Robert Inlakesh: Co stojí za nárůstem americké armády v západní Asii?
Podle vlastních údajů americké armády poklesly útoky ISIS v Sýrii o 68 procent a v Iráku o 80 procent. Proč tedy Washington nelegálně posílá dalších 6000 vojáků do regionu, kde je nechce?
V závažném kroku, který vyvolal obavy v celé západní Asii, americká armáda v tichosti rozmístila více než 6 000 vojáků do regionu, což vyvolalo napětí a debaty o regionální stabilitě. Zatímco rozmístění jednotek v Rudém moři k odražení íránských akcí v Perském zálivu přitáhlo pozornost, přesun masivní americké vojenské přítomnosti do Iráku a Sýrie byl z velké části pod radarem.
7. srpna vstoupil značný kontingent více než 3 000 amerických námořníků a námořní pěchoty do Rudého moře na palubě dvou impozantních válečných lodí. Tento manévr byl široce interpretován jako reakce amerického námořnictva na údajné zabavení asi 20 lodí plujících pod mezinárodní vlajkou Íránu v Perském zálivu v posledních letech.
Islámská republika tvrdí, že tankery zabavila z legitimních bezpečnostních důvodů, a obviňuje USA z vytváření další nestability umístěním vojáků. Washington tvrdí, že akce je navržena tak, aby „odradila destabilizující aktivitu a zmírnila regionální napětí“.
O týdny dříve americká armáda s mnohem menšími fanfárami připravila kolem 2500 jednotek lehké pěchoty k nasazení v Iráku a Sýrii v polovině července. Vojáci patřící k brigádnímu bojovému týmu 10. horské divize opustili vojenskou základnu Fort Drum, uvádí zpráva místních médií v New Yorku. Vaší devítiměsíční misí je aktivní účast v operaci Inherent Resolve (OIR), probíhající americké operaci proti ISIS v Iráku a Sýrii.
Nejisté sestavení vojska
Administrativa amerického prezidenta Joe Bidena prohlásila, že bojová operace pod vedením USA v Iráku má oficiálně skončit v prosinci 2021. V červenci téhož roku se Bagdád a Washington dohodly na plánu stáhnout do konce roku všechny americké bojové jednotky ze země. Přesto jsou v zemi nadále rozmístěny bojové jednotky.
Počet amerických vojáků v Iráku je oficiálně uváděn na 2500 plus neznámý počet žoldáků pracujících pro soukromé vojenské společnosti. Ačkoli není jasné, jaký podíl z 2500 vojáků byl nasazen v Iráku nebo Sýrii, došlo k výraznému nárůstu přítomnosti vojáků v těchto dvou západoasijských zemích.
40. pěší divize Kalifornské národní gardy také začátkem tohoto roku nasadila 500 vojáků do Iráku a Sýrie. Teprve 8. srpna opustila USA další skupina vojáků z 1889. regionální podpůrné skupiny, další nasazení je pravděpodobné.
Jak uvádí turecký list Yeni Shafak, USA mají do severovýchodní Sýrie vyslat kolem 2500 vojáků, aby posílily pozici svého tamního partnera, Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF).
Dosud nebylo potvrzeno, že by došlo k takovému nárůstu vojsk, což by znamenalo obrovský skok od veřejně uváděných 900 amerických vojáků uznaných za nelegálně okupující syrské území.
Osa Írán-Rusko-Sýrie
Washingtonský Institut pro studium války nedávno zveřejnil zprávu o údajném íránsko-rusko-syrském plánu na úplné vytlačení USA ze Sýrie.
Je dobře známo, že USA posílily své jednotky v Sýrii již v březnu, kdy po sérii smrtících útoků na své síly nasadily letku stíhaček A-10. Washington si letos několikrát stěžoval na chování ruských stíhacích pilotů v syrském vzdušném prostoru a zároveň opakoval svá právně nepodložená tvrzení, že americké síly mají právo se bránit v suverénních státech tisíce mil daleko. Navzdory těmto porušením mezinárodního práva dala americká vláda jasně najevo, že nemá v úmyslu stáhnout se ze západní Asie.
OIR podporuje americkou okupaci velké části syrského území a přítomnost svých jednotek v Iráku. OIR, který čerpá z právního rámce Povolení k použití vojenských sil (AUMF) z let 1991 a 2002, které tvořily základ pro invazi do Iráku v roce 2003, se údajně zaměřuje na ISIS.
Bagdád však opakovaně volal po stažení amerických jednotek, naposledy 15. srpna, kdy premiér Mohammed Shia al-Sudani prohlásil, že „Irák již nepotřebuje na své půdě zahraniční bojové jednotky“.
Odůvodnění OIR 2023 také odkazuje na žádost vznesenou iráckou vládou v roce 2014, když ISIS pustošil sever země. Tato úvaha však obchází hlasování v iráckém parlamentu v roce 2020 vyzývající k úplnému stažení amerických jednotek, stejně jako rozsáhlé pouliční protesty odrážející stejný požadavek.
Beyond ISIS: Širší strategie OIR
Podle velitele Combined Joint Task Force (CJTF) generálmajora Matthewa McFarlana došlo k výraznému poklesu útoků ISIS. Podle McFarlana klesl počet útoků v Sýrii mezi lednem a dubnem o 68 procent ve srovnání se stejným obdobím loňského roku.
V Iráku letos počet útoků ISIS ve srovnání s rokem 2022 klesl o 80 procent. Vzhledem k tomu, že počet útoků bojovníků ISIS exponenciálně klesá, nemělo by smysl, aby USA zvyšovaly svou přítomnost vojáků v Iráku a Sýrii, s výjimkou důvodů mimo rámec OIR.
