Evropa nakupuje co nejvíce ruské ropy, než bude zakázána

Za tři měsíce vstoupí v platnost celoevropské embargo na dovoz ruské ropy, které zastaví téměř všechny dodávky této komodity z Ruska do Evropy. Ale právě teď Evropa dováží přes 1 milion barelů ruské ropy denně, a to už měsíc. Někdo si udělejte zásoby, než studna vyschne.

Zatímco veřejně odsuzují Rusko za jeho kroky na Ukrajině a stejně veřejně ujišťují své voliče, že jsou zavedeny sankce, evropští (a další) politici se nezmiňují o probíhajících ruských nákupech ropy.

Mezitím Rusko podle propočtů agentury Bloomberg každý den vyváží po moři asi 3,32 milionu barelů ropy, což znamená, že Evropa kupuje třetinu, dokud ještě může. To znamená, že se od přijetí embarga v červnu nic nezměnilo a Evropa potřebuje najít alternativní dodavatele ropy v době, kdy ceny pravděpodobně porostou.

Ceny zatím klesají kvůli novým blokádám v Číně a očekáváním, že centrální banky zvýší úrokové sazby, ale jakmile se embargo zruší, ceny pravděpodobně znovu porostou přesně v době, kdy to bude pro Evropu nejbolestivější. A to je přesně důvod, proč se nyní zásobuje olejem, který se chystá být zakázán.

Evropa ale nedělá jen zásoby ropy. Po všech fosilních palivech je na kontinentu větší a naléhavější poptávka, než tomu bylo v minulých letech. FT je v nedávné zprávě nazval „nevyhnutelnou válečnou metlou fosilních paliv“ a Evropská unie neustále zdůrazňovala, že plány na snížení emisí stále existují, navzdory rostoucím důkazům o tom, že ustoupily do pozadí energetické bezpečnosti.

Vývoz ropy z Ruska do severní Evropy podle výpočtů agentury Bloomberg zvláště prudce vzrostl v prvním týdnu tohoto měsíce, což přimělo indického ministra pro ropu Hardeepa Singha Puriho, aby tento týden řekl CNBC: „Řekl jsem, že Evropané nakupují za odpoledne víc než já. za čtvrtinu. Překvapilo by mě, kdyby to tak stále nebylo.“

Puri reagoval na otázku ohledně kritiky vznesené na Indii za to, že navzdory západním sankcím a odsouzení invaze na Ukrajinu pokračuje v získávání ropy z Ruska.

Nejvyšší představitel indického ropného průmyslu šel ještě dále. Na otázku, zda má nějaké morální výčitky ohledně dovozu ropy z Ruska, odpověděl: „Ne, žádný konflikt neexistuje. Mám morální závazek vůči svým spotřebitelům. Chci jako demokraticky zvolená vláda situaci, kdy budou pumpy prázdné?“

Pro kteréhokoli politika, dokonce i evropského, by bylo obtížné argumentovat tímto bodem.

Dalo by se rozumně tvrdit, že Evropská unie není autoritářský stát, kde vláda diktuje obchodníkům s komoditami, odkud mají získávat ropu. Dalo by se však také namítnout, že se blok pokouší transformovat přesně do tohoto typu autoritářského státu.

Začátkem tohoto měsíce FT oznámila , že Evropská komise vypracovala dokument, který poskytne rozsáhlé pravomoci nad evropskými společnostmi. Rozsáhlé pravomoci, pokud budou schváleny, by zahrnovaly „pravomoci vyžadovat od společností, aby hromadily zásoby a porušovaly smlouvy o dodávkách, aby podpořily dodavatelské řetězce v případě krize, jako je pandemie koronaviru“.

Podle tohoto návrhu by rozhodnutí o tom, co je krizí, bylo také ponecháno na Evropské komisi. Podniky nepřivítaly návrh, že by jim Evropská komise mohla říkat, co mají vyrábět, co skladovat a s kým obchodovat, takže rozsáhlé pravomoci nejsou zdaleka jisté. Přesto existuje více než jedna známka toho, že EU směřuje k centralizovanějšímu, intervenujícímu stylu vládnutí tváří v tvář energetické krizi.

V současné době zvažuje Brusel přímý zásah do energetických trhů, protože řada výzev k dodatkové úhradě se valí směrem k již tak zápasícímu energetickému průmyslu. Bloomberg začátkem tohoto měsíce oznámil, že pozastavení energetických derivátů je jednou z možností, stejně jako omezení ceny plynu pro výrobu elektřiny.

Trh s elektřinou má mnohem více společného s cenami plynu než s cenami ropy, ale stojí za to připomenout, že některé evropské společnosti přešly z plynu na ropu pro výrobu elektřiny, když ceny plynu na začátku roku prudce vzrostly. Ceny se ještě nevrátily k normálu, takže ropa zůstává životaschopnou alternativou pro výrobu energie. A za tři měsíce dovoz klesne o 1 milion barelů denně. Pokud ovšem kupující nenajdou alternativu.

Upřímně řečeno, alternativních zdrojů ropy je spousta. Například producenti na Středním východě by byli více než ochotni prodávat svou ropu Evropě. Totéž platí pro Nigérii a Angolu. Přesto by stanovili cenu. Nelze se ubránit otázce, zda Evropská unie také pohrozí OPEC cenovým stropem.