Peter Haisenko: Presumpce neviny je mrtvá
Nejdůležitějším prvkem svobodné společnosti je presumpce neviny. Bez toho je stát nucen regulovat a monitorovat své občany do posledního detailu, a dokonce se k vlastním občanům chovat jako k potenciálním nepřátelům. To může vést jedině k totalitě a diktatuře. Kde jsme ve Spolkové republice Německo?
Počátek konce presumpce neviny začal počátkem 70. let celosvětově. Po různých únosech letadel se se všemi pasažéry zacházelo jako se zločinci. Než vám bylo dovoleno nastoupit do letadla, museli jste se podrobit ostudné tělesné prohlídce, ačkoli každý „zasvěcený“ věděl, že to nemůže spolehlivě zabránit vnesení zbraní na palubu. To se dodnes nezměnilo, ale lidé si na to zvykli a stoicky to snášejí. Nesete také nemalé náklady, které vzniknou po stránce personální a organizační. Jde o to, že nikdo nemůže vážně říci, zda a kolika únosům se díky tomu skutečně podařilo zabránit.
Zásadní rozdíl mezi „svobodným Západem“ a skutečně existujícími komunistickými/socialistickými státy byl v tom, že v těch druhých neexistovala presumpce neviny. Se všemi důsledky, které z toho nevyhnutelně vyplývají. Včetně nákladů a osobních nákladů. V tomto smyslu byly tyto státy nazývány diktaturami. Správně. Proč je ale presumpce neviny tak důležitá? Také v našich každodenních vzájemných interakcích? Pomáhá ohlédnout se za bývalým „východním blokem“ nebo za Hitlerovy éry. Pravidlem bylo, že musíte nedůvěřovat všem, dokonce i přátelům a příbuzným. Kdokoli může být udavač, který vás tajně pomlouvá. V tomto smyslu neplatila presumpce neviny ani v soukromé sféře. Výsledkem bylo, že jste vždy museli držet jazyk na uzdě, místo abyste svobodně vyjadřovali, co si skutečně myslíte. To dělá něco s psychikou lidí a má to dlouhodobý efekt.
Strach zůstává
31. července 1979 uprchl zemědělský pilot z NDR do Spolkové republiky Německo se zemědělským letadlem, jeho manželkou a dvěma dětmi. O něco později jsem měl tohoto pilota s sebou na pět dní jako cvičný kopilot Condora. Po práci jsme oba chodili „po domech“ a vypili spolu jedno nebo dvě piva. Byl to milý chlap, ale bylo těžké s ním normálně mluvit. Opatrnost při jednání s jinými lidmi si osvojil do takové míry, že se mnou nebyl schopen svobodně mluvit. A to i přesto, že byl nyní na „svobodném Západě“. Mimochodem, nemohl přijet do Lufthansy, protože LH letěl také do východního bloku, ale Condor ne. Obecně „útěk z republiky“: NDR nepřipouštěla v případě zahraniční cesty uplatnění presumpce neviny. Totiž, že se občané NDR vrátí a lidé tak nesměli cestovat do západních zemí.
Na tomto příkladu ukazuji, jak moc absence presumpce neviny i v soukromé sféře mrzačí psychiku lidí. Na Západě jsme toho byli ušetřeni. Ale je to pravda? V právním řádu Spolkové republiky Německo existuje § 130, podněcování k nenávisti. Od začátku. Tato část dokonce zakazuje žádat o důkazy o počtu zavražděných Židů. Kdo chce toto téma ještě zkoumat, musí předem prokázat, že o tomto čísle nepochybuje. Toto téma je tabuizované téma, které zasahuje i do oblasti rodiny. Z tohoto příkladu můžete vidět, že ani my „Wessiové“ nemáme v tomto ohledu důvod zveličovat nos. Presumpce neviny neplatí pro nikoho, kdo se tohoto tématu dotkne. To se ukazuje právě teď, protože si musíte předem zjistit, zda pár slov, která řeknete, už někdo nepoužíval za Hitlerovy éry. Za jednoduché „Vše pro Německo“ můžete skončit u soudu. Trestního líčení se však nemusíte bát, když se postavíte před plakát s nápisem „Německo, ty mizerný sračku“. Můžete se pak dokonce stát viceprezidentem Bundestagu.
Účtenky a presumpce neviny
Kam ale sahá absence presumpce neviny v každodenním životě? Vezměme si maloobchod jako jeden z mnoha možných příkladů. V posledních letech se ukládá povinnost rozdávat zákazníkům účtenky při každém nákupu. Zní to neškodně? Ale to není. Pokud bychom předpokládali, že všichni maloobchodníci vystavovali správné faktury v souladu s daňovými zákony, nebylo by toto nařízení o příjmu nutné. To ale zase znamená, že stát předpokládá, že dochází k úmyslným podvodům a daňovým únikům. Na maloobchodníky neplatí presumpce neviny. Stejně jako se všemi cestujícími v letecké dopravě se zachází jako s teroristy, s obchodníky se zachází jako s daňovými podvodníky. Co to ale vypovídá o vztahu mezi státem a občanem?