Pokud by nedávné námořní nasazení v Rudém moři bylo otevřenou odvetou za íránskou námořní aktivitu v Perském zálivu, pak by dávalo smysl, že vnímaná íránská hrozba americkým zájmům v Iráku a Sýrii by mohla ospravedlnit podobný nárůst vojsk.
Začátkem tohoto roku provedl současný šéf Pentagonu Lloyd Austin překvapivou návštěvu Bagdádu a uvedl, že americké síly zůstanou v Iráku a že toto rozhodnutí je v souladu s probíhajícím bojem proti ISIS.
Vysocí představitelé Bidenovy administrativy, včetně náměstkyně ministra obrany pro Blízký východ Dany Stroulové, výslovně diskutovali o nutnosti čelit vlivu Teheránu v regionu. Tento diskurz je zasazen do širšího kontextu OIR a vzbuzuje podezření, že operace slouží jak jako legální úskok, tak jako skrytá strategie, jak zpochybnit íránskou a ruskou přítomnost v regionu.
Využití problémů v Perském zálivu
Pro nastavení kontextu je důležité připomenout některé nedávné události v severovýchodní Sýrii. Po střetech mezi Syrskou arabskou armádou (SAA), jejími spojenci a silami USA byla k Sýrii přiblížena americká letadlová loď USS George HW Bush.
Jak vysvětlila zástupkyně mluvčí Pentagonu Sabrina Singhová, tento krok přišel v důsledku „rostoucích útoků skupin napojených na islámské revoluční gardy (IRGC) zaměřených na naše vojáky v Sýrii.
V Perském zálivu nabídlo napětí mezi Íránem a Spojenými arabskými emiráty kvůli vlastnictví ostrovů Abu Musa USA příležitost využít rozdělení mezi sousedními státy. Zatímco Rada pro spolupráci v Zálivu (GCC) a Rusko jsou pro dialog, Írán trvá na svém postoji, že o ostrovech se nedá vyjednávat. Námořní manévry IRGC dále zvýšily potenciál pro eskalaci napětí, když se USA snaží využít neshody mezi Íránem a jeho sousedy.
Na syrské frontě jsou také známky toho, že militantní skupina Hayat Tahrir al-Sham (HTS) napojená na al-Káidu, která ovládá velkou část provincie Idlib, mohla podepsat dohodu o spojení sil se silami SDF podporovanými USA, aby se připojily společně okupují severovýchod Sýrie.
Podle syrské opoziční stanice Syria TV USA podpořily myšlenku sloučení HTS a SDF. Pokud je to pravda, mohlo by to znamenat, že se Washington pokouší sjednotit tři fronty proti vládě v Damašku: žoldáky al-Tanf, SDF v severovýchodní Sýrii a HTS v Idlibu.
Americká agenda v západní Asii
Tvrzení USA, že mají pouze 900 vojáků v Sýrii a 2500 v Iráku, lze nyní zpochybnit, zejména ve světle rozmístění nových jednotek. Podle Washingtonu navíc boj proti ISIS jasně ztratil na intenzitě.
To vyvolává otázky o legitimitě nedávného nárůstu amerických jednotek v západní Asii, které se stále více stávají vyrovnávací silou proti Íránu a Rusku. Pokud je skutečným cílem Washingtonu Teherán a Moskva, pak má vláda USA právní ospravedlnění pro umístění vojenského personálu v Iráku a Sýrii a pro nasazení amerických jednotek v konfliktech, které nejsou schváleny Kongresem ani lidmi?
Ve snaze čelit vznikajícímu multipolárnímu řádu a jeho důsledkům pro západní Asii se nyní zdá, že agenda Washingtonu směřuje ke zdvojnásobení již existujících regionálních cílů. Od sblížení mezi Saúdskou Arábií a Íránem zprostředkovaného Čínou je americká administrativa pod tlakem, aby dosáhla toho, co Bidenova administrativa považuje za vrcholný úspěch v regionu: saúdsko-izraelskou normalizaci.
Pro udržení dominance kolektivního Západu v regionu je bezprostřední překážkou překonání vlivu Íránu a Ruska. Proto je obsazení zhruba třetiny syrského území USA a jejich zmocněnci a uvalení smrtících sankcí na Damašek zásadní pro podkopání síly jeho odpůrců.
Udržováním rozdělení Sýrie a oslabením vlády prezidenta Bašára Asada mohou USA zabránit znovuobnovení syrského státu, který je nyní pevně zakotven v ruské a íránské sféře vlivu.
Nedávná předběžná dohoda mezi Washingtonem a Teheránem o uvolnění miliard dolarů ve zmrazených íránských aktivech výměnou za propuštění pěti amerických vězňů by navíc mohla připravit cestu k obnovení rozhovorů o oživení Společného komplexního akčního plánu (JCPOA) z roku 2015.
Zatímco schopnost USA uzavřít novou jadernou dohodu s islámskou republikou by mohla hypoteticky vytvořit příznivé prostředí pro saúdsko-izraelskou normalizaci, rýsující se přízrak možného vítězství republikánů ve volbách v USA v roce 2024 by tuto vyhlídku mohl ohrozit.
Sankce, shromažďování zpravodajských informací a rozmístění jednotek poblíž Perského zálivu signalizují záměr USA zabránit dalšímu snižování své role v regionu. Konflikt na Ukrajině zpochybnil schopnost Bílého domu udržet si svou kdysi dominantní přítomnost v západní Asii, což může vysvětlit současnou asertivitu USA.
