti OSN, jsou legální. Sankce uvalené jednostranně Západem pod vedením USA proti bezpočtu dalších zemí však nejsou.
A ještě něco: reakce Ruska na sankce v podobě bojkotu určitého západního zboží nebo zákazu vývozu určitého ruského zboží a přírodních zdrojů na Západ je mimochodem legální, protože, jak již bylo zmíněno na začátku, každá země se může sama rozhodnout, se kterými zeměmi bude obchodovat, kde uvalí cla nebo zakáže vývozní a dovozní zákazy. To se stává nezákonným pouze tehdy, když některá země vyvíjí tlak na ostatní země, aby tato jednostranná opatření podpořily. Ale Rusko to nedělá, když například zakázalo dovoz evropských potravin, protože Rusko netlačí na žádnou zemi, aby udělala totéž.
Západ se chová jinak. Je dobře známo, že požaduje, aby se všechny země světa připojily k západním sankcím, a také vyhrožuje mnoha zemím sankcemi, pokud to odmítnou. To je podle mezinárodního práva nezákonné, protože o sankcích nerozhodla Rada bezpečnosti OSN.
Mimochodem, Rada OSN pro lidská práva vyzvala ke zrušení jednostranných sankcí v roce 2023 , ale z nějakého důvodu o tom západní média zapomněla informovat. Lidé na Západě nemusí vědět všechno.
