Merkelová odhaluje, jak USA a partneři NATO plánovali válku na Ukrajině proti Rusku

Jak ukazují komentáře Merkelové, válečná mentalita na Západě proti Rusku existuje více než deset let, ne-li déle.

Začíná být nezvratně jasné, že Spojené státy a jejich spojenci v NATO plánují současnou válku na Ukrajině proti Rusku již řadu let. Tato skutečnost ještě více ztěžuje vyhlídky na mír. Jak můžete vyjednávat s mentalitou tak hluboce zaujatou a zakořeněnou ve válčení?

Západní vlády a média obvinily Rusko z „nevyprovokované agrese“ proti Ukrajině a žádají, aby Moskva zaplatila nehorázné finanční odškodnění a čelila stíhání za válečné zločiny.

Hořkou ironií je, že válku na Ukrajině, která nebezpečně eskaluje a mohla by přerůst v jaderné kataklyzma, vyvolaly Spojené státy a jejich spolupachatelé. Konečnou odpovědnost za tuto bezvýchodnou situaci nese Západ, nikoli Rusko.

Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová (2005–2021) je nejnovějším západním zdrojem, který se očistil nebo přestala být ostražitá. V nedávném rozhovoru pro Der Spiegel odhalila skutečné kořeny války.

Trestuhodné odhalení Merkelové je neúmyslné. Hovoří o usmíření ukrajinského režimu, aby v konečném důsledku posílil svou bojovou sílu proti Rusku. Touto úvahou vysvětluje, proč se v roce 2008 postavila proti dřívějšímu členství Ukrajiny v alianci NATO. Fakt členství nebyl špatný, byla to jen otázka načasování, řekla Merkelová.

Jak poznamenal nezávislý vojenský analytik Scott Ritter, Merkelová také věděla, že kyjevský režim nastolený pučem podporovaným CIA v roce 2014 neměl zájem na mírovém řešení občanské války v této zemi.

Nevyřčenou politikou v Berlíně bylo získat čas na očekávanou agresi proti Rusku. A to přesto, že Německo mělo být spolu s Francií garantem za minské mírové dohody vyjednané v letech 2014 a 2015.

Jinými slovy, Ukrajina byla od roku 2014 připravována k válce proti Rusku.

Přiznání Merkelové je tedy vlastně přiznáním západní duplicity vůči Rusku, jak bystře poznamenává Ritter.

Když ruský prezident Vladimir Putin nařídil 24. února letošního roku vojenskou intervenci na Ukrajině, byl to příkaz vyšší moci, protože útočná hrozba, kterou představoval kyjevský režim podporovaný NATO, překročila ruské červené linie. Tyto červené čáry byly sdělovány na západ z Moskvy opakovaně marně.

Tvrzení západních médií o „ruské agresi“ jsou tedy propagandistickým výplachem, který zakrývá skutečné příčiny a odpovědnost za válku.

Šéf NATO Jens Stoltenberg a další velitelé NATO také opakovaně přiznali, že po puči v Kyjevě následovalo masivní vyzbrojování režimu ze strany USA a dalších západních mocností.

Washington napumpoval v letech 2014 až 2022 zbraně v hodnotě miliard dolarů do neonacistických polovojenských sil. Vojenští trenéři z USA, Velké Británie, Kanady a dalších členů NATO byli  na Ukrajině a připravovali své útoky, zatímco tyto síly ostřelovaly a zabíjely ruské obyvatelstvo v Donbasu. Nebyla to náhoda ani nešťastné spojení. Byla to kalkulována příprava na válku.

Tato zlověstná perspektiva se shoduje se sardonickými poznámkami bývalého ukrajinského prezidenta Petra Porošenka z počátku tohoto roku, který řekl, že Minské dohody nebyly nikdy zamýšleny k realizaci, ale byly cynicky využívány jako přechodová stanice k tajné konsolidaci útočných sil, aby nakonec mohly bojovat proti Rusku.

Moskvu lze kritizovat dvěma způsoby. Jednak měla zasáhnout dříve, aby zajistila oblasti Donbasu. To, že na to čekalo osm let, tento úkol ještě ztížilo.

Zadruhé, je nešťastné, že se Moskva opět nechala oklamat západními sliby. Celý mírový proces v Minsku se ukázal jako šaráda, kterou západní mocnosti a jejich kyjevští kumpáni navzdory rétorice nikdy nebrali na vědomí. Jak se ukázalo, Rusko bylo jedinou stranou, která brala Minské dohody vážně. A zaplatilo za to vysokou cenu.

Člověk by si myslel, že se Rusko mělo poučit z toho, jak byly bezostyšně zrazeny sliby o nerozšiřování NATO. Současná nebezpečná konfrontace na Ukrajině, táhnoucí se od „není palce“ na východ až po 1000 mil k ruským hranicím, odráží systematickou a neúprosnou zradu Washingtonu a jeho přisluhovačů NATO.

Soustředěná reakce pod vedením USA na ruskou intervenci na Ukrajině, totální válečný reflex, lavina zbraní Západu, sabotáž ropovodů Nord Stream a připravenost k eskalaci násilí, to vše naznačuje, že tato válka již byla v plném proudu.

Sebe důležité odmítání obav Ruska o strategickou bezpečnost a vyhýbání se jakékoli diplomatické angažovanosti naznačuje, že západní mocnosti byly od počátku připraveny k válce jako pírko v napětí.

Nelze popřít, že provokací postupně a záměrně přibývá. Spojené státy a jejich spojenci dodávají Ukrajině těžší zbraně, které jsou nyní schopny proniknout hluboko na ruské území. Tento týden byly provedeny útoky bezpilotních letounů na letecké základny umístěné v Rusku až 600 km od ukrajinských hranic. Jedna z destinací v Rjazani je jen 185 km od Moskvy.

A přesto rozdvojení washingtonští představitelé tvrdí , že nenabádají kyjevský režim k eskalaci. Stalo se tak poté, co po zuby vyzbrojili nesvázaný a Ruskem nenávidící režim zbraněmi delšího doletu.

Moskva je chycena v rozporu. Tvrdí, že západní mocnosti jsou přímo zapojeny do nepřátelských akcí. Pokud je tomu tak, pak Rusko může svobodně podniknout vojenskou akci proti západním zařízením. Pokud se Moskva drží zpátky, vypadá to slabošsky. 

Zajímavé je, že válečný plán proti Rusku je zjevně endemický koncept, který přesahuje současné západní politické představitele. Jak ukazují komentáře Merkelové, válečná mentalita Západu vůči Rusku existuje více než deset let, ne-li déle. Jak jsme popsali v našem úvodníku minulý týden, protiruskou agendu ve Spojených státech a jejich válečnou mašinérii NATO lze vysledovat až ke konci druhé světové války.

Tím jsou výzvy pro politiku a diplomacii ještě impozantnější. Protože Spojené státy a jejich vazalové prý nejsou schopni a nakonec možná ani ochotni vyjednávat. Jste vyzbrojeni do války?