Smrtící past pro Izrael a civilizaci

Všichni ti lidé, kteří mylně považují izraelskou protiofenzívu v Gaze za vhodnou reakci na útok Hamasu ze 7. října, by si měli připomenout čtyři války z let 1948, 1956, 1967 a 1973. V každé z těchto válek šlo o pouhé přežití, protože Izrael se musel bránit početní arabské přesile. To bylo podtrženo opakujícím se genocidním heslem chtění „hodit Židy do moře“.

Zcela jinak útok Hamasu 7. října 2023 neohrozil existenci národa, a to i přes velký počet izraelských obětí. Nebyla to válka, ale velký teroristický útok. Terorismus ale nelze zastavit vojenskými prostředky. Tato jednoduchá skutečnost byla opakovaně prokázána ve vojenských dobrodružstvích, jako byla zničující „válka proti terorismu“ v Afghánistánu a válka v Iráku (2003-2021).

Terorismus představuje hořce vedenou militantní vzpouru, k jejímu trvalému překonání je třeba analyzovat jeho psychologické kořeny. Na vědecké úrovni se to už dávno stalo, ale politici, novináři a pod jejich vlivem i občané důležitá zjištění ignorují. Mahátma Gándhí a Martin Luther King dostatečně jasně uvedli, že trvalý mír vyžaduje pochopení skutečných nebo domnělých nepřátel. V politické a mediální atmosféře Západu je ale tento důležitý poznatek zapomenut.

V průběhu historie se lidé bouřili za různých podmínek:

1. Musí existovat solidární (občanská) skupina.

2. Tito lidé si musí vytvořit společné povědomí o tom, že se s nimi zachází nespravedlivě.

3. Když velikost skupiny a její zdroje (odvaha, argumenty a zbraně) dosáhnou kritického bodu, účastníci otevřeně oznámí své požadavky. V případě odmítnutí nastal okamžik otevřené vzpoury.

V případě Palestinců jsou aspekty, v nichž mají pocit, že se s nimi zachází nespravedlivě, známé prostřednictvím médií a publikací nevládních organizací. Po prozkoumání tvrzení a jejich historických kořenů docházíme k závěru, že proarabské narativy publikované na Západě představují něco umělého, něco konstruovaného pro konkrétní cíl. Umělá povaha tvrzení se ukazuje v jednoduchosti a jasnosti, s níž lze vyvrátit jejich základy. Reference: IFFF

Hlavními producenty takto zkreslených narativů jsou média, některé nevládní organizace, jiné organizace a instituce. Všechny mají společné to, že jsou výrazně ovlivněny velkou peněžní mocí, a to prostřednictvím financování (někdy prostřednictvím reklamních smluv). Například aktivity financování George Sorose (financované přibližně 200 nevládními organizacemi) mohou poskytnout omezený obrázek o tom, jak funguje moc peněz; Soros nepatří do okruhu skutečně vlivné peněžní aristokracie, jejíž členové se osobně veřejně nevyjadřují.

V rukou bohaté aristokracie mohou být tvůrci a vydavatelé politicky zabarvených narativů koordinováni do obrovské propagandy a moci vymývání mozků. To bylo působivě prokázáno na konferenci proti rasismu, rasové diskriminaci, xenofobii a související nesnášenlivosti v roce 2001 v Durbanu/Jižní Africe. Paralelně s konferencí proběhlo samostatné fórum nevládních organizací, na kterém se sešlo přibližně 8 000 zástupců ze 3 000 nevládních organizací. Jejich závěrečné prohlášení daleko předčilo odpovídající referát z oficiální konference s protizápadními prohlášeními a emotivním jazykem. Na rozdíl od oficiální akce se však fórum nevládních organizací a jeho závěrečné prohlášení vyznačovalo navíc antisemitským „duchem“, nepodloženým obviněním Izraele a výzvou k celosvětové izolaci židovského státu. Je pozoruhodné, že klíčová slova bojkot, odprodej a sankce již předpokládalo pozdější hnutí BDS (založené v roce 2005).

Vzhledem k obrovské pozornosti médií mělo prohlášení Durbanského fóra nevládních organizací potenciál přinést drastickou změnu mezinárodní politické atmosféry v neprospěch Izraele. – Celá podívaná se ale ukázala jako dočasná noční můra – tři dny po událostech v Durbanu totiž útoky z 11. září v New Yorku pohltily veškerou mediální pozornost. – Co zbývá, jsou výsledky experimentu. Ty ukazují, jak náhle lze spustit – a znovu zastavit – antisemitskou změnu nálady. Tato pozorování, která ukazují (výhodně řečeno) nedostatek solidarity mezi ultrabohatou elitou vůči Židům, autentickému sionismu a Izraeli, potvrzují i mnozí další. Jak mohla naprostá většina židovského národa zůstat tak dlouho uvězněna v mylné víře, že peněžní oligarchové byli jejich upřímní přátelé a ochránci, je fenomén, který je stále třeba řešit.

