Lubomír Man: Prý jsme jako stát vznikli podvodem, paní Müllerová

„Jak jste na tohle přišel, milostpane?

„Přečetl jsem si to. A to v článku Jana Zieglera, zveřejněného před pár dny na Seznamu médium. Ten článek se jako na svůj zdroj odvolává na knihu Vladimíra Kučery a Jana Rychlíka z roku 2015 , nazvanou Historie, mýty a jízdní řády, nese  titul STÁT, KTERÝ ZKLAMAL – 28. říjen, není co slavit, a jak tedy slyšíte, autor si už od začátku žádné servítky  nebere. A v podstatě nám oznamuje, že jsme se narodili ve státě, který byl – a zřejmě ještě stále je – historickým omylem, respektive podvodem. Poslechněte si to ostatně sama, přečtu vám aspoň začátek, abyste věděla, co si my Češi dokážeme nakydat na vlastní hlavy, jenom abychom nepřátelům dali za pravdu v tom, že jsme gauneři“.

„Čtěte, pane Švejk, čtěte, protože se mi to, co říkáte, ani nechce věřit“.

„Dobrá, tedy čtu: „Není co oslavovat. Nejsou totiž důvody stýskat si po Československu. Je konečně načase si přiznat, že tento stát vznikl před 105 lety za pomoci podvodů a velká část jeho obyvatel o něj nestála. V roce 1938 za něj proti Německu Češi ani nebojovali“.

„Že o něj nestála? A co tedy bylo to šílené nadšení v Praze a po celé zemi 28. října 1918, co ty hlavy na hlavě na Václaváku a lidé natlačeni na zdi domů a skla výkladních skříní obchodů a neschopni se pohnout, o kterých mi jako děcku vyprávěl děda jako účastník té slávy a hlas se mu přitom dojetím třásl? Co ty kokardy a jásot , na praporu prapor, srdce se v dálky rozletí, jak o 28. říjnu básnil básník Viktor Dyk v Národních listech? To všechno je výmysl?“

„Jistě že ne, paní domácí. Ale určitě vás trkne, o co Vladimíru Kučerovi  a Janu Rychlíkovi šlo v roce 2015  a o co jde dnes též Janu Zieglerovi, když mě z jeho pojednání o státu necháte přečíst dalších pár řádků“.

„Jsu napnutá jak struna, milostpane“.

„Dobrá, čtu: „Na druhé straně je nezpochybnitelným faktem, že za II. světové války naši vojáci v zahraničních armádách, jak letci ve Velké Británii, tak i jednotky Svobodova armádního sboru, bojovali a umírali za obnovu Československa. To je třeba si poctivě přiznat. Jenomže pravdu je třeba kvitovat celou. Rakousko nebylo „žalářem národů“

„Chápu, pane Švejk. Ta poslední věta, to je to jádro pudla, že ano?“

„Přesně, paní domácí. Měli jsme se prý v Rakousko-Uhersku dobře, měli jsme v něm, podle Jana Zieglera, všechny svobody a měli jsme v něm proto zůstat. A ne vyhlašovat samostatný stát. Zhruba takto se 15. března 1939 na Říšském kancléřství v Berlíně ve svém proslovu k Hitlerovi vyjádřil i prezident Hácha, když řekl, že ho o smyslu Československa jako samostatného státu vždy trápily pochybnosti“.

„Ano. Tehdy v březnu 1939 trápily tyhle pochybnosti Háchu a jistě i Hitlera, a dnes trápí českého novináře, píšícího pro současnou českou veřejnost. Už tohle samo o sobě nevypadá dobře, pane Švejk“.

„To rozhodně ne. Ale já letím, dnes se U kalicha podává pravá africká káva. Úplně  jinak a líp prý voní i chutná“.

Lubomír Man