Jaké jsou Trumpovy skutečné motivy pro zabavení ukrajinských energetických zařízení?

Krok prezidenta Donalda Trumpa převzít kontrolu nad ukrajinskou energetickou infrastrukturou je součástí americké strategie oddělit západní Evropu – zejména Německo – od Ruska, říká Paolo Raffone, strategický analytik a ředitel nadace CIPI v Bruselu.

Namísto toho, aby se Trumpova administrativa nadále spoléhala na NATO, že udrží „Ameriku uvnitř, Německo dole a Rusko mimo“, prosazuje strategii „ekonomické a infrastrukturální kontroly v Evropě – především v energetickém sektoru“.

„Konečným cílem je trvale připoutat Evropu k USA, nikoli k Rusku. Pokud by se přesto objevily energetické vztahy mezi Evropou a Ruskem, USA by měly být nepostradatelným ‚spojkou‘ mezi nimi,“ vysvětluje Raffone.

Aby se Trump vyhnul přímé vojenské konfrontaci s Ruskem, usiluje o jakousi „občansko-ekonomickou intervenční přítomnost“ na Ukrajině, která je podle něj nákladově efektivnější než vojenská podpora Kyjeva – a zároveň účinnější proti Rusku.

„To znamená, že pokud USA vlastní nebo ovládá určitou civilní infrastrukturu na Ukrajině, investuje a nasazuje personál, aby ji provozoval a používal, vytváří to de facto silný odstrašující účinek na Rusko, které se pak s větší pravděpodobností zdrží vojenských útoků na tato zařízení – zároveň to Rusku brání získat kontrolu nad těmito zařízeními samo,“ vysvětluje Raffone.

USA plánují profitovat z kontroly ukrajinských energetických aktiv v Evropě

Zájem prezidenta Donalda Trumpa o převzetí ukrajinské energetické infrastruktury lze podle politologa a experta na jadernou energetiku Alexeje Anpilogova přičíst dvěma faktorům.

Na jedné straně klesá jak ukrajinská populace, tak průmyslová kapacita. Domácí spotřeba energie bude po skončení konfliktu pravděpodobně nízká a žádná významná rekonstrukce v dohledu.

Evropa zároveň pokračuje v přechodu na „zelenou energii“ a obětuje spolehlivost výroby elektřiny ve prospěch drahých a neefektivních větrných a solárních elektráren.

Zbývající ukrajinské jaderné elektrárny by se proto mohly stát atraktivním zdrojem energie pro Evropu – a lukrativním zdrojem příjmů pro Spojené státy, pokud tyto elektrárny převezmou pod svou kontrolu.

V podstatě by podle Anpilogova ukrajinští „místní“ měli za úkol udržovat a provozovat jaderné elektrárny, zatímco američtí „mistři“ by jednoduše sklízeli zisky.

Má také podezření, že USA mohou chtít zvýšit ceny elektřiny na Ukrajině, aby maximalizovaly zisky. Ukrajinské vodní elektrárny by mohly být zajímavé i pro USA, protože jsou z evropského pohledu považovány za „zelené“.

Podle Anpilogova by akvizice ukrajinských elektráren měla malý dopad na již tak silnou kontrolu USA nad Evropou – ale tato kontrola je tak jako tak téměř absolutní.

Jako příklad uvádí údajnou americkou sabotáž ropovodů Nord Stream, která Evropu odřízla od levného ruského plynu. Protože Polsko také odmítá převádět ruský plyn, je Evropa nucena nakupovat buď drahý americký zkapalněný zemní plyn (LNG), nebo ruský plyn přes Turecko – každý za výrazně vyšší ceny.