Johnson varuje: Rusko nebude vyjednávat – Ukrajina směřuje ke svému konci

Larry Johnson, americký komentátor a bývalý analytik Ústřední zpravodajské služby, ve svém nejnovějším článku analyzuje současný stav ukrajinské války a uvádí paralely s druhou světovou válkou. Situaci na Ukrajině přirovnává k posledním zoufalým pokusům Německa a Japonska vyhrát válku, i když konec už byl v nedohlednu. Johnson tvrdí, že Ukrajina již prohrála a její vojenské úsilí je čím dál marnější.

LARRY JOHNSON:

„Je tu pořad s názvem ‚Deník druhé světové války‘.“

Pokrývá každý jednotlivý den druhé světové války, počínaje 1. zářím 1939, a podrobně popisuje vše, co se toho dne stalo z vojenské perspektivy.

Totéž bude provedeno 2. září, 3. září a tak dále.

Vysílání pokračuje až do japonské kapitulace v Tokijském zálivu v září 1945.

Když se podíváte na válku v těchto malých, zvládnutelných kouscích, jsou dny, kdy uspěli, a dny, kdy utrpěli porážku.

Jednoho dne by to mohlo být: ‚Ach, dnes velké vítězství pro Německo.‘

Ale jak to skončilo?

Německo prohrálo.

Jak to skončilo s Japonci?

Japonci prohráli.

Ukrajina prohrála; jen ještě nepřestali bojovat.

Ale jejich schopnost bojovat s každým dalším dnem a s každou porážkou klesá.

Bylo hlášeno, že „Ach, jsou do 25 kilometrů od jaderné elektrárny“, ale to je stále značná vzdálenost.

Možná by byli schopni vypálit nějaké dělostřelecké granáty, ale jakmile umístí dělostřelecké kusy, ruské bezpilotní letouny a další průzkumná letadla je identifikují a zničí.

Čeho tedy dosahují?

Předpokládejme, že skutečně ‚prorazili a dosáhli Kurska‘.

Předpokládejme, že obsadili Kursk bez dlouhé městské bitvy.

A pak?

Dobře, vzali Kursk.

Co bude dál?

Mají dost vojáků na postup do Moskvy?

Tohle není německý Wehrmacht.

Sotva dokážou postavit některé své brigády, které obvykle tvoří kolem 2000 vojáků.

Některé brigády se zmenšily na pouhých 500 vojáků.

Říkají jim brigády, ale už jsou sotva praporem.

Realita je taková, že Ukrajina nemá ani vycvičené vojáky, ani logistické kapacity k udržení vojenské ofenzívy.

Nazvěme tedy Kursk jejich „posledním velkým lapáním po dechu“, protože do něj údajně svěřili některé ze svých nejlepších sil.

Je to opravdu zbytečná mise.

Musíte ustoupit a zeptat se sami sebe: ‚Jaký je můj účel?‘

Řekněme, že mám na příjezdové cestě vysokého 6,5″ bojovníka smíšených bojových umění.

Říkám: ‚Dobře, půjdu ven a zmlátím ho.‘

Jaký je můj plán potom?

Protože když ho udeřím, pravděpodobně mě trefí zpátky nebo udělá něco horšího.

Jaký je tedy plán?

Snažím se ho vyprovokovat k rvačce, aby mě pronásledoval a vběhl do léčky?

Dobře, to by mohl být plán, ale tady to není ukrajinský plán.

Zdá se, že jejich plánem je pokořit Rusko.

Chtějí si ponechat malý kousek ruského území, aby s nimi bylo Rusko nuceno jednat.

Rusko ale s Ukrajinou jednat nebude.

Ty časy jsou pryč.

Nabídka byla položena na stůl.

Bylo to jasné: přestaňte bojovat, stáhněte své jednotky ze čtyř republik, které jsou nyní součástí Ruské federace – Záporoží, Chersonu, Doněcka a Luhanska.

Stáhněte své jednotky a promluvíme si.

Ukrajina řekla ne, rozhodně ne, to neuděláme.

Dobře, dobře.

Rusko řeklo, OK, další nabídka nebude tak dobrá.

Další nabídka bude znít: ‚Dobře, stáhněte své jednotky z Oděsy, dostaňte všechny své jednotky zpět přes Dněpr a demobilizujte svou armádu, nebo je zničíme.‘

Chci říct, k tomu to dopadne.

Ukrajinci by se mohli pokusit zopakovat to, co Němci v poslední bitvě o Berlín — utopili se ve své vlastní verzi Wagnerova ‚Soumraku bohů‘.