Závěry:

1. Je důležité nevnímat Araby jako agresivní a radikální lidi od přírody nebo kvůli jejich vlastnímu špatnému naprogramování, ale spíše jako oběti perfidních, rozsáhlých dezinformací a emocionalizací.

2. Kořeny arabského hněvu, radikalismu a terorismu tkví ve změti někdy falešných narativů produkovaných a publikovaných milionkrát údajně charitativními institucemi, organizacemi a mainstreamovými médii. Tyto příběhy mohou způsobit, že se Palestinci budou cítit jako oběti týraného zacházení.

3. Od války v roce 1948 převzal Západ prostřednictvím projektů pomoci palestinským uprchlíkům, včetně výstavby více než 50 uprchlických táborů OSN, odpovědnost, která náležela pouze 6 arabským zemím, které zahájily tuto válku proti Izraeli. Dnes, po nárůstu populace z původních 700 000 uprchlíků na zhruba 6 milionů, se ukazuje, že šlo o bezprecedentní akt uklidnění vůči arabskému světu.

4. Jako každá forma appeasementu (protože signalizuje slabost), západní pomoc nikdy nebyla skutečně oceněna arabskými příjemci. Naopak: S trvale zvýšeným povědomím o týraných obětech byli povzbuzováni k tomu, aby v následujících desetiletích (1956, 1967 a 1973) zopakovali ničivé vojenské dobrodružství z roku 1948 ještě třikrát.

5. Protože kořeny arabské hořkosti a teroru tkví v západním appeasementu a uměle konstruovaných narativech, mírové řešení musí primárně zahrnovat média a nevládní organizace. To vyžaduje hluboký posun směrem ke skutečně nezávislé práci v médiích a politicky aktivních organizacích, což zaměstnancům umožní odporovat „politicky korektním“ názorům zavedeným shora. Je zapotřebí fond pro diskriminované novináře, financovaný mediálními společnostmi.

6. Obnovení skutečné svobody tisku je ústředním tématem, ale převažuje nad ním další – neoficiální síla velkých peněz. Jejich kontrola nad globálními finančními toky podpořila polarizující síly, a to jak na úrovni radikálních nevládních organizací, tak na úrovni MIC, vojensko-průmyslového komplexu.

7. Vyhýbatelnost a kontraproduktivita západních vojenských operací často vyšly najevo až po mnoha letech výzkumu. Ty selhaly v prosazování proklamovaných ideálů svobody a demokracie. V některých případech byly přímo kontraproduktivní, nastolovaly diktatury nebo obecně poškozovaly pověst Západu, jako tomu bylo v případě války v Iráku.

8. Všechna zjištění vrcholí závěrem, že ultrabohatá elita dále rozvíjela nesolidaristické a polarizující chování středověké aristokracie k válce proti „vlastním“ civilizovaným národům, včetně Židů.

9. V této zrádné nepřímé válce již Rusko padlo do pasti tím, že reagovalo na expanzi NATO a vysoké vyzbrojování Ukrajiny neplodnou invazí. Izrael je v současnosti ve srovnatelné situaci. Pokud by se také dostala do pasti s velkou protiofenzívou, pocítí důsledky desetiletí pasivního přijímání překrucování své historie a právního postavení. V prostředí slábnoucí mediální podpory se úspěšná jednání s protivníkem stávají nemožnými. Stejně jako na Ukrajině by odložená válka s největší pravděpodobností vedla k jaderné eskalaci.

10. K trvalému odstranění těchto nebezpečí slibuje rozhodný krok pomoc. – Zjevný nedostatek solidarity představitelů peněžních dynastií musí být znovu začleněn do civilizovaných národů – s vyhlídkou na konstruktivní a integrační roli v budoucnosti. Odpovídající impulsy mohou přednostně pocházet od odvážných Izraelců, kteří neoficiálně mocným vysvětlují, že jejich koncept vede do historické slepé uličky – stále více vzdálenější existenciálně nutnému, trvale stabilnímu řádu na Zemi. Reference: IFFF

CHRISTIAN HAMANN

***

O autorovi:

Christian Hamann se narodil v Berlíně v roce 1949 a již několik let žije střídavě v Německu a Jižní Americe (Uruguay, Paraguay). V letech 1968 až 1973 studoval geografii a biologii v Hannoveru a Mohuči a poté až do odchodu do důchodu působil jako středoškolský učitel. Po celý život pokračoval v samostatném vzdělávání, zejména v oblastech historie, politiky včetně sociologie, ekonomie a psychologie. Christian Hamann také publikuje na svém blogu IFFF Initiative Peace, Freedom & Fairness