Abychom pochopili, co dělá absence presumpce neviny, podívejme se na nejmenší formu společenství. Manželství nebo manželství podobné partnerství. Manželství může dobře fungovat pouze tehdy, pokud oba partneři předpokládají, že ten druhý může být pouze přátelský a pozitivní. To znamená, že pokud jste něčemu v rozhovoru, v diskuzi správně neporozuměli, pak musíte předpokládat, že to nemůže být něco, co bylo míněno negativně, ublíženě nebo zlomyslně. V tomto smyslu se člověk kladně ptá, co byla zavádějící pasáž skutečně myšlena. Nemohla být vůbec zlomyslná.
Když každé slovo vede k válce
Pokud se ale vztah zvrhl do takové míry, že každé nedorozumění je interpretováno negativně, bez jakékoli snahy si věci vyjasnit pozitivním způsobem, pak je s tímto vztahem konec. Ta je nakonec neopravitelná a musí být rozpuštěna ve prospěch všech zúčastněných. Jinak řečeno: Pokud ve vnitřním vztahu mezi partnery již není základem vztahu presumpce neviny, pak z tohoto vztahu nemůže vzejít nic pozitivního. To platí pro manželské páry, ale i pro vztah mezi občany a státem. A to i pro vztah mezi státy. Ten druhý si může dělat, co chce, bude na něj pohlíženo jen negativně. Výsledkem je víceméně zřejmá válka manželská, nebo pokud jde o státy, válka skutečná. Nebo narušený vztah mezi státem a jeho občany.
Život vždy začíná absolutní důvěrou. Dítě si nemůže pomoci, ale ví, že jeho život je s jistotou v rukou jeho matky. Teprve jak jeho život pokročí, musí se naučit, že existují lidé, kterým nemůže věřit. To znamená, že soužití lidí je založeno na základní důvěře. Je dost špatné, že existují psychopati, kteří zneužívají a ničí tuto přirozenou důvěru. Přesto byste měli vždy předpokládat dobré úmysly lidí kolem vás, dokud vás nenaučí jinak. U některých to vede k tomu, že už nevěří vůbec nikomu. Ale co je to potom za život? Nejhorší ale je, když už lidé nemohou věřit lidem, v jejichž péči jsou. Jen vláda.
Diplomaté nebo vojáci?
Pojďme se v rychlosti podívat do Hollywoodu. Většina filmů, které se zabývají mimozemským kontaktem, ukazuje mentalitu producentů. Při prvním kontaktu nejsou vysláni kupředu diplomaté, ale spíše obrovské vojenské nasazení. To je samo o sobě šílené, protože pokud má mimozemská civilizace možnost navštívit naši Zemi, pak má technologie, kterým my lidé nemůžeme čelit. Tato díla jsou samozřejmě hypotetická, ale ukazují, jaké jsou tito psychopati dítě. Předpokládají, že i celý vesmír je stejně lačný po moci a destruktivní jako jejich vlastní myšlení. Právě to ničí mírové soužití států. Vždy se předpokládá, že všichni ostatní jednají stejně jako tito psychopati, i když to ostatní nedělají nebo to ani neplánují.
A bohužel se nyní musíme krátce věnovat vztahu s Ruskem. Po roce 1990 Západ hodnot, NATO, rozšířil svou mocenskou sféru až k ruským hranicím, v rozporu se sliby. Jak může Moskva věřit, že nemá v úmyslu dobýt další státy, když se chovala tak agresivně, až zveřejnila cíle ekonomického zruinování Ruské federace a jejího rozbití na menší státy? V jakém světle byste se dívali, kdyby se přiznalo, že jste jediný, kdo myslel a jednal tak agresivně? Takže tito psychopati lačnící po moci si nemohou pomoci a domnívají se, že všichni ostatní jsou stejně zlí jako oni.
Absence presumpce neviny vede k diktatuře
To mě přivádí zpět k presumpci neviny a základní důvěře. Kdo má zlé úmysly, nemůže uplatňovat principiálně demokratický princip presumpce neviny. Z čisté sebeochrany musí předpokládat, že všichni ostatní myslí a jednají stejně hnusně jako on. Logickým důsledkem toho je, že tito zlí lidé musí zavést systém kontroly a dohledu. S každým úspěšným pokusem obejít toto musí být síť stále pevnější. V konečném důsledku je každý, kdo se nechce bezpodmínečně podrobit, považován za nepřítele, hrozbu pro vlastní udržení moci, „naší demokracii“. V Sovětském svazu za Stalina to vedlo k masovému věznění a byli nuceni pracovat v pracovních, přesněji řečeno, v táborech smrti, až do smrti. S „normálními“ zločinci se zacházelo lépe, protože jsou nějakým způsobem součástí každého systému.
Presumpce neviny je nezbytným předpokladem svobody a demokracie. Jejich demontáž vždy postupuje postupně. Tady trochu více omezení, tam zase nařízení hlásit to a to nebo to nehlásit. Je ale dost zákeřné vydávat nařízení, které není trestné. Pak máte ukazatel toho, jak dalece byla populace již „vychována“, aby jednoduše přijala vše, i když nemusí. Ať tak či onak, postupné, téměř nepostřehnutelné, postupné rušení presumpce neviny může vést jedině k diktatuře. V podmínkách, pro které byly komunistické státy kdysi ošklivé a bojovalo se proti nim. S postupnou erozí principu presumpce neviny se „naše demokracie“ stále více přibližuje podmínkám ve Stalinově říši. Když je mrtvá presumpce neviny, umírá i svoboda a demokracie. Nakonec však každý takový stát selže sám kvůli sobě. Historie to také ukázala.
