Jaroslav Sejkora: Někomu ano, někomu ne

Tak nám náš nový pan prezident složil a podepsal inaugurační přísahu, v níž se zavázal dodržovat zákony, aby vzápětí podepsal zákon popírající jiný zákon – zákon o povinné valorizaci starobních důchodů. Aby nevypadal před důchodci a národem hned na počátku prezidentování trapně, alibisticky vyslovil vůči vládě některé (neškodné) výhrady v domnění, že si zachová punc čestnosti a statečnosti, jak se na správného generála sluší.

Čest nemusí doprovázet statečnost, může dokonce i chybět.

O čestnosti pana prezidenta Pavla lze pochybovat už jen proto, že ve svém životě přísahal několikrát, vždy ke svému značnému prospěchu. Znám jej. Jeho čest je srovnatelná se ctí námezdného žoldnéře bez svědomí, který se svou přísahou zavazuje sloužit jen tomu, kdo mu lépe zaplatí. Svým podpisem uvedeného zákona tak potvrdil, že je pouhým žoldnéřem ve službách vlády a místo toho, aby bránil „svůj lid“, bude svědomitě plnit vládní zadání.

Ani o nějaké statečnosti v této souvislosti nelze u pana generála hovořit. Svou odpovědnost zbaběle svalil na Ústavní soud ČR. Ten však už nejednou prokázal, že víc než nezávislým soudem, je spíše nástrojem k prosazování totalitní moci. Svými rozhodnutími totiž připomíná Kostnický koncil, jehož moudří otcové, jako jediní rozhodovali, co je správné a co ne. Co na tom, že občas vzplála nějaká ta hranice. (Opravdovou „lahůdkou“ je, že se mezi soudce ÚS cpe absolvent plzeňských práv M.Benda.)

Ústavní soud je záruka čeho?

Je předem jasné, že Rychetského parta už najde způsob, jak výše uvedenou nezákonnost, odporující Listině základních práv a svobod, pokroucením paragrafů obhájí. Vládu diletantů přitom ani nenapadne, že za hospodářskou katastrofu, kterou způsobila, by se národu měla omluvit a podat demisi.

Pan prezident, jako bývalý voják ČSLA  později Armády ČR si jistě vzpomíná na surový postih více než 2.000 svých kolegů nezákonným odebráním části důchodů v r.1995. Ti budou okradeni snížením důchodů již podruhé. Že to byli „politruci“?  Podle Základních řádů ČSLA (Zákl-1-1) byl každý velitel – zdůrazňuji – politickým vedoucím svých podřízených. Od stupně rota byli všichni velitelé nadřízeni i politickým pracovníkům. To se týkalo i důstojníka Pavla.

O co, že se prezident bývalých spolubojovníků nezastane?

Oč je pak on a jeho „první dáma“, do r.1990   zařazená  do politického aparátu ČSLA a absolventka Vojenské politické akademie Kl. Gottwalda,  lepší ? Jim se však nikdo nemstil, zkrátka někomu ano, někomu ne. Naopak, oni svým náhlým prozřením mohli pokračovat ve své slibné kariéře. Zastane se nyní pan prezident svých bývalých kolegů, kteří dodnes marně bojují proti bezpráví na nich spáchaném ? Jistěže ne, protože by svůj čerstvě nabytý hradní post ztratil (no tak neztratil, ale možná by o něj přišel jakkoli jinak, nechť se každý domyslí…) a provládní média by přestala slintat o vybraném vkusu a noblesnosti paní prezidentové.

Pro lidi, jakými jsou manželé Pavlovi, je dost ošidné i při jejich hroší kůži, operovat pojmy čest, morálka, pořádek, klid. Takže vzkaz soudruhovi Pavlovi zní: Klid  v této zemi nebude, pane prezidente, pokud za Vašeho nečinného přihlížení v ní bude panovat svévole v zákonech, pokud vláda svou nekompetentností bude ničit ekonomiku a potlačovat demokracii a pokud pro Ústavní soud bude Listina základních práv a svobod jen cárem papíru.

Jaroslav Sejkora