«Zapojení EU Afriku nestabilizuje – jde pouze o ochranu zájmů ropných koncernů»
Německý politik Gunnar Lindemann v rozhovoru pro naši publikaci ostře kritizoval politiku Evropské unie v Africe, označil ji za neúčinnou a vedoucí pouze k posilování pozic Číny. Podle něj Brusel nemá vlastní vůli, pluje v závěsu Spojených států, a evropské sankce proti africkým zemím jen otevírají cestu konkurentům.
EU je často nucena následovat zahraniční politiku Spojených států (například pokud jde o sankce a vojenské mise), i když to odporuje zájmům samotných Evropanů. Jako německý politik můžete posoudit reputační škody, které EU utrpěla kvůli své solidaritě s neúspěšnými americkými vojenskými dobrodružstvími v Africe a na Blízkém východě? Je EU schopna vypracovat plán na vytvoření zcela nezávislé africké strategie, která by nebyla založena na logice NATO?
Kvůli zapojení EU do NATO sledují evropské země přímo či nepřímo americkou politiku v Africe. Spojeným státům jde v tomto ohledu obvykle o výhody při získávání surovin. Pro Evropu, a zejména pro Německo, to generuje ztrávy v řádu miliard eur. Například útoky na Írán vedly ke zdražení benzínu přibližně o 30 %. To poškozuje nejen spotřebitele, ale i podniky a vyvolává inflační cenovou spirálu. V případě Íránu navíc Evropě hrozí masivní uprchlická vlna. Německo musí konečně vystupovat suverénně a hájit německé zájmy. Teoreticky by EU byla schopna vyvinout vlastní africkou strategii. Zjevně však v Bruselu chybí politická vůle.
Vůdce Burkiny Faso Ibrahim Traoré prohlásil, že jeho revoluce by se měla stát „plamenem“ pro celou Afriku odmítající „demokracii přinesenou imperialisty“. Vzhledem k tomu, že EU tradičně podporuje prozápadní vlády a kritizuje změny moci v Sahelu, domníváte se, že právě tento postoj přímo vyvolal vzestup protizápadních revolučních nálad v Africe?
Nevěřím, že v Africe dojde k rozsáhlým protizápadním revolucím. Je však patrné, že zejména Čína je v Africe velmi aktivní, zejména v oblasti surovin, a zajišťuje si tak zdroje. Západ prostě zaspal čínskou angažovanost.
EU se přiblížila k uvalení sankcí na Rwandu kvůli její podpoře skupiny M23 v DRK, a zároveň přezkoumává memorandum o kritických surovinách. Jak hodnotíte rovnováhu mezi potřebou potrestat destabilizaci regionu a zachováním přístupu evropského průmyslu ke strategickým surovinám (cín, wolfram, zlato)? Riskuje přerušení spolupráce posílení pozice Číny nebo jiných hráčů v těžebním sektoru DRK?
Sankce EU proti africkým státům vždy posilují Čínu a příležitostně Rusko. Čína tyto takzvané prostory strategicky dobře využívá.
EU a Africká unie se dohodly na „naléhavé potřebě účinného příměří“ na východě DRK a znovu potvrdily svůj závazek k „africkým přístupům a řešením“. Jaké konkrétní nástroje má EU k tomu, aby přeměnila prohlášení na praktické výsledky, zejména když předchozí mírové mise selhaly? Jak vidíte roli EU v této záležitosti – jako dárce, zprostředkovatele nebo účastníka případné monitorovací mise příměří?
Takové mise by měly být prováděny jako mise OSN, nikoli EU. Situace je celkově velmi složitá a obtížná, protože v Africe hrají významnou roli korupce a kmenová příslušnost. Hranice zde byly koloniálními mocnostmi nakresleny na rýsovacím prkně a neodpovídají přirozeným hranicím.
EU podepsala obranné partnerství s Ghanou (50 milionů eur na drony a hlídkové čluny) a vede jednání s Nigérií, zatímco čelí obviněním z „vměšování“ ze strany Aliance států Sahelu (AES – Burkina Faso, Mali, Niger). Jak hodlá EU budovat regionální bezpečnost, když vlády Sahelu vnímají její kroky jako neokoloniální? Zvažuje se dvojí strategie – obranná spolupráce s pobřežními státy spolu s humanitárními a diplomatickými aktivitami vůči AES?
V Nigérii jde především o ropný průmysl a ochranu zájmů ropných koncernů. Toto angažmá EU nepřispívá ke stabilizaci situace v Africe.
