Zelené práce: exploze nákladů na poplatky za elektrickou energii

Přerozdělení větrné energie ze severu ke spotřebitelům na jihu stojí obrovské investice do infrastruktury. Spotřebitelé jsou žádáni, aby za to zaplatili. S tím – a také s vyšší daní z CO2 – se Němcům účet za elektřinu opět prodražuje. Zelená politika má dopad – a nadále finančně vyčerpává lidi a společnosti.

Podle zelené propagandy by veškerá „zelená elektřina“ měla být nakonec levná. To sice neodpovídá realitě, zejména proto, že konkurenceschopnosti větrných a solárních elektráren lze dosáhnout pouze rozsáhlými dotačními a přerozdělovacími opatření, zelené lži se přesto šíří bez zábran. Ale i když se spotřebitelé již potýkají s extrémně vysokými účty za elektřinu, zdá se, že neexistuje žádná horní hranice, pokud jde o zvýšení nákladů.

Spotřebitelé se mohou těšit, že od 1. ledna zaplatí více než dvojnásobek – konkrétně 6,43 centů – namísto 3,12 centů za kilowatthodinu od 1. ledna > . Při průměrné roční spotřebě 3 500 kilowatthodin (kWh) to činí zhruba 116 eur nebo téměř 10 eur měsíčně. Kromě toho došlo také ke zvýšení ceny o 2,3 centu za kWh v důsledku vyššího poplatku za CO2. To samo o sobě prodražuje elektřinu pro průměrnou domácnost zhruba o 200 eur ročně. U společností, které se již potýkají s extrémně vysokými náklady na energii, to nevypadá lépe. Protože i oni musí přispět svým dílem (a pak tyto dodatečné náklady přenést na zákazníky prostřednictvím zvýšení cen).

Dalším důvodem zdražení je skutečnost, že federální vláda nepřerozděluje žádné peníze z rozpočtu (plánovalo se uvolnit 5,5 miliardy eur z fondu pro stabilizaci ekonomiky). Toto rozhodnutí přišlo po rozhodnutí Spolkového ústavního soudu o klimatickém a transformačním fondu, které vedlo ke změně rozpočtové situace. Ale nakonec je stejně jedno, kdo to zaplatí – protože náklady se stejně platit musí. Ať už jde o účet za elektřinu nebo daně, na tom nakonec nezáleží. Za energetickou transformaci musí nést odpovědnost občané a společnosti.