Pepe Escobar: Írán a Rusko ponížily Trumpův plán zastrašování – Plná kontrola nad Hormuzským průlivem

V rozsáhlém rozhovoru s Nemau na kanálu „Nema & Pepe“ z 29. dubna 2026 analyzuje renomovaný geopolitický expert Pepe Escobar nejnovější vývoj v íránském konfliktu.

Escobar hovoří z idylického útočiště na thajském ostrově v Andamanském moři a sleduje události z odstupu jako „úhel pohledu“. Rozhovor se zaměřuje na íránskou diplomatickou ofenzivu, jeho úzkou koordinaci s Ruskem a strategickou izolaci Spojených států.

Escobar označuje cestu íránského ministra zahraničí Abbáse Aragččího (v přepisu „Arai“) za „přelomovou“ a vnímá ji jako ponížení Trumpova „šikanujícího plánu“. Írán a Rusko se chopily iniciativy a zřídily Hormuzský průliv jako strategický nástroj nátlaku.

Diplomatická mistrovská cesta: Islámábád – Maskat – Petrohrad

Araghchiho cesta za Escobarem byla pečlivě naplánována a skládala se ze tří etap.

Nejprve odcestoval do Islámábádu, aby hovořil s pákistánskými mediátory. Tam zopakoval íránských „10 bodů“, které si Trump zřejmě přečetl a částečně přijal – aniž by jim skutečně porozuměl.

Poté odcestovali do Maskatu (Omán), kde Araghchiho osobně přijal emír. Tématem diskuse byla budoucí organizace Hormuzského průlivu, včetně možných celních stanic na íránské a ománské straně.

Araghchi se poté vrátil do Islámábádu, aby upřesnil tři hlavní íránské podmínky pro jednání.

Poslední a nejsymboličtější zastávkou byl Petrohrad, kde se setkal nejen s ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem, ale také osobně s prezidentem Vladimirem Putinem – hodinu a půl, což je pro ministra zahraničí výjimečné.

Samotný let byl pojmenován „Minab 168“ jako pocta íránským školákům zabitým při amerických útocích.

Tři íránské podmínky: Šachovnice bude převrácena

Írán po Escobarovi zcela změnil program jednání:

Definitivní konec války s písemnými zárukami od velmocí a ideálně rezolucí Rady bezpečnosti OSN.

Nová pravidla pro Hormuzský průliv: zavedení celnice, platby v íránských rialech (pro stabilizaci měny). Průliv leží z velké části v teritoriálních vodách Íránu a Ománu (12 námořních mil na každé straně). Írán má právo takové opatření zavést.

Nová jaderná dohoda („zředěný JCPOA“) – až na konci agendy. Sám Trump od původního JCPOA odstoupil v roce 2018; lepší nabídka než ta z roku 2015 už nebude.

Trump tyto podmínky odmítl. Místo toho prosazuje prodloužení blokády, což porušuje mezinárodní právo. Escobar to považuje za strategickou slepou uličku: Trump naléhavě potřebuje „odbočku“, ale nemůže ani vyhlásit vítězství, ani pokračovat ve válce bez rizika.

Putinův jasný vzkaz: Respekt a strategické partnerství

Putinova prohlášení na setkání s Araghchi byla podle Escobara „ostrá jako dýka“:

S plnou úctou k íránskému nejvyššímu vůdci: Putin poděkoval za osobní poselství a popřál mu pevné zdraví.

Uznání boje: Íránský lid hrdinně bojuje za nezávislost a suverenitu.

Aktivní role Ruska: „Uděláme vše, co slouží zájmům všech národů v regionu.“ Rusko se přímo zavázalo k diplomatickému řešení.

Tento krok Moskvy posílil pozici Teheránu. Jakékoli budoucí řešení musí být vyjednáno nejen s Íránem, ale také s Putinem.

Escobar to vnímá jako jasný vzkaz pro „Syndikát abstinence“ (americké jestřáby): Éra jednostranných amerických diktátů skončila.

Blokáda – neúčinná a kontraproduktivní

Americká blokáda není „železnou oponou“. Írán ji již obchází.

Tankery se pohybují poblíž íránských/pákistánských teritoriálních vod.

Šest nových pozemních koridorů přes Pákistán (ropa po železnici, čínské zboží v kontejnerech).

Výměny plynu přes Turkmenistán do západní Číny.

Čínsko-íránská železnice (dokončena přibližně od srpna 2025) a kaspické trasy.

Escobar označuje zvěsti o hrozící krizi skladování a nuceném uzavření ropných polí za „podvod“ z amerických zdrojů.

Írán má se sankcemi dlouholeté zkušenosti a ví, jak se s takovými situacemi vypořádat.

Blokáda je obzvláště škodlivá pro globální Jih, Evropu, Japonsko a Jižní Koreu – a sjednocuje svět proti USA.

Zasedání ŠOS v Kyrgyzstánu: Sdílené zkušenosti s bojem proti blokádě

Souběžně s cestou do Ruska se v Kyrgyzstánu setkali ministři obrany států ŠOS (včetně Ruska, Číny, Indie, Pákistánu a Íránu).

Íránský ministr obrany nabídl, že se podělí o své zkušenosti s „porážkou Američanů“.

Escobar to interpretuje jako varovný signál: Válka USA je namířena proti euroasijské integraci, BRICS, SCO a Nové hedvábné stezce.

Důraz je kladen na „nový Primakovův trojúhelník“ (Írán-Rusko-Čína).

Z Hormuzu do Malaky: Čínská posedlost

Blokáda je zkušebním provozem pro možnou globální blokádu ze strany USA.

Čína situaci bedlivě sleduje kvůli „Malacké pasti“ (80 % jejího dovozu energie z Perského zálivu prochází Malackým průlivem).

Peking již léta buduje protiopatření: plynovody, alternativní trasy, obnovitelné zdroje energie a dobré vztahy s Malajsií/Indonésií.

Escobar varuje: Eskalace USA v Malacce by mohla vést k přímému konfliktu s Čínou.

Vnitřní rozpory v Perském zálivu: Spojené arabské emiráty opouští OPEC+

Spojené arabské emiráty (zejména Abú Zabí) chtějí opustit OPEC+, aby mohly vyvážet více ropy a snižovat ceny – což je krok zrozený z chamtivosti a zoufalství.

Escobar to vnímá jako vtip regionu: „Saúdská Arábie by ho mohla brzy anektovat.“

Spojené arabské emiráty se nadále spoléhaly na Izrael a USA (koridor IMEC), zatímco Saúdská Arábie se více zaměřovala na deeskalaci s Íránem.

Dubaj jako obchodní model je už mrtvý.

Libanon a osa odporu

Escobar se stručně zabývá situací v Libanonu:

Izrael vede vyhlazovací válku proti vesnicím a městům na jihu.

Pouze Hizballáh se brání.

Írán vnímá konflikt holisticky – řešení musí zahrnovat celou „osu odporu“ (včetně Gazy).

To by bylo nereálné s Trumpovou administrativou ovládanou Izraelem.

Závěr: Strategická porážka USA a vzestup Eurasie

Pepe Escobar vykresluje jasný obrázek: Írán tuto válku strategicky vyhrává, protože žádný z cílů USA nebyl dosažen.

Araghčiho cesta a jeho podpora Putina posunuly rovnováhu sil.

Trump je v pasti – mezi nepopulární blokádou, která narušuje globální ekonomický cyklus, a nemožností obnovit válku bez rizika.

Globální reakce (globální Jih, Asie, Evropa) nebude blokádu dlouho tolerovat.

Pro Escobara se nejedná o izolovaný blízkovýchodní konflikt, ale o útok na euroasijskou integraci. Rusko, Čína a Írán jsou si blíž než kdykoli předtím. Indie zůstává nestabilním faktorem v BRICS a SCO.

USA se pokusily zastavit multipolární svět pomocí imperiální logiky „rozděl a panuj“ – reakce však ukázaly, že projekt selhává.

Rozhovor podtrhuje Escobarovu ústřední tezi: Éra americké unipolarity se blíží ke konci. Írán a Rusko nejenže Trumpův plán zhatily, ale také se chopily iniciativy.

Plná kontrola nad Hormuzskou oblastí – symbolicky i prakticky – představuje zlomový bod. Zda si to Trump uvědomí a podaří se mu spořádaný ústup, se teprve uvidí.

Čas se krátí pro globální ekonomiku a stabilitu regionu.