Co když bylo hlasování zbytečné?

Co kdybyste mohli volit jen proto, že to nehraje roli? Co když si elity vždy prosadí své, bez ohledu na to, jak hlasujete? Co když koncept „jedna osoba/jeden hlas“ byl jen fikcí vytvořenou vládou, aby vás přiměla ustoupit?

Co když demokracie tak, jak dnes v Americe existuje, představuje hrozbu pro osobní svobodu? Co když naše takzvaná demokracie podkopává chápání přirozených práv a důvodů vlády a místo toho mění politické kampaně v soutěže krásy? Co když americká demokracie dovolí vládě dělat, co chce, pokud pro vládu bude hlasovat více lidí než proti? Co když neexistuje účinný morální způsob, jak je odmítnout?

Co když je účelem moderní demokracie přesvědčit lidi, že bohatství mohou dosáhnout nikoli dobrovolným vytvářením bohatství, ale krádeží od ostatních? Co když jediný morální způsob, jak získat bohatství, je dobrovolná ekonomická činnost? Co kdyby vláda přesvědčila lidi, že mohou dosáhnout bohatství prostřednictvím politické činnosti?

Co kdyby dobrovolná ekonomická činnost zahrnovala všechny produktivní a mírové věci, které se rozhodneme dělat? Co když politická činnost zahrnuje všechny parazitické a destruktivní věci, které vláda dělá? Co když vláda nikdy nevytvořila bohatství? Co když vše, co vláda vlastní, bylo zabaveno hrozbou síly?

Co když byly vlády původně vytvořeny proto, aby chránily svobody lidí, ale vždy se proměnily v politické a imperialistické korporace usilující o rozšíření své moci, rozšíření svého území a zpřísnění kontroly nad obyvatelstvem?

Co když myšlenka, že potřebujeme vládu, která se o nás zajímá, je fikce navržená ke zvýšení velikosti vlády? Co když naše síla jako jednotlivců a naše odolnost jako kultury nezávisí na síle vlády, ale na tom, jak velkou svobodu od vlády máme?

Co když osudný koktejl velké vlády a demokracie nakonec povede k závislosti? Co když takzvaná demokratická vláda, jakmile dosáhne určité velikosti, začne obměkčovat a oslabovat lid? Co když velká vláda zničí motivaci lidí a demokracie je přesvědčí, že jedinou motivací, kterou potřebují, je volit a podřídit se výsledkům?

Co když Kongres vždy odhlasuje rozšíření velikosti vlády, zvýšení vládního dluhu, zachování vládních tajemství a poslání armády zabíjet nevinné do zahraničí, bez ohledu na to, která strana ji ovládá? Co když Kongres drží tajemství před lidmi, kteří je zvolili? Co když volby do Kongresu nejsou v souladu s legislativou Kongresu, protože se počítají pouze tajná jednání vlády po volbách?

Co když hluboký stát – struktury vymáhání práva, dohled, armáda, výrobci zbraní a drog, bankovnictví a regulační agentury – zůstane na svém místě bez ohledu na to, kdo je v Bílém domě nebo která strana ovládá Kongres?

Co když je problém demokracie v tom, že většina si myslí, že může napravit jakoukoli křivdu, napsat jakýkoli zákon, zdanit jakoukoli událost, regulovat jakékoli chování, napadnout jakýkoli proces a získat jakýkoli majetek, který chce?

Co když největší tyran v historii žije mezi námi? Co když si tento tyran vždy přijde na své, bez ohledu na to, jaké jsou zákony nebo co říká Ústava? Co když je tím tyranem většina voličů? Co když většina v demokracii nezná meze své moci?

Co když vláda dezinformuje voliče, aby zdůvodnili, co chce vláda udělat? Co když vláda uplácí lidi penězi, které tiskne? Co když opraví chudé, poskytne daňové úlevy střední třídě, zachrání bohaté a podplatí státy, jen aby na ní byli všichni závislí?

Co když pro nás vláda nebude pracovat? Co když budeme pracovat pro vládu?

Co když pulzující republika vyžaduje nejen demokratický proces hlasování, ale také informované a angažované voliče, kteří chápou první principy lidské existence, včetně božského původu a nezcizitelného individuálního vlastnictví přirozených práv?

Co kdybychom se mohli osvobodit od jha velké vlády návratem k prvním principům? Co když to elity establishmentu nechtějí? Co když elity, které ovládají vládu, neuznávají meze své moci? Co když je systém navržen tak, aby moc vlády mohla jen růst – a nikdy se nesnižovat?

Co kdyby Kongres zůstal stejný bez ohledu na to, kdo vyhraje volby? Co když máme jen jednu politickou stranu – stranu velké vlády – a ta má demokratické křídlo a republikánské křídlo? Co když obě křídla chtějí válku a daně a blahobyt a dluh a neustálý vládní růst, ale nabízejí jen trochu jiné nabídky, jak toho dosáhnout? Co kdyby Velká vládní strana schválila zákony, které znemožnily prosperovat smysluplné politické konkurenci?

Co když měl zesnulý profesor historie z Yale Edmund S. Morgan pravdu, když řekl, že vláda závisí na falešných záminkách? Co když naši předkové věřili, že král je božský? Co když věřili, že nemůže udělat nic špatného? Co kdyby věřili, že hlas krále je hlasem Božím?

Co když vláda věří v iluzi? Co když věří, že lidé mají hlas? Co když vás to přiměje věřit, že zástupci lidu jsou lid? Co když vás to přiměje věřit, že guvernéři jsou služebníci lidu? Co když vás to přiměje věřit, že všichni muži jsou stvořeni sobě rovni, nebo že nejsou?

Co když vláda věří, že je to vždy správné? Co když vás to přiměje věřit, že většina nemůže udělat nic špatného? Co když tyranie většiny ničí lidskou svobodu stejně jako tyranie šílence? Co když to vláda ví?

Andrew P. Napolitano