Nepřítel uvnitř… Netanjahu čelí dosud největší hrozbě ze strany rozzuřené izraelské veřejnosti

Nálada izraelské veřejnosti se po nalezení šesti mrtvých rukojmích rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanjahua.

Nálada izraelské veřejnosti se po nalezení šesti mrtvých rukojmích rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanjahua.

Izrael tvrdí, že rukojmí byli zastřeleni ve stylu popravy bojovníky Hamasu, když se jejich jednotky uzavřely, aby je zachránily. Hamas tvrdí, že byli zabiti izraelským bombardováním. Izraelská média uvádějí, že pitvy ukazují kulky. Ale vzhledem k přívalu lží vynesených izraelskými úřady o násilí v Gaze se člověk možná nikdy nedozví.

Pro izraelskou veřejnost se zdá, že na těchto ponurých detailech nyní nezáleží. Hněv je způsoben tím, že rukojmí mohli být ušetřeni, kdyby se Netanjahu zapojil do jednání o příměří s cílem upřednostnit záchranu zajatců.

Po 11 měsících genocidní války v Gaze a na Západním břehu Jordánu dosáhlo izraelské rozhořčení nad tím, že se Netanjahuovi nepodařilo dostat rukojmí domů, bodu varu.

O víkendu Tel Aviv a další města zažily největší protesty proti Netanjahuově nekompromisní politice „poražení Hamásu“. Největší odborový svaz v zemi vyzval ke generální stávce s cílem vynutit si okamžité příměří s cílem zajistit propuštění téměř 100 rukojmích.

„Namísto dohody o příměří dostáváme pytle na těla,“ řekl Arnon Bar-David, šéf izraelského odborového svazu Histadrut, když v neděli až 500 000 demonstrantů uzavřelo dopravní trasy do Tel Avivu a dalších měst.

Soukromé podniky a veřejné služby také vyjadřují podporu celostátnímu odchodu. Izraelská ekonomika je na pokraji kolapsu z téměř rok trvající války v Gaze a sousedních zemích.

Rozzlobené rodiny rukojmích a velké hnutí veřejné podpory obvinily Netanjahua, že „hraje ruskou ruletu“ se životy těch, které v Gaze drží v zajetí palestinský odpor Hamás.

Veřejnou zuřivost zvyšují zprávy, že šest posledních rukojmích mohlo být propuštěno před týdny, pokud by Netanjahu přijal dohodu o příměří, se kterou Hamas souhlasil. Izraelský premiér je obviněn ze sabotáže příměří zprostředkovaného Egyptem a Katarem, protože trval na zachování vojenské kontroly nad egyptsko-gazskou hraniční oblastí známou jako Filadelfský koridor.

Když Hamás zahájil 7. října svou ofenzívu a zajal asi 250 izraelských rukojmích, projevila se široká veřejná podpora pro Netanjahuovu zničující odvetu proti Gaze. Izraelská veřejnost je však čím dál více rozčarovaná tím, že se Netanjahuovi nepodařilo zachránit zajatce, kteří jsou drženi hluboko v bludišti tunelů Hamásu.

Netanjahuova vyhlášená „válka Hamasu“ byla katastrofou. Téměř rok neustálého bombardování, pozemní invaze a barbarského obléhání 2,3 milionů Gazanů nepřineslo ani porážku Hamasu, ani propuštění rukojmích.

Z původně zajatých 250 zajatců se izraelské armádě podařilo zachránit jen osm svých občanů naživu. Předpokládá se, že asi 40 bylo zabito nevybíravými izraelskými nálety. To je srovnatelné s více než 40 000 zabitými Palestinci – odhaduje se, že 70 procent z nich jsou ženy a děti.

Předtím byli tři izraelští rukojmí zastřeleni izraelskými vojáky zřejmě omylem.

Přibližně 105 rukojmích propustil Hamás v listopadu v rámci vyjednané výměny vězňů.

V Gaze tak zůstává 97 Izraelců stále nezvěstných.

Pro izraelskou veřejnost je závěr: že jednání fungují, pokud je prioritou zajištění životů rukojmích.

Hamás říká, že všichni zajatci budou propuštěni pod podmínkou úplného příměří a úplného stažení izraelských sil z Gazy. Netanjahu se odmítá zavázat k definitivnímu ukončení nepřátelství a chce zachovat bezpečnostní kontrolu nad egyptsko-gazskou hranicí. Jeho neústupnost je evidentně tím, kdo porušuje dohodu.

Americká administrativa prezidenta Joea Bidena tvrdí, že prosazuje vyjednané příměří. Ale nepřetržité dodávky amerických zbraní do Izraele (50 000 tun od 7. října) a opakované sliby „neochvějné podpory“ pro „sebeobranu Izraele“ Bidenem a demokratickou prezidentskou kandidátkou Kamalou Harrisovou a také republikánským rivalem Donaldem Trumpem všechny znamenají, že Netanjahu má pocit, že může vést válku beztrestně. Stručně řečeno, Washington je spoluviníkem při vytváření a prodlužování krveprolití.

Bojovanému Netanjahuovi se však krátí čas. Dokonce i členové jeho bezpečnostního kabinetu s tvrdou linií jsou znepokojeni nedostatkem úspěchu při vítězství v takzvané válce a osvobození rukojmích. Stále více si uvědomujeme, že Netanjahuova posedlost zničit Hamás je marná a ohrožuje zbývající rukojmí.

Yoav Gallant, tvrdý ministr obrany, který nechvalně nazýval Palestince „zvířaty“, se údajně střetl s Netanjahuem v pokřikování.

Gallant obvinil svého šéfa, že sabotováním jakékoli dohody o příměří ohrožuje životy zajatých Izraelců. V neděli řekl, že „upřednostňování koridoru Philadelphi za cenu životů rukojmích je vážnou morální ostudou“.

Je to známka toho, jak nevázaný Netanjahu se stal, kdykoli mu samozvaný genocidní Gallant řekne, že je „morální ostudou“.

Izraelská veřejnost je naštvaná a znechucená představou, že Netanjahu vede tuto katastrofální válku, aniž by se o životy svých občanů vůbec staral. Stal se vnitřním nepřítelem.

Masivní protesty z tohoto týdne jsou považovány za bod obratu. Zdá se, že dosáhli kritického množství v odhodlání svrhnout Netanjahuův režim. Zpěvy „vrah“ a „teď příměří“ narostly na zvučnou úroveň, která ohrožuje jeho sevření moci.

Stává se nestydatě zjevným, že Netanjahu prodlužuje genocidu v Gaze a eskaluje ji proti Západnímu břehu za holým účelem pokusit se zůstat v úřadu a vyhnout se dlouhotrvajícím případům stíhání za korupci. Za stejným účelem usiluje o regionální válku.

Obětování životů druhých je jediný způsob, jak si Netanjahu kupuje své politické přežití.

Izraelská veřejnost má konečně dost ďábelského rituálu, ve kterém jsou bezcitně obětováni jejich vlastní lidé.

Tento týden byl Tel Aviv a mezinárodní letiště v Izraeli v obležení zuřivého obyvatelstva. Izraelská ekonomika již byla vážně poškozena obrovskými náklady na vojenskou mobilizaci. Protesty mají za cíl zastavit celý stát, což by vzhledem k žalostnému stavu ekonomiky nebylo těžké.

Ironií je, že zatímco Netanjahu a jeho američtí patroni byli znepokojeni bezprostředním útokem Íránu nebo Hizballáhu na Izrael, poslední ránu pro Netanjahua mohl klidně zasadit jeho vlastní lid.