Jiří Paroubek: Komunisté anebo Kolumbijci? Je to jedno…
Tak na mě působí curriculum vitae generála Pavla, který právě vyhlásil kandidaturu na úřad prezidenta.
Jeden z hlavních argumentů pravice proti bývalému premiérovi Babišovi je ten, že A. Babiš byl údajně agentem komunistické Státní bezpečnosti.
Sám jsem vždy bral tyto informace jako velmi nejisté a možná nepřesné. Možná také proto, že jsem sám byl předmětem zájmu, mohu říci intenzivního zájmu, Státní bezpečnosti, která se velmi podivila, že jsem její nabídku ke spolupráci někdy ve svých 26 letech odmítl. Přiznám se, že ve mně byla tehdy malá dušička a že jsem k věci nepřistoupil jako známý herec a dnes znovuobjevený skvělý malíř, Josef Hlinomaz. Ten údajně (jak mi to říkal Jiří Krampol), poté, co se na pozvání dostavil do Bartolomějské ulice, byla mu nabídnuta s plnou vážností spolupráce s STB. S tím, že se pohybuje mezi mnoha lidmi a že by tudíž mohl informovat STB o tom, co si lidé myslí. J. Hlinomaz to na místě charakterizoval tak, že se od něj chce, „aby práskal“. Náborový pracovník STB mu na to řekl, že by to tak rozhodně nebral, že tak by to zkrátka nenazýval. A znovu nabídku ke spolupráci zopakoval. Na to mu J. Hlinomaz sdělil, že tedy ano. No, a náborový pracovní se zeptal, jaké tedy má podmínky, aby mohl s STB spolupracovat. Načež J. Hlinomaz řekl, že „chce, aby mu ušili slavnostní uniformu“. Celá věc tak byla jasná, J. Hlinomaze rychle vyprovodili ven a náborová akce vůči němu se uzavřela.
Já jsem musel postupovat poněkud jinak. Jak jsem si tehdy myslel, chytřeji. Snažil jsem se náboráře přesvědčit, že se na tak „zodpovědnou práci“ nehodím. Po druhé nebo třetí schůzce se mnou to pak náborář vzdal. A už jsem o tom nikdy neslyšel a nikdy toto odmítnutí pro mě nemělo – alespoň pokud já vím – žádné negativní dopady.
Podle ultrapravicových médií Petr Pavel nebyl ale jen tak nějaký agentík starého režimu. Nebyl jen řadovým členem KSČ, byl předsedou základní organizace KSČ. Kromě toho studoval na Zpravodajském institutu, spadajícím pod vojenskou rozvědku, aby mohl být později vysazen do zahraničí jako agent, aby mohl škodit imperialistům. Údajně se podílel i na školení běžných agentů.
V některých pravicových novinách se objevují bláboly, které relativizují chování pana generála za starého režimu. V tom vynikl zejména známý levicobijec a komunstožrout, redaktor Honzejk z Hospodářských novin. Prý jsme všichni, kdo jsme působili za starého režimu, byli nějak namočeni. A zase řeknu jednu příhodu, kterou mi vyprávěl zhruba před 50 lety bývalý národně socialistický poslanec Antonín Vandrovec (poslancoval v letech 1948 – 1954, tedy v komunistickém parlamentu). Protože byl poslancem ČSS za Jihočeský kraj, musel intenzivně spolupracovat s tamními krajskými funkcionáři Socialistické strany. Jednoho dne mu zavolal předseda Jihočeské krajské organizace ČSS, aby okamžitě bratr poslanec přijel do Budějovic, že se cosi dramatického přihodilo. A tak bratr Vandrovec sedl na vlak a odjel do Budějovic, kde na něj čekali v nádražním salonku členové předsednictva krajského výboru ČSS. Bratr předseda mu dramaticky sdělil, k čemu došlo: „Přišli jsme na to, že bratr krajský tajemník je agentem Státní bezpečnosti“. Připomínám, že se jednalo o událost z počátku 50. let. A A. Vandrovec, který si byl vědom toho, že z těch deseti funkcionářů ČSS, kteří s ním sedí v salonku, je několik spolupracovníků STB, řekl: „Bratři, všichni spolupracujeme. Bratr krajský tajemník jen v míře spolupráce došel dál nežli my“.
Samozřejmě, že v nesvobodné společnosti, ve které se A. Vandrovec tehdy pohyboval (byl jedním, z členů předsednictva ÚRO, který seděl na tribuně sjezdu Závodních rad v únoru 1948, který hlasoval proti komunistické rezoluci ostrakizující demisionované ministry nekomunistických politických stran). Byl to muž s velkou odvahou. Ve svobodné společnosti by zcela nepochybně řekl něco jiného, než řekl tehdy, neboť věděl, že někdo z agentů STB mezi přítomnými by ho při jiné argumentaci napráskal.
Ale v dnešních dnech argumentovat tím, že připravovaný komunistický iluminát je vlastně na stejné morální úrovni jako ten, kdo hlasoval na schůzi ROH o závodní rekreaci pracujících, tak to už je vrcholný novinářský výkon a morální chyba v úsudku.
Prostě generál Pavel pro mě není tím pravým člověkem, který by jako prezident republiky měl být především schopen duchovně-morálního vedení země.
Na závěr ještě pro pobavení. Vzpomínám si v této souvislosti rád na knížete Talleyranda, který postupně zradil starý režim Ludvíka XVI., revolucionáře, thermidoriány (mluvím o různých fázích francouzské revoluce), direktorium, aby se na čas stal věrným spolupracovníkem císaře Napoleona, jehož ovšem rovněž zradil a přeběhl k Ludvíku XVIII., jemuž nějaký čas sloužil jako velmi výkonný ministr zahraničí. Tak tento dobrý muž jednou, když měl složit přísahu jednomu z režimů, kterému pak sloužil, údajně řekl okolostojícím: „Ha ha ha, tohle je má sedmá přísaha…“. Tak to je náš pan generál.
Ale jinak nepochybuji o jeho kompetencích v oblasti vojenské, ale myslím, že jeho minulost a tuna másla na hlavě, kterou má, znamená, že by byl snadnou kořistí amerických zpravodajských služeb, které by jej nasměrovaly, aby dělal to co je „potřeba“ a co by zrovna asi nebylo v českém národním zájmu